Palác Akropolis Palác
Palác Akropolis je monumentální nárožní dům na pražském Žižkově, konkrétně na adrese Kubelíkova 1548/27 a Víta Nejedlého 1548/1. Tato funkcionalistická stavba, jejíž výstavba začala roku 1927, představuje významný příklad meziválečné architektury. Od počátku v sobě kombinovala rezidenční bydlení s kulturním provozem.
Objekt vznikl podle návrhu architekta Rudolfa V. Svobody na jeho vlastním pozemku v tehdejší Libušině ulici. Budova byla koncipována jako moderní víceúčelový dům, který měl obyvatelům i návštěvníkům poskytnout vysoký standard. Součástí paláce byly prostorné byty, apartmány, kavárna v přízemí a suterénní divadelní sál. Technické vybavení odpovídalo tehdejším nárokům; zahrnovalo osobní výtah i speciální nákladní výtah, který vyjížděl přímo z ulice do suterénu.
Architektonické řešení interiéru divadla bylo na žižkovské poměry nezvyklé. Akademický malíř Karel Štroff vyzdobil foyer výjevy z událostí provázejících vznik Československa. V suterénu pak vytvořil žánrové obrazy z divadelního a filmového světa. Sál byl navržen jako víceúčelový a vybaven aparaturou pro filmové projekce na pevnou stěnu, ačkoliv tento záměr nebyl nikdy plně realizován.
Historie provozu divadla byla pestrá a často komplikovaná. Slavnostní otevření sálu proběhlo 23. ledna 1928 uvedením Mahenovy veselohry Ulička odvahy. Přes snahu prvních provozovatelů, jako byl soubor divadla Komedie či manželé Karel a Laura Želenští, se nepodařilo naplnit původní vizi velkoměstského divadla. Během hospodářské krize byl architekt Svoboda nucen palác prodat společnosti Krematorium, později známé jako Spolek přátel žehu. V roce 1939 prošlo divadlo pod vedením Jiřího Koldovského radikální rekonstrukcí. Pod názvem Moderní divadlo zahájilo novou éru, v níž působil například František Filipovský.
Po roce 1948 prošel objekt výraznými změnami. Původní divadelní hlediště bylo zlikvidováno a prostory začaly sloužit jako sklady textilií či výrobna gramofonových desek a jehel. Z kavárny se stala jídelna. V paláci však po celou dobu existovala silná komunita obyvatel z vyšších středních vrstev, mezi nimiž byla například spisovatelka Fan Vavřincová či lékaři Jan Vševid a Štěpán Cieslar.
Dnes je suterén paláce opět využíván jako kulturní prostor, kde se konají koncerty a divadelní představení. Součástí provozu jsou dva bary a kavárna v přízemí, která si částečně zachovala svůj původní interiér. Palác Akropolis se v současnosti podílí na tuzemských i evropských kulturních projektech, jako jsou Liveurope či Cirkopolis.
Tato památka zůstává cenným svědkem meziválečné prosperity a ambiciózního urbanismu pražského Žižkova. Návštěva tohoto místa nabízí unikátní možnost propojit poznání historie moderní architektury s aktivním kulturním životem v prostorách, které prošly dramatickým vývojem od luxusního bydlení až po centrum současného umění.
Tehdy a dnes
Přetáhněte posuvník a porovnejte, jak mohla památka vypadat v době svého vzniku, s dnešním pohledem.
Tehdy
Dnes
Historická podoba vlevo je vizualizace generovaná umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Historické milníky
- 1927
- Zahájení stavby paláce architektem Rudolfem V. Svobodou.
- 1928
- Slavnostní otevření divadelního sálu uvedením Mahenovy veselohry Ulička odvahy.
- 1939
- Zahájení činnosti Moderního divadla pod vedením Jiřího Koldovského.
Stavební vývoj
Budova byla postavena jako mohutný rohový dům s moderním výtahem a nákladním výtahem pro suterén. Interiér divadla prošel v roce 1939 radikální rekonstrukcí pod vedením Jiřího Koldovského. Po roce 1948 došlo k likvidaci původního hlediště a přeměně prostor na sklady a jídelnu, později byly prostory opět adaptovány pro kulturní účely.
Historické události
Slavnostní otevření divadelního sálu 23. ledna 1928. Zahájení činnosti Moderního divadla 27. srpna 1939. Využití prostor pro výrobu gramofonových desek po roce 1948.
Vlastníci
Architekt Rudolf V. Svoboda (původní majitel), společnost Krematorium (později Spolek přátel žehu).
Zajímavosti
– Stavba začala roku 1927 a od počátku v sobě spojovala bydlení s kulturním provozem. – Budova měla osobní výtah a také nákladní výtah, který jezdil přímo z ulice do podzemí. – Akademický malíř Karel Štroff vyzdobil vnitřní prostory výjevy ze vzniku státu a obrazy z divadelního a filmového světa. – Po roce 1948 bylo divadelní hlediště zničeno a prostory sloužily jako sklady látek nebo výrobna gramofonových desek a jehel. – V paláci bydleli lidé z vyšších středních vrstev, například spisovatelka Fan Vavřincová nebo lékaři Jan Vševid a Štěpán Cieslar.
Průvodce
Průvodce namluvil syntetický hlas vytvořený umělou inteligencí.
Zobrazit text průvodce
Text připravila umělá inteligence a neprošel redakční kontrolou. Může obsahovat nepřesnosti.
Vítejte v srdci pražského Žižkova. Stojíte právě před jednou z nejvýraznějších budov této čtvrti, která svou přítomností zcela dominuje nad okolními ulicemi. Podívejte se na tento monumentální nárožní dům, jak se sebevědomě opírá do prostoru a jak svou masivností určuje charakter celé této křižovatky. Palác Akropolis, jak ho znáte, není jen obyčejným domem, ale skutečným symbolem městského života, který se zde odehrává již téměř sto let. Vnímejte tu atmosféru místa, kde se střetává klid domova s dynamikou veřejného shromažďování. Tato budova není jen zdí a oken, je to živoucí památka, která v sobě nese stěny mnoha různých příběhů.
Pojďme se nyní vrátit v čase a porozumět tomu, proč tato stavba vypadá právě takto. Abychom pochopili její význam, musíme se podívat do roku tisíc devět set dvacet sedm. To byl rok, kdy se v této části Prahy začala psát nová kapitola. V té době byla společnost v pohybu, město rostlo a potřeba nových, moderních prostorů byla obrovská. Hlavním mozkem celého tohoto záměru byl architekt Rudolf V. Svoboda. Ten měl před sebou neobyčejný úkol. Nepřišel navrhovat jen další bytový dům, ale koncipoval objekt, který měl být víceúčelový. Chtěl vytvořit místo, kde se propojí to nejdůležitější pro městského člověka: soukromé bydlení, společenský život v kavárně a vysoká kultura v divadelním sále. Tato myšlenka spojení života a umění přímo v jedné stavbě byla v té době velmi pokročilá a ambiciózní. Palác měl být srdcem čtvrti, místem, kam lidé nebudou jen chodit spát, ale kam budou přicházet za zážitky.
Nyní věnujte pozornost samotné architektuře a tomu, co můžete vnímat při pohledu na tento nárožní objekt. Všimněte si, jak je budova navržena tak, aby ovládla svůj prostor. Její poloha na rohu není náhodná; právě díky ní působí tak impozantně a přitahuje pozornost z každého směru. I když se nyní díváte na její vnější tvář, v duchu si představte tu vnitřní složitost. Tato stavba byla od počátku navržena s ohledem na různé úrovně života. Zatímco v horních patrech se odehrával luxusní život obyvatel, v suterénních prostorách, hluboko pod úrovní chodníků, se odehrávalo to nejvzrušenější – divadelní představení. Tato vertikální vrstevnatost, kdy se nad hlavami diváků nachází klidné domácnosti, je fascinujícím prvkem tohoto návrhu.
Když se budova otevřela, stala se okamžitě střediskem kulturního dění. Můžete si představit ten rok tisíc devět set dvacet osm, kdy se poprvé slavnostně otevřel divadelní sál. Nebylo to jen obyčejné otevření, ale velká událost, kterou doprovázela veselohra Ulička odvahy od autora jménem Mahen. Od té chvíle se palác stal domovem pro umělce i pro širokou veřejnost. V průběhu dalších let, zejména když v roce tisíc devět set třicet devět začala působit Moderní divadlo pod vedením Jiřího Koldovského, se Akropolis stala místem, které neslo váhu nejen zábavy, ale i důležité kulturní činnosti v náročných dobách.
V tomto paláci se pohybovaly nesmírné množství osob, které dnes už možná jen tichě vzpomínají. Všimněte si jmen, která jsou s tímto místem spjata. Jména jako Karel Želenský nebo Laura Želenská, případně František Filipovský či Fan Vavřincová, nejsou jen jmény v historických záznamech. Jsou to hlasy a tváře, které v těchto prostorách zanechaly svou stopu. Každý z nich přispěl k tomu, že se z této stavby stalo něco víc než jen beton a cihly. Stalo se z ní centrum, kde se lidé potkávali, aby sdíleli radost i smutek.
A nyní, než se vydáte dál, dovolte mi prozradit jednu věc, která vás možná překvapí a která ukazuje, jak technicky vyspělá byla tato stavba už před téměř stoletím. Představte si, jak se v té době řešilo zásobování tak velké budovy. Palác Akropolis byl vybaven nejen osobním výtahovým zařízením pro pohodlí obyvatel, ale měl i speciální nákladní výtah. Ten byl napojen přímo z ulice a mohl vozit zboží až do nejhlubších podzemních prostor. To znamená, že i když jste nahoře v luxusním bytě, vše potřebné pro váš život mohlo být bez námahy dopraveno přímo k vám. Tato praktičnost byla v té době naprostým špičkovým řešením.
Dalším fascinujícím prvkem, o kterém byste měli vědět, jsou vnitřní prostory, které byly kdysi vyzdobeny díly uznávaného akademického malíře Karla Štroffa. Jeho obrazy nebyly jen dekorací, ale vyprávěly příběhy. Na stěnách se objevovaly výjevy zachycující vzniku našeho státu a také scény ze světa divadla a filmu. Bylo to jako kdyby se umění přímo propojovalo s historií i s moderní zábavou, která tehdy začínala ovládat svět. I když se čas měnil a budova procházela různými obdobími, od rozkvětu přes těžké časy úpadku až po dnešní roli významného kulturního centra, tato duše umění v ní zůstává cítit.
Palác Akropolis je dnes opět živým místem, které vás zve k tomu, abyste se nenechali jen dívat zvenčí, ale abyste vnímali jeho neustálou proměnu. Změnil se mnohokrát, ale jeho základní podstata – být místem, kde se lidé setkávají – zůstává nezměněná. Teď, když už víte více o jeho historii, o jeho tvůrcích i o jeho skrytých technických zázracích, doporučuji vám pokračovat v procházce po Žižkově. Možná se při pohledu na další budovy začnete ptát, jaké další příběhy se skrývají za jejich fasádami. Děkujeme vám, že jste strávili tuto chvíli s námi a že jste se zajímali o historii tohoto výjimečného místa. Přejeme vám krásnou a inspirativní cestu dál.
Tipy pro návštěvníky
Nejvhodnější čas pro návštěvu je podvečer, kdy se prostor otevírá kulturním akcím a atmosféra historického paláce nejlépe vynikne. Vyhnete se tak dennímu ruchu a zažijete autentický žižkovský život.
Palác se nachází v husté zástavbě, proto doporučujeme využít městskou hromadnou dopravu. Aktuální spojení si vyhledejte v aplikacích pro cestování. Parkování v okolních ulicích je omezené a vyžaduje placené zóny.
Vezměte si s sebou pohodlnou obuv pro pohyb v členitých prostorách a fotoaparát. Interiéry nabízejí zajímavé architektonické detaily, nejlepší světlo pro snímky zachytíte v odpoledních hodinách u velkých oken.
V docházkové vzdálenosti do třiceti minut můžete navštívit vrch Vítkov s Národním památníkem, odkud je krásný výhled na město, nebo se vydat k nedaleké Žižkovské televizní věži.
Pro rodiny s dětmi je místo vhodné spíše v odpoledních hodinách před začátkem večerních akcí. Prostor je prostorný, ale doporučujeme předem ověřit charakter konkrétního programu, zda je vhodný pro věk vašich dětí.
Firmy v okolí
Provozujete u této památky restauraci, ubytování, obchod, muzeum, půjčovnu, wellness nebo jinou službu pro návštěvníky? Zobrazte se přímo lidem, kteří k památce míří — takhle vás v aplikaci i na webu uvidí:
Akce v okolí
Zdroj akcí: otevřená data měst a obcí ČR (Národní katalog otevřených dat) a kalendář akcí Národního památkového ústavu.
V okolí
Žižkovská televizní věž, vrch Vítkov, Národní památník na Vítkově.
Ubytování v okolí
Výlety a aktivity v okolí
Průvodcovské výlety, vstupenky a aktivity v okolí od GetYourGuide
Partnerský odkaz: nakoupíte-li u partnera, můžeme obdržet provizi. Cena pro vás se tím nemění.
Hledat výlety a aktivity →Tematická trasa
Tematická výletní trasa z Žižkovského okolí
1. Palác Akropolis (palác)
Proč stojí za návštěvu: Tento moderní architektonický dům je jedinečnou památkou, která přitahuje zájemce o umění a architekturu. Je to významné místo pro ty, kteří chtějí pochopit moderní designové trendy.
2. Žižkovská televizní věž (věž)
Proč stojí za návštěvu: Tato ikonická struktura je nejenom znakem Prahy, ale také nabízí jedinečný pohled na hlavní město. Je to ideální místo pro ty, kteří milují panoramatické výhledy a moderní architekturu.
3. Vrch Vítkov (vrch)
Proč stojí za návštěvu: Tento mírně vyšší vrchol nabízí krásné přehlídavé pohledy na Prahu a okolní krajinu. Je to oblíbené místo pro relaxaci, procházky či fotografování.
4. Národní památník na Vítkově (památník)
Proč stojí za návštěvu: Tento historický památník je věnován válečným obětem a připomíná důležité události z minulosti. Je to místo pro reflektování a uctívání paměti.
Pořadí trasy:
Začněte od Paláce Akropolis, kde si můžete projít moderní architektonickým dílem. Poté se přesuňte do centra Žižkovu a podíváte se na Žižkovskou televizní věž pro panoramatický pohled. Následně si projdete k Vrchu Vítkov, který nabízí krásné přehlídavé výhledy. A konečně se podíváte na Národní památník na Vítkově pro historickou a reflexní zkušenost.
Sezónní doporučení
Jaro – V březnu a dubnu se nad Žižkovem rozprostírá čerstvá zeleň, stromy začínají pučet a sluneční paprsky se odrážejí od skleněných oken paláce, čímž vzniká jemné, rozptýlené světlo. V tuto dobu jsou návštěvníci poměrně roztroušeni, takže se můžete volně procházet po nádvoří i interiérech. Doporučujeme si vzít lehkou bundu pro chladnější rána a pohodlné boty, protože povětrnostní podmínky se mohou rychle měnit. Nejvhodnější je dorazit po poledni, kdy je světlo nejstabilnější a davy ještě nevyvrcholily.
Léto – V letních měsících se Žižkov rozzáří sluncem, stíny podél fasády se prodlužují a okolní parky nabízejí osvěžující zeleň. Palác je často plný turistů, zejména odpoledne, a může být hlučnější. Praktické je přijet brzy ráno, kdy jsou vstupní fronty nejkratší, a mít s sebou sluneční brýle a lehký šátek proti slunci. Vzhledem k vyšším teplotám se hodí volné tričko a pohodlné sandály, ale nezapomeňte na láhev vody, protože procházka po Žižkově může být náročná.
Podzim – V září a říjnu se město zahalí do zlatavých odstínů listí, světlo získává teplý nádech a atmosféra v paláci je klidnější, protože turistický ruch pomalu ustupuje. V tomto období se můžete těšit na příjemné procházky po okolních schodech s mírnými teplotami. Doporučujeme si vzít svetr nebo lehkou bundu, protože večery jsou chladnější, a pevné boty pro případ deště. Nejlepší čas k návštěvě je odpoledne, kdy slunce osvětluje fasádu a vnitřní prostory jsou méně přeplněné.
Zima – V prosinci a lednu se Žižkov zahalí do sněhu, osvětlení paláce získá dramatický kontrast a vzduch je ostrý a čerstvý. Otevírací doba může být zkrácená a interiér je často zahřátý, což vytváří útulnou atmosféru. Přijďte v dopoledních hodinách, kdy je fronta nejmenší, a připravte se na chladné počasí – teplý kabát, čepice, rukavice a pevné boty jsou nezbytné. Deštník nebo pláštěnka se hodí i při mírném mrholení, které se v zimě občas objeví.
Vizualizace a umělecké pohledy
Vizualizace jsou generovány umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Fotografie z okolí
Reálné snímky pořízené v okolí památky
Zdroj a licence jsou uvedeny u každého snímku.
Tipy od návštěvníků
Zatím žádné tipy. Buďte první!
Přihlaste se a přidejte svůj tip.
Zdroje a literatura
Fotografie: VitVit / CC BY-SA 3.0 — Wikimedia Commons. Autor a licence se zobrazí i po najetí na snímek.
Faktickým podkladem tohoto textu byl článek na Wikipedii, jehož autory jsou přispěvatelé Wikipedie. Článek je dostupný pod licencí CC BY-SA 4.0.
Poloha na mapě
Příběhy a pověsti
Legendy, pověsti a příběhy spjaté s touto památkou
Fotografie návštěvníků
Zatím žádné fotografie. Buďte první, kdo přidá fotografii z návštěvy!
Přihlaste se a přidejte svou fotografii nebo hodnoťte.
Za ověřenou návštěvu v aplikaci získáte víc bodů — poznáme podle GPS, že jste na místě.
Recenze a komentáře