Vasilsko Sídelní útvar

Vasilsko leží čtyři kilometry jihozápadně od Slavičína v Rudimově, ve Zlínském kraji. Osada se rozkládá v severní části Bílých Karpat, v Chráněné krajinné oblasti stejného jména, na hřebeni mezi údolími potoků Vasilsko a Blyštice. Kolem ní se tyčí charakteristické vrcholy – na severu Ploštiny (477 m), na východě Široká (411 m), na jihovýchodě Louky (419 m), na jihu Kolelač (390 m) a na západě Plošti (467 m). Jižně v údolí Kolelač leží vodní nádrž stejného jména. Lokalita je dobře dostupná – Vlárská železnice vede východně od osady, přičemž nejbližší železniční stanice Hostětín se nachází necelé dva kilometry jihovýchodním směrem.

Písemná historie Vasilska počíná roku 1131, kdy se osada jménem Vasile poprvé zmiňuje v katastru nemovitostí biskupa Jindřícha Zdíka jako součást olomoucké diecéze. V následujících staletích postupně měnila majitele – v roce 1367 ji vlastnil Pešek z Vasil, v roce 1440 se stala součástí biskupského léna Engelsberk. Během 15. století, v období mocenských bojů mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, byla vesnice opuštěna a hrady Světlov i Engelsberg zničeny. Wasyl či Wasyly se jako opuštěná ves ještě ukazují v letopisech z let 1518, 1544 a 1550.

Druhá polovina 16. století přinesla obnovení – rod Tettauerů z Tettau zde postavil panské sídlo na místě bývalé vesnice. Panství Wassilsko se poprvé zmiňuje v roce 1598. V 17. století se Vasilsko stalo součástí bohatého dědictví – v roce 1613 jej získal hrabě František II. Serényi, po jehož smrti roku 1621 zdědili majetek jeho synové. Postupem času jej vlastnili další šlechtici: od roku 1750 hrabě Quirard Josef Saint Julien, od roku 1757 jako nákup od olomouckého biskupství za 12 000 guldenů. V roce 1803 jej syni prodali Žofii Haugwicové, majetek pak postupně přecházel mezi Karlem Haugwicem a Jindříchem Larisch-Moennihem.

Rodina Larisch-Moenniků si titul k území podržela do moderní doby. Eugen Larisch-Moennich (1835–1880) sjednotil roku 1859 panství Světlov a Vasilsko v jeden celek. Až do poloviny 19. století si Vasilsko zachovávalo samostatnost jako panství. Definitivní změna přišla v roce 1850, kdy se po zrušení lenního systému stalo součástí obce Rudimov. V následujících desetiletích se vlastníci nadále měnili – od roku 1884 drží panství hrabata z Bellegarde, od roku 1906 hrabě Karátsonyi a od následujícího roku kníže Lubomirski.

Dnes se Vasilsko rozprostírá jako osada uprostřed chráněné krajiny Bílých Karpat, kde se horská příroda setkává s hluboké ukotvením v evropské historii. Návštěvník zde nalezne stopy po středoevropském panství a více než osmi staletích lidských osudů – od prvních zmínek v biskupských katastry přes období opuštění a nového vzestupu až k životu v sedle české aristokracie.