Husův sbor v Nuslích Kostel

Husův sbor v Nuslích je sakrální stavba Československé církve husitské, která byla do současné podoby přestavena v roce 1925. Nachází se v Táborské ulici a symbolizuje vznik této církve i náboženské reformy během formování samostatného československého státu.

Nusle byly klíčovým místem pro založení Československé církve. Antonín Procházka zde distribuoval Český misál, vydaný Karlem Farským v prosinci 1919, což předznamenávalo oficiální založení církve 8. ledna 1920 v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí. V Nuselském Národním domě se o smyslu této instituce vyjadřovaly Božena Šťastná a Anna Štechová. Náboženskou obec zde založili 7. května 1920 po přednášce Karla Farského, s duchovní správou tvořenou kněžími Martinem Zemanem, Arnoštěm Šimšíkem a Karel Jandou, kteří byli později exkomunikováni z katolické církve.

V roce 1920 se k československé církvi hlásilo 38,5 % obyvatel Nuslí, které tehdy tvořily samostatné město a od 1. ledna 1922 byly začleněny do Velké Prahy. Oficiální schválení nuselské náboženské obce proběhlo 22. února 1923. Kvůli konfliktům s katolickou církví se věřící setkávali v sále kina Rokoko, později známém jako Tatra. První bohoslužba podle liturgie patriarchy Karla Farského proběhla 28. září 1923 v kostele svatého Václava.

Pro potřeby sboru byla od organizace Sokol za 400 tisíc korun koupena budova v Táborské ulici č. 317, kde se od 12. září 1923 setkávala Rada starších. Stavbu do současné podoby realizoval Augustin Korb podle návrhu architekta Václava Prokopa. Do přestavby bylo zapojeno mnoho místních řemeslníků, včetně tesařů Kunců a Císaře, pokrývače Tampeho, klempíře Krále, truhláře Kubáta, zámečníka Soukupa, betonáře Krause, instalatéra Brčáka, elektrotechniky Mráčka, natěrače Hovorku, kamnáře Joneše, malíře Králíka, sklenáře Vlacha, dlaždiče Leitnera, čalouníka Lišku a podlaháře Všetičku. Slavnostní otevření sboru proběhlo 13. prosince 1925 biskupem Gustavem A. Procházkou.

Vnitřek kostela je vybaven obětním stolem Páně od architekta Kašpara, křížem s tělem Krista od řezbáře Kotyzy a reliéfem i sochou Krista. Původní obraz Ježíše od akademického malíře Barucha se nedochoval. V roce 1928 byly instalovány varhany, které byly později vyměněny. Tři barevná vitrážová okna v apsidě z roku 1925 s nápisy Hus, Komenský a Masaryk jsou důležitým prvkem interiéru, vyrobené karlínskou firmou Veselý.

Augustin Korb daroval sboru čtyři zvony ulité firmou Diepold s nápisy připomínajícími Jana Husa, Jana Žižku, Jana Amose Komenského a patriarchu Karla Farského. Během Protektorátu byly tyto zvony zrekvírovány a roztaveny pro válečné účely. V květnových dnech roku 1945 sloužil sbor jako místo víry a útočiště, kde do jeho dvora byli přinášeni mrtví a ranění z barikád.

Dnes je památka v okrese Praha ve vlastnictví Československé církve husitské. Budova svědčí o náboženském i společenském hnutí počátku 20. století a její návštěva umožňuje zblízka seznámit s historií československého reformního hnutí.