Kostel svatého Erharda Kostel

Kostel svatého Erharda patří k nejstarším kostelům v regionu. Přesný čas jeho vzniku je obtížné datovat, nicméně předpokládá se, že pochází z poloviny 13. století. Historické prameny jsou na toto téma sporné - starší německá vlastivěda z roku 1898 dokonce uváděla 12. století a připisovala jeho založení některému z členů rodu Unruherů. Toto tvrzení se však opírá pouze o nedatovanou listinu a vzhledem k tomu, že se Unruherové na Loketsku usadili až na počátku 15. století, jde patrně o omyl. Skutečně dochované záznamy kostel dosvědčují od roku 1356, přičemž o plebánii se zmiňuje již od roku 1352.

Původně se jednal o větší kapli, která procházela postupnými přestavbami. Významná stavební úprava nastala v roce 1555, kdy byla k původnímu objektu přistavěna loď a zaklenut pravoúhlý presbytář. Barokní úpravu kostela lze předpokládat z první poloviny 18. století, kdy byl vybaven barokním inventářem a byla také vystavěna sousedící barokní kaple Olivetské hory.

V roce 1627 přeživl kostel významnou změnu - farní kostel byl přidělený ke Jindřichovicím a stavba v Tatrovicích tak získala status kostela filiálního. V důsledku toho se zde sloužily mše jen v neděli a o významných svátcích, zatímco farní dům zůstal prázdný a později v něm byla umístěna místní škola. Podle zachované farní kroniky měli obyvatelé Tatrovic po delší dobu potíže s obsazením farnosti. Teprve v roce 1782 byla farnosti znovu ustanovena a při příležitosti nového vysvěcení kostela byly provedeny větší opravy. V téže době město Loket, jako sídlo panství, převzalo nad kostelem patronát. Další rozsáhlejší opravy následovaly v roce 1872, o rok později byl nově vyzdoben oltář. V roce 1925 byla během oprav střechy a vybílení interiéru do kostela zavedena elektřina.

Po skončení druhé světové války následoval odsun německého obyvatelstva, obec Tatrovice skoro úplně zanikla a kostel se postupně rozpadal. Zásadní obnovy se kostel dočkal až v letech 2004 až 2005, kdy byla provedena celková rekonstrukce včetně opravy šindelové střechy a obnovy interiéru.

Architektonicky se jedná o jednolodní orientovaný kostel raně gotického slohu. V sakristii se nacházejí dvě pole křížové hřebínkové klenby. Loď má plochý strop a původně byla vybavena dřevěnými kazetami. Tříramenná dřevěná kruchta je nesena vyřezávanými sloupky. Zajímavostí je, že kostel postrádá opěrné pilíře. Střešní dominantou je sanktusová věž s barokní cibulovou bání a dvouramenným křížem na vrcholu, doplněná menší věží nad presbytářem. Před západním průčelím se nachází čtvercová předsíň se stříškou krytou šindelem.

Vnitřní vybavení odráží bohatství barokní výzdoby. V presbytáři dominuje hlavní portálový oltář z poloviny 18. století, původně ozdobený sochou sv. Erharda. Boční sochy představují sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele. Z období kolem roku 1700 pocházejí barokní lavice a kamenná křtitelnice z roku 1701. Cenné jsou rovněž sochy sv. Anny a Panny Marie s Ježíškem z první poloviny 18. století a socha sv. Vendelína z konce tohoto století. Výtvarným pokladem je také olejomalba Křížové cesty z téhož období a obraz Korunování Panny Marie kolem roku 1780. Původní varhany kostela se poprvé zmiňují roku 1762.

Od roku 1963 jsou kostel svatého Erharda, přiléhající Olivetská kaple, Božími mukami a brána ohradní zdi chráněny jako kulturní památka. Jako filiální kostel svědčí o bohaté středověké i novověké historii regionu a představuje cenný příklad místní sakrální architektury s vrstvami gotických a barokních prvků.