Historická výstavní budova Slezského zemského muzea Budova muzea

Historická výstavní budova Slezského zemského muzea v Opavě je monumentální neorenesanční stavba, která slouží jako jeden z hlavních expozičních areálů tohoto muzea. Objekt byl postaven v letech 1893–1895 a je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Budova byla vybudována pro potřeby uměleckoprůmyslového muzea, založeného v roce 1882 na podnět Obchodní a živnostenské komory. Tato instituce také financovala stavbu, která probíhala na pozemku darovaném knížaty Lichtenštejnovými. Původně byl objekt určen jako Muzeum císaře Františka Josefa pro umění a řemesla.

Projekt vypracovali vídeňští architekti Johann Scheiringer a Franz Kachler. Budova má téměř čtvercový půdorys a její tvarosloví vychází z pozdní renesance. Výzdobu kopule vytvořil vídeňský sochař Theodor Friedel, který vyhotovil sochu Genia a sousoší Pegasů. Bohatě zdobené průčelí, obrácené do městského parku, zdobí alegorické postavy Malířství, Sochařství a Architektury od vídeňského sochaře Karla Schwerze. Boční fasáda je situována k ulici Komenského.

Osud budovy byl v průběhu 20. století komplikovaný. Na jaře roku 1945 byla stavba vážně poškozena během bombardování. Následná desetiletá rekonstrukce vedla k modernistickému interiéru, který respektoval původní dispozice a vnější plášť objektu. V roce 1955 byla zpřístupněna první poválečná expozice a v roce 1981 následovala druhá, zaměřená na vývoj přírody a společnosti v Severomoravském kraji. V roce 1985 byl objekt prohlášen nemovitou kulturní památkou.

Před rokem 2010 se budova potýkala s vážnými technickými problémy, jako bylo zatékání dešťové vody nebo stav kopule nad uličním traktem, a její využití bylo často provizorní. Nutnost komplexního řešení byla důsledkem fyzického stavu objektu i absence koncepčního využití, které by odráželo aktuální stav bádání v oblasti dějin a kultury českého Slezska. Po rozsáhlé rekonstrukci byla budova v květnu 2012 znovu otevřena veřejnosti s novou expozicí Slezsko.

Tato expozice využívá všechna tři podlaží a poprvé zahrnuje i sklepní prostory. Obsah je rozdělen do čtyř hlavních oddílů: Příroda Slezska, Křídla myšlenek, Encyklopedie Slezska a Historie Slezska. Oddíl Příroda Slezska přibližuje geologický vývoj, kde se stýkají Český masiv a Karpatská soustava. V rámci geologické části je prezentována hornoslezská pánev s ložiskem černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru. Slezsko je také důležitou oblastí čtvrtohorního zalednění a nacházejí se zde slezské sopky, jako je Velký Roudný, Uhlířský vrch, Mezina či Bílčice.

Zkameněliny v expozici ukazují rozvoj rostlin a živočichů od prvohor po čtvrtohory. Bohaté jsou i druhohorní sedimenty v pohoří Moravskoslezských Beskyd. Unikátní jsou štramberské vápence s korálovým útesem a ložiska sádrovce v oblasti Kobeřice. Botanická část prezentuje mechorosty, lišejníky a huby spolu s herbáři z chráněných území, jako jsou Velká Kotlina, Praděd, Mionší nebo Radhošť. Zoologická část představuje vývoj od jednobuněčných forem přes měkkýše a členovce až k obratlovcům.

Část Křídla myšlenek se zaměřuje na období od konce 18. století do první světové války, které bylo pro nynější české Slezsko obdobím intenzivního intelektuálního i racionálního rozvoje.

Historická výstavní budova představuje klíčový bod pro pochopení dějin a přírody regionu. Její návštěva nabízí hluboký vhled do bohatství Slezska prostřednictvím moderní muzejní prezentace.