Vepice Tvrz

Vepice je zaniklá středověká tvrz z 14. a 15. století. Nacházela se na ostrůvku v Novém rybníku u Kovářova v okrese Písek v Jihočeském kraji. Sídlo vladyckého rodu z Vepic je dnes chráněno jako kulturní památka.

Děj místa je úzce spjat s místním vladyckým rodem. Prvním doloženým členem byl Jaroslav z Vepic, který v roce 1373 uzavřel smlouvu s milevským klášterem a ukončil tím spor o hranice pozemků. Předpokládá se, že tvrz již v té době existovala.

Tvrz pravděpodobně stála na ostrůvku v Novém rybníku s kruhovým půdorysem o průměru patnáct metrů a plochým povrchem. Historické prameny uvádějí i alternativní názor. Podle něj se objekt nacházel na místě dnešního domu číslo osm na západním okraji rybníka. Středověké střepy byly nalezeny v obou lokalitách. Na ostrůvku, jenž leží asi dvacet metrů od břehu, stojí dnes novodobá dřevěná chata.

Sídlo vladyčtva bylo spjato s několika osobnostmi. Kromě Jaroslava zde působili Burjan a Fraňek z Vepic, zmiňovaní v roce 1437 při rozpuštění dědického spolku rakovských vladyků. V roce 1382 bránila Gertruda z Vepic dědictví svých dcer po otci Mstichovi proti nárokům Purkarta z Janovic. Mezi další členy rodu patřili Odolen z Vepic (zmíněný v letech 1388 a 1412) a bratři Odolen a Jan z Vepic, vlastníci melicharovského dvora v Kovářově, kteří zemřeli do roku 1465. Rod zanikl koncem patnáctého století, což vedlo k opuštění tvrze. V roce 1498 již Vepice patřila k Březí.

Významnou postavou rodu byl František z Vepic, který v letech 1383–1404 působil jako opat milevského kláštera. Za jeho období byl dokončen kostel svatého Jiljí, kde jsou dodnes zachovány dva Františkovy erby. K zajímavým nálezům došlo v roce 1900 při čištění rybníka. Tehdy byly vytaženy opracované dubové trámy, železné sekery, bodce, šípy a střepiny. Tyto předměty jsou dnes uloženy v Národním muzeu v Praze.

Dnešní tvrziště je nenápadné a původní zástavba není viditelná. Přesto jde o místo s bohatou historií místního vladyčstva. Návštěva tohoto chráněného prostoru umožňuje v krajině zpozorovat stopu zaniklého středověkého sídla.