Homolka Sídliště

Homolka je pravěké hradiště nacházející se na východním okraji Stehelčevsi v okrese Kladno. Tato archeologická památka pochází ze středního eneolitu, kdy byla osídlena lidmi řivnáčské kultury, a je významná díky svým komplexním stavebním fázím a doloženému osídlení.

Hradiště bylo obydleno příslušníky řivnáčské kultury ve středním eneolu. Datování tohoto období umožnily keramické zlomky, zejména typické džbánky s rohatými uchy. Část keramiky patřila také ke kultuře kulovitých amfor a vučedolské kultuře. V době bronzové stála na pahorku jediná chalupa obydlená příslušníky únětické kultury. Sídliště zaniklo pravděpodobně po požáru, který nastal krátce po vybudování mladšího opevnění.

Stavební podoba hradiště zahrnuje trojúhelníkový půdorys na vrcholové plošině o rozměrech 150 × 100 metrů. Severní a západní stranu chránily strmé svahy. Při průzkumu obvodového opevnění byly doloženy dvě stavební fáze. V první době hradiště obklopovala palisáda, jejíž kůly byly zapuštěny do třicet centimetrů širokého základového žlabu. Na jižní straně, kde je svah mírnější, bylo opevnění zesíleno dva metry širokým příkopem vytesaným ve skále. Do hradiště vedly tři vstupy. Jedna brána byla na jižní straně a druhá v severovýchodním cípu opevnění. Obě brány měly šířku asi 2,5 metru a tvořila je křídla palisády protažená směrem dovnitř i ven z hradiště. Vstup do jižní brány navíc chránila předsazená kůlová bariéra. Menší dvojitá branka na severní straně umožňovala nejkratší přístup ke zdroji vody.

V pozdější době došlo k rozšíření hradiště a souvisejícímu zesílení opevnění. Na severní straně byl přidán vnější příkop. Na jižní straně vznikla nová hradba posunutá níže po svahu. Jejími jádry se stala dřevěná stěna z dvojic svislých kůlů postavených asi 2,5 metru od sebe, mezi něž byly zasunuty vodorovné kůly. K této stěně byl z obou stran nasypán hlinitý val. Archeologickým výzkumem bylo v době mladšího osídlení rozpoznáno 26 obytných staveb soustředěných podél hradby. Byly mezi nimi povrchové i zahloubené objekty s přibližně čtvercovým půdorysem, obvykle měly rozměry maximálně 6 metrů na délku a 3 až 4 metry na šířku. Jediná větší chalupa měla půdorys s rozměry 8 × 5 metrů.

Pozůstatky osídlení byly objeveny na konci devatenáctého století. V letech 1929–1931 proběhl archeologický výzkum vedený expedicí z Philadelphské univerzity pod vedením V. J. Fewkese. Další výzkum provedli v letech 1960–1961 R. W. Ehrich ve spolupráci s Emilii Pleslovou. Od roku 1967 je hradiště chráněno jako kulturní památka.

Pahorek je tvořen algonkickými břidlicemi blovického souvrství a leží v geomorfologickém celku Pražská plošina, podcelku Kladenská tabule a okrsku Hostivická tabule. Převýšení nade dnem Dřetovického potoka dosahuje 20 až 22 metrů.

Lokalita představuje důležitý bod pro pochopení vývoje pravěkých osídlení a architektury v této oblasti. Její návštěva nabízí vhled do života lidí v období eneolitu a doby bronzové.