Občanská plovárna Koupaliště

Vítejte v Holešovicích. Stojíte právě před budovou, která v sobě nese fascinující příběh o vodě, zdraví a společenském životě staré Prahy. Před vámi se tyčí Občanská plovárna. Když se na ni dnes díváte, možná vnímáte atmosféru moderního města, ale zkusme se společně vrátit v čase, abychom pochopili, jaký význam toto místo kdysi mělo pro tisíce Pražanů.

Pojďme se nejprve podívat na to, jak tato cesta začala. Možná si představujete, že plavání bylo vždy jen zábavou, ale v tomto místě to bylo zpočátku mnohem praktičtější. Už v roce tysíc osm set jedenáctte byla zde založena vojenská plovárna. Za jejím vznikem stál setník Arnošt z Pfuolu. V té době šlo především o výuku plavání pro vojsko, protože schopnost ovládnout řeku byla pro vojáky nezbytná. Vltava byla totiž hlavní tepnou města, ale zároveň i nebezpečným místem.

Časem se však ukázalo, že potřeba plavání není jen záležitostí vojáků, ale všech obyvatel. A tak přišel zásadní zlom. Sedmého července roku tisíc osm set čtyřicet byla otevřena Občanská plovárna. Stala se z ní veřejná koupaliště, kam mohli přicházet obyčejní lidé. Představte si ten tehdejší nadšení, když se Pražané mohli konečně legálně a organizovaně chladit v letních horkách.

Nyní věnujte pozornost samotnému vzhledu budovy. Všimněte si jejího stylu, který se nazývá klasicismus. Je to styl, který sází na rovnováhu, čistotu linií a určitou vznešenost. Architektem, který tento vzhled navrhoval, byl Josef Kranner. Když prozkoumáváte průčelí, uvědomte si, že tato budova v podstatě sloužila jako zázemí. To je totiž ten nejzajímavější detail, který byste dnes mohli přehlédnout. V budově se lidé převlékali a odpočívali, ale samotné plavání neprobíhalo v betonovém bazénu, jak jsme si zvyklí dnes.

Zkuste se nyní podívat směrem k řece Vltavě. Představte si, že v té vodě pluly obrovské vory. Právě na těchto vorech byly umístěny plavecké bazény. Bylo to geniální řešení své doby. Lidé z budovy vyšli, vstoupili do vody na plovoucí konstrukci a tam se mohli plavat. Plovárna tak byla v přímém spojení s řekou, ale zároveň oddělovala koupající od proudů a nečistot.

Jak čas plynul, plovárna rostla spolu s městem. V roce tisíc osm set sedmdesát šest byla přistavěna restaurace a šaty, aby se návštěvníkům žilo příjemněji. Plavání se stalo společenskou událostí. Lidé zde netrávili jen čas cvičením, ale i rozhovory a společným obědem. V roce tisíc devět set šest byla plovárna zakoupena Pražskou obecí, což potvrdilo její nezastupitelný význam pro celé město.

S tímto místem jsou spojena i zajímavé osobnosti. Kromě již zmíněného setníka Arnošta z Pfuolu, který zde vše začal, se v souvislosti s plovárnou objevují jména jako Marie Manriquezová de Lara nebo Marek Eben. Jsou to postavy, které tvoří širší mozaiku dějin tohoto prostoru a okolí.

Nyní vás chci vzít k jedné skutečné zajímavosti, která možná zní až neuvěřitelně. Když dnes vidíte tuto budovu a okolní městskou zástavbu, je těžké si představit, že se v roce tisíc šest set, tedy dávno před vznikem plovárny, nacházela na tomto místě rozsáhlá zahrada. Představte si ten kontrast. Kde dnes stojí klasicistická stavba a kde dříve pluly vory s bazény, tam kdysi kvetly stromy a rozprostírala se zeleň v době, kdy byla Praha mnohem menší.

Občanská plovárna byla významným centrem rekreace a výuky plavání až do šedesátých let dvacátého století. Byla to éra, kdy plavání na vorech v řece bylo vrcholem letní sezóny. S postupujícím časem se však doba změnila, vyvstávaly moderní bazény s filtrací a plovoucí vory v řece přestal být praktický i hygienický standard.

Dnes už v budově nenajdete plavce v plavcích ani vůni chloru. Budova se přizpůsobila nové době. V současnosti zde slouží prostor jako kasino a místo, kde se natáčí televizní pořady. Je to fascinující proměna funkcí. Od vojenské výuky přes veřejné koupaliště až po moderní zábavu a média. Přesto zůstává samotná schránka, ta klasicistická budova, svědkem historie.

Když se nyní znovu podíváte na budovu, vnímejte ji jako most mezi různými staletími. Vidíte v ní zrcadlo společenského vývoje. Od potřeby přežít v řece, přes touhu po zdraví a hygieně, až po dnešní potřebu zábavy.

Přeji vám, abyste si při pohledu na tento objekt ponechali představu těch plovoucích vorech na Vltavě a zvuků tisíců lidí, kteří sem v letních dnech mířili, aby unikli horku pražských ulic.

Tímto končíme krátkou zastávku u Občanské plovárny. Pozvávám vás k dalšímu prozkoumání Holešovic a jejich skrytých koutů. Přejeme vám příjemnou pokračování vaší cesty po Praze. Na shledanou.