Vysoká pec v Šindelové Ostatní

Dřevouhelná vysoká pec v Šindelové je technická památka, která se nachází v Krušných horách u západního okraje obce Šindelová v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Její historie sahá až do 14. století, kdy se v regionu začalo těžit a zpracovávat železné rudy. Železné rudy se těžily nad zaniklými sídly u dnešní Rotavy, Šindelové, Vysoké Peci a Tisové u Nejdku.

Železné rudy se na území Karlovarského kraje prokazatelně těžily a zpracovávaly od počátku zemědělské a hornické kolonizace ve 13. století za panování krále Václava I. Památky na počátky tohoto průmyslového odvětví zanikly, tak jak se s postupem času prosazovaly nové technologie. Doklady starších technologických zařízení buďto zanikly zcela, anebo prošly zásadními přestavbami. Jednou z mála stojících technických památek spojených s hutní výrobou je dřevouhelná vysoká pec v Šindelové.

Památka je srovnatelná například s mimořádně zachovalou dřevouhelnou vysokou pecí v Jincích v Brdech či s torzem staré huti u Adamova na Blanensku. První zmínky o železářských hamrech v Šindelové jsou z poloviny 14. století a souvisejí se získáním kutacího práva Plikem z Plikenštejnu, tehdejším majitelem jindřichovického panství. Rozmach železářské výroby však nastal až po útlumu těžby rud neželezných kovů koncem 16. století. Souviselo to nejspíš s vysokou spotřebou dřeva pro hutnění, jehož dodávky byly dříve přednostně směřovány k těžbě a zpracování rud drahých kovů, zejména stříbra.

V Šindelové je rozmach železářské výroby spjat s příchodem Nosticů, do jejichž rukou přešlo zdejší panství v roce 1627. Železárny Nosticů, které zahrnovaly provozy v Šindelové a v Rotavě, byly v provozu do roku 1909, kdy došlo ke spojení s Petzoldovými železárnami v Nejdku. Roku 1839 byla při pecích postavena válcovna plechu. Další modernizace areálu huti probíhala v letech 1858–1859, kdy vysoká pec s přilehlými objekty získala nový architektonický ráz.

Hospodářská krize v sedmdesátých letech 19. století dosáhla i do Šindelové. Dřevouhelná vysoká pec na výrobu surového železa byla pro nerentabilitu v roce 1873 zastavena, ale další provozy zde zůstaly zachovány, např. válcovna jemného plechu a slévárna. Zejména produkce plechu se ukázala jako životaschopná, a tak byly válcovny koncem 19. století zmodernizovány. Během první světové války se zde vyráběly nábojové pláště, plechovky na konzervy a další válečný materiál. Za první světové války byl podnik jediným v monarchii, který vyráběl konzervářský plech, ze kterého byly vyrobeny všechny rakouské konzervy.

Krize ve třicátých letech 20. století ukončila výrobu většiny produktů, pokračovala jen válcovna plechu. V Šindelové fungoval vedle huti i hamr na plech a v 1. polovině 18. století bylo započato s cínováním plechu. Počátky této technologie jsou spojovány právě s Krušnohořím. Další rozšíření provozu nastalo ve 2. polovině 18. století, kdy je k roku 1757 doložen provoz dřevouhelné vysoké pece, zřejmě již druhé, a následné zbudování dalšího hamru na plech.

Základní významné události v historii vysoké pece v Šindelové jsou spojeny s rokem 1818, kdy byla postavena nová vysoká pec, jejíž torzo se dochovalo. Do nově vybudované vysoké pece se vešlo 120 centnýřů (přibližně 7 400 kg) vsázky k tavbě. Pec vyráběla denně 40 centnýřů (přibližně 2 450 kg) surového železa. Nedaleká druhá pec byla nahrazena cínovnou a doprovodnými provozy. Vlastní vysoká pec měla vnější plášť postavený z žulových kvádrů, stažených ocelovými svorníky. Její výška byla přibližně 11 m. V budově vysoké pece bylo zabudováno dmychadlo, nákladní výtah a stoupa, vše poháněné vodním kolem.

Tímto kolem byla poháněna i vedle stojící stoupa na strusku. Voda byla přiváděna náhonem. Na těleso pece navazoval objekt slévárny, kde se odlévaly housky surového železa a také hotové výrobky, například litinová kamna. Mohutné kamenné krakorce ve vnější stěně pece nesly dřevěný krov slévárny. Na stavbách v okolí se můžeme poměrně často setkat s odlévanými struskovými cihlami.

Vysoká pec má tvar 11 metrů vysokého komolého jehlanu, vyzděného z kamenných kvádrů a v horní části z cihel a struskových tvárnic. Vpředu je v peci výklenek pro odpich, na který původně navazovala přístavba slévárny. Na pravé straně je druhý výklenek, u kterého byla výfučna s dmychadlem vzduchu. Za pecí je torzo budovy přípravny vsázky, zbudované za použití stejného materiálu jako vlastní pec. Mezi oběma stavbami probíhal náhon s vodním kolem pro pohon strojních součástí hutě, přes náhon vede most pro zavážení pece.

Památka je od roku 1963 chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky. Od roku 1939 byl obnoven provoz pro válečné účely, výroba byla zastavena až 16. června 1945. Po druhé světové válce již výroba nebyla obnovena a došlo k demontáži výrobního zařízení, což znamenalo konec zdejší železářské tradice. V době, kdy už byl celý areál vyhlášen kulturní památkou, jej využíval národní podnik Státní statek, závod Dolní Nivy. Objekt přípravny sloužil jako seník a skladiště. Po zřícení části objektu bylo provedeno stavební zaměření, zachycující poslední fázi technického, ale i architektonického stavu. V průběhu dokončování měřičských prací byla vlastníkem srovnána se zemí velká část areálu. Dochovalo pouze torzo obnažené vysoké pece ze žulových kvádrů. Z přiléhajících přístaveb nezůstalo téměř nic. Po stranách pece jsou dochovány jen zbytky strojovny a objektu, kde původně bylo umístěno vodní kolo, a krátký úsek náhonu. Z objektu přípravny se zachovalo jen obvodové zdivo do úrovně koruny.

Dnes je dřevouhelná vysoká pec v Šindelové významnou technickou památkou, která připomíná nelehkou práci někdejších obyvatel Krušných hor. Její historie je spojená s rozmachem železářské výroby v regionu, která začala v polovině 14. století. Památka je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky a stojí za návštěvu pro své unikátní architektonické řešení a historické význam.