budova Ústavu makromolekulární chemie Ostatní
Ústav makromolekulární chemie je výzkumná a administrativní budova na Břevnově v Praze 6 na Heyrovského náměstí 1888/2. Vznikla v letech 1960 až 1964 podle návrhu architekta Karla Pragera. Objekt představuje významný moment odklonu české architektury od socialistického realismu a od roku 2000 je chráněn jako kulturní památka. Tato stavba slouží jako sídlo Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd České republiky a je ukázkou nástupu moderní architektonické tvorby.
V době výstavby v letech 1960 až 1964 se česká architektura začala vzdalovat od stylů socialistického realismu a tvůrci se hlásili k moderní světové tvorbě. Na konečné podobě a vybavení se podílel tehdejší ředitel ústavu Otto Wichterle a jeho sestra, sochařka Hana Wichterlová. Z úsporných důvodů nebyla provedena původně navržená umělecká výzdoba bočních stěn.
Budova sestává ze dvou vzájemně spojených a na sebe kolmých křídel. Nižší dvoupodlažní křídlo tvoří mírný oblouk. Obsahuje vstup do areálu se širokým nástupním schodištěm, proskleným respiriem, knihovnou, zasedacím a přednáškovým sálem, jídelnou s bufetem, místnostmi vedení ústavu a dalšími pomocnými provozy. Kolmo na něj navazuje výškové křídlo s laboratořemi na obou stranách kolem střední chodby. Tuto chodbu tvoří částečně pevné stěny, vestavěné skříně s nikami a plně prosklené vstupní dveře. Jednotlivé pracovní místnosti oddělují lehké skříňové příčky systému Gama, které lze podle potřeby posunovat. Při stavbě byly poprvé v Československu použity moderní konstrukční přístupy. Patří mezi ně stropní konstrukce s bezprůvlakovou betonovou hřibovou deskou a lehká závěsová fasáda. Tato fasáda vznikla jako prototypová série v novém výrobním závodě v Boleticích nad Labem podle patentu, na němž se výrazně podílel Karel Prager. Její charakter byl inspirován stavbami Ludwiga Miese van der Rohe. Železobetonový skelet nese skleněné stěny se střídajícími se čirými a zelenými tabulemi o síle 8 cm v pravidelném rastru. Spáry jsou zakryty aluminiovými lištami. Boční stěny obkládá keramická mozaika.
Vlastníkem objektu je Akademie věd České republiky. V devadesátých letech dvacátého století proběhla energetická rekonstrukce stavby podle projektu Miloše Pavlíka.
Mezi klíčové události v historii objektu patří samotná výstavba v letech 1960 až 1964 a vznik výstavní galerie zwane Makráč v přízemních prostorách vstupního křídla v roce 1972. Dále sem patří oficiální vyhlášení budovy kulturní památkou v roce 2000 a umístění bronzové plastiky do parku před budovou v roce 2005. Tuto dvoumetrovou plastiku vytvořil sochař Michal Gabriel jako připomínku Otto Wichterleho. Dílo symbolizuje strom vědění, přičemž na každé větvi je uvedeno číslo některého z celkem 64 Wichterlových patentů.
Dnes slouží objekt nadále svému původnímu účelu jako výzkumná a administrativní budova a sídlo Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd České republiky. Nachází se v oblasti pražského Břevnova nedaleko sídliště Petřiny a tramvajové smyčky Na Petřinách. Návštěva tohoto místa nabízí pohled na výjimečnou ukázku mezidobí československé moderní architektury a příležitost prohlédnout si památkově chráněnou stavbu spojenou s významnými osobnostmi vědy a umění.
Tehdy a dnes
Přetáhněte posuvník a porovnejte, jak mohla památka vypadat v době svého vzniku, s dnešním pohledem.
Tehdy
Dnes
Historická podoba vlevo je vizualizace generovaná umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Historické milníky
- 1960–1964
- Stavba budovy
- 1972
- Vznik výstavní galerie Makráč
- 2000
- Zápis do evidence kulturních památek
- 2005
- Umístění bronzové sochy stromu vědění
Stavební vývoj
Budova využívá moderní konstrukce, jako je bezprůvlaková betonová hřibová deska a lehká závěsová fasáda. Fasáda kombinuje čiré a zelené skleněné tabule v pravidelném rastru. V devadesátých letech proběhla energetická rekonstrukce.
Historické události
1960–1964: Stavba budovy; 1972: Vznik galerie Makráč; 2000: Vyhlášení kulturní památkou; 2005: Umístění sochy v parku.
Vlastníci
Akademie věd České republiky
Zajímavosti
– Budova vznikla v letech 1960 až 1964 podle návrhu architekta Karla Pragera a představuje významný moment odklonu české architektury od socialistického realismu. – Na konečné podobě a vybavení se podílel tehdejší ředitel ústavu Otto Wichterle se svou sestrou, sochařkou Hanou Wichterlovou. – Při stavbě byly poprvé v Československu použity moderní konstrukční přístupy, jako byla stropní konstrukce s bezprůvlakovou betonovou hřibovou deskou a lehká závěsová fasáda. – V roce 1972 vznikla v přízemních prostorách vstupního křídla výstavní galerie zvaná Makráč. – V roce 2005 byla do parku před budovou umístěna dvoumístná bronzová plastika od sochaře Michala Gabriela, která symbolizuje strom vědění s čísly Wichterlových patentů.
Průvodce
Zobrazit text průvodce
Text připravila umělá inteligence a neprošel redakční kontrolou. Může obsahovat nepřesnosti.
Vítejte v Praze šest. Stojíte právě před místem, které v sobě nese neobyčejnou sílu a klid, jaký se v rušném městě jen stěží nachází. Vnímejte tuto atmosféru, vnímejte vzduch pražského Břevnova a dívejte se na budovu, která se právě teď tyčí před vašima očima. Je to sídlo Ústavu makromolekulární chemie. Možná se vám na první pohled bude zdát, že jde jen o další administrativní a výzkumnou budovu, ale věřte mi, že pod tímto povrchem se skrývá příběh o svobodě, o hledání nových cest a o neuvěřitelném spojení lidského vědění a uměleckého vyjádření. Stojíte před objektem, který není jen zdí a střechou, ale je to živý svědek důležité éry naší historie.
Pojďme se nyní vrátit do času, kdy se tento prostor začal měnit. Představte si roky tisíc devět set šedesát až tisíc devět set šedesát čtyři. To byla doba, kdy se naše země nacházela v období velkých politických i společenských tlaků. V architektuře tehdejší doby vládlo něco, čemu říkáme socialistický realismus. Byl to styl, který byl těžkopádný, přísný a často až příliš strohý v tom, jak měl vyjadřovat moc a řád. Ale právě zde, v těchto letech, se něco zásadního zlomilo. Tato budova, kterou právě pozorujete, představuje jeden z nejdůležitějších momentů, kdy se naše architektura odvrátila od tohoto starého, omezeného směru. Byl to odklon k moderně, k něčemu, co bylo lehčí, čistší a které umožňovalo lidskému duchu dýchat.
Nyní věnujte pozornost samotné podobě této stavby. Podívejte se na její linie, na to, jak se její tvary chovají v prostoru. Celý tento projekt byl fruto práce dvou velkých myslí. Architekt Karel Prager, spolu s architektem Milošem Pavlíkem, vytvořil dílo, které v té době působilo jako průlom. Prager byl mistrem v tom, jak spojit funkčnost s neobyčejným vizuálním vyjádřením. Když se nyní díváte na průčelí nebo na celkovou strukturu objektu, vnímejte tu snahu o čistotu a moderní vyjádření. Nejsou zde zbytečné ozdoby, které by bránily pohledu, ale je zde síla tvaru a prostoru. Tato budova nebyla postavena jen proto, aby sloužila vědcům, ale aby sama o sobě byla vyjádřením pokroku a nové éry, do které se společnost snažila vstoupit. Je to architektura, která mluví jazykem budoucnosti, i když od jejího vzniku uplynulo již mnoho desetiletí.
Abychom však plně pochopili význam tohoto místa, musíme se podívat na lidi, kteří zde žili a pracovali. Tato budova nebyla jen prázdnou schránkou pro přístroje. Byla to domácnost vědy. A v srdci této vědy stál muž jménem Otto Wichterle. Byl to tehdejší ředitel ústavu a postava, jejíž jméno patří k největším v našem vědeckém světě. Ale jeho vliv na toto místo šel mnohem dál než jen za hranice laboratoří. Otto Wichterle měl neobyčejné porozumění pro to, jak by mělo vědecké prostředí vypadat. A nebyl v tom sám. Měl po své straně svou sestru, Hanu Wichterlovou, která byla uznávanou sochařkou.
Představte si tu úžasnou spolupráci. Na jedné straně vědec, který zkoumal neviditelné struktury hmoty, a na druhé straně umělkyně, která dokázala tyto neviditelné síly dát do viditelné podoby. Společně se podíleli na tom, jak bude budova vypadat a jaké bude mít její vybavení. Tato symbióza mezi vědou a uměním je tím, co dává tomuto místu jeho jedinečnou duši. Není to jen místo výzkumu, je to místo, kde se lidská představivost setkává s tvrdými fakty přírody. Právě díky tomuto spojení získala budova svůj charakter, který vás nyní obklopuje.
Nyní vás chci pozvat k malému tajemství, ke kterému se můžete přiblížit pohledem. Pokud se budete pohybovat v okolí, narazíte na jednu velmi zvláštní věc, která byla zde umístěna až v roce dva tisíce pět. Je to bronzová socha stromu vědění. Tento symbol je jako tichý strážce celého ústavu. Strom, který neroste v zemi, ale v lidských myslích. Jeho bronzová hmota připomíná, že vědění má své kořeny v historii, ale jeho větve neustále míří vzhůru k novým objevům. Tento strom je připomínkou toho, že vše, co dnes víme o světě kolem nás, začalo právě takovým procesem – zvídavostí, hledáním a neustálým růstem.
Tento objekt je tak důležitý, že od roku dva tisíce byl oficiálně zapsán do evidence kulturních památek. To znamená, že není jen budovou, ale je to součást našeho společného dědictví, kterou musíme chránit pro budoucí generace. Je to důkaz toho, že i v těžkých časech dokázali naši tvůrci vytvořit něco krásného, moderního a trvalého.
Nyní, když už znáte příběh tohoto místa, když víte, kdo zde tvořil a proč je tato stavba tak výjimečná, doporučuji vám pokračovat v procházce. Vnímejte okolní prostor, dívejte se na detaily, které jste možná při prvním pohledu přehlédli. Možná si všimnete, jak se světlo odráží od povrchů budovy nebo jak se její stín mění v závislosti na tom, kde právě stojíte. Každý kout tohoto místa má svou vlastní historii. Děkujeme vám, že jste se rozhodli tento příběh s námi sdílet. Přejeme vám příjemné další objevování našeho města a krásný den.
Tipy pro návštěvníky
Nejlepší čas pro návštěvu této architektonické památky je během dopoledních hodin, kdy sluneční světlo nejlépe zvýrazňuje unikátní fasádu a skleněné prvky budovy navržené slavným tvůrcem. Pro dopravu můžete využít auto i hromadnou dopravu, přičemž nejbližší zastávku a aktuální spojení si snadno ověřte v běžném vyhledávači spojů; v okolí tramvajové smyčky Na Petřinách lze hledat možnosti stání pro osobní vozy. S sebou si vezměte pohodlnou obuv pro procházku po okolí a fotoaparát.
Pro fotografování této vědecké a administrativní stavby z let devatenáct set šedesát až devatenáct set šedesát čtyři se nejvíce vyplatí zaměřit na celkový pohled z prostranství před budovou, kde vynikne její čistá geometrie a modernistický styl. Ranní a dopolední boční světlo dodá snímkům stavebních detailů tu správnou hloubku a kontrast, aniž by vám v záběru překáželo ostré polední slunce.
V širším okolí do třiceti minut chůze můžete prozkoumat přilehlé sídliště Petřiny a historickou pražskou čtvrť Břevnov. Tyto lokality nabízejí zajímavý kontrast mezi moderní poválečnou architekturou ústavu a starší zástavbou, což ocení všichni milovníci urbanismu, historie a dlouhých procházek v klidnějších částech hlavního města.
Pro rodiny s dětmi je návštěva vhodná především jako nenáročná venkovní lekce moderních dějin a architektury spojená s objevováním zajímavých zákoutí na Břevnově a Petřinách. Děti zde mohou obdivovat nezvyklé tvary budov a velkoryse pojatý veřejný prostor v okolí, který vybízí k pomalému rodinnému prozkoumávání bez nutnosti spěchat.
Firmy v okolí
Provozujete u této památky restauraci, ubytování, obchod, muzeum, půjčovnu, wellness nebo jinou službu pro návštěvníky? Zobrazte se přímo lidem, kteří k památce míří — takhle vás v aplikaci i na webu uvidí:
Akce v okolí
Zdroj akcí: otevřená data měst a obcí ČR (Národní katalog otevřených dat) a kalendář akcí Národního památkového ústavu.
V okolí
Sídliště Petřiny, Břevnov, tramvajová smyčka Na Petřinách.
Ubytování v okolí
Výlety a aktivity v okolí
Průvodcovské výlety, vstupenky a aktivity v okolí od GetYourGuide
Partnerský odkaz: nakoupíte-li u partnera, můžeme obdržet provizi. Cena pro vás se tím nemění.
Hledat výlety a aktivity →Tematická trasa
1. tramvajová smyčka Na Petřinách, dopravní uzel, slouží jako ideální místo pro zahájení cesty. 2. Sídliště Petřiny, obytná čtvrť, nabízí možnost procházky v rámci městské zástavby. 3. Ústav makromolekulární chemie, vědecká budova, je hlavním cílem vaší návštěvy. 4. Břevnov, městská část, tvoří závěrečný bod trasy v této lokalitě.
Sezónní doporučení
Jaro: V jarním období se budova Ústavu makromolekulární chemie vyznačuje světlem a životností, kdy slunce osvěcuje střechy a fasády dlouhými dny. Květiny kolem začínají kvést, přidávající barevné nuance do okolního prostředí. Pro návštěvu je vhodné si vzít s sebou lehké oblečení pro přechody mezi teplem a chladnými zápasy, které jsou typické pro tento čas roku. Návštěvníci by měli využít ranní hodiny nebo pozdní odpoledne, kdy je méně lidí na ulicích a příroda nabízí klidnou atmosféru.
Léto: V letním období se budova stává místo pro oslavy dlouhých dnů a teplých večerů. Slunce osvěcuje strukturu svými paprsky, což může být úchvatné vidět ze zvláštního úhlu. Kvůli vysokému počtu turistů je doporučeno navštívit dříve nebo později v den, abyste se vyhnuli tlačením davu. Teplé oblečení a ochrana před sluncem, jako jsou klobouky a brýle s ochranou UV, jsou klíčová pro pohodlnou návštěvu.
Podzim: V podzimu se prostředí kolem budovy proměňuje v barevné škálu zlatých a rudých odstínů kvetoucích listů. Sluneční světlo je méně intenzivní, což přináší klidný a reflektující atmosféru. Oblečení by mělo být mírné — větrné sukně nebo svetry jsou vhodné pro změny teploty. Navštěvovat památku je ideální v ranním odpoledním čase, kdy se přirozené osvětlení stává méně žhavým a davům se vyhýbá.
Zima: V zimě nabízí budova Ústavu makromolekulární chemie klidnou atmosféru, kdy je okolní prostředí pokryto sněhem nebo mrazivými listy. Sluneční světlo se zrcadlí v ledových površích a přináší jemné barvy. Teplé oblečení, jako jsou koženky a klobouky, je nezbytné pro pohodlnou návštěvu. Otevírací doba může být kratší, takže je vhodné navštívit dříve v den, aby se užilo zimního klidu a jedinečných osvětlení.
Vizualizace a umělecké pohledy
Vizualizace jsou generovány umělou inteligencí a slouží jako inspirace.
Fotografie z okolí
Reálné snímky pořízené v okolí památky
Zdroj a licence jsou uvedeny u každého snímku.
Tipy od návštěvníků
Zatím žádné tipy. Buďte první!
Přihlaste se a přidejte svůj tip.
Zdroje a literatura
Fotografie: Matěj Baťha / CC BY-SA 2.5 — Wikimedia Commons. Autor a licence se zobrazí i po najetí na snímek.
Faktickým podkladem tohoto textu byl článek na Wikipedii, jehož autory jsou přispěvatelé Wikipedie. Článek je dostupný pod licencí CC BY-SA 4.0.
Poloha na mapě
Příběhy a pověsti
Legendy, pověsti a příběhy spjaté s touto památkou
Fotografie návštěvníků
Zatím žádné fotografie. Buďte první, kdo přidá fotografii z návštěvy!
Přihlaste se a přidejte svou fotografii nebo hodnoťte.
Za ověřenou návštěvu v aplikaci získáte víc bodů — poznáme podle GPS, že jste na místě.
Recenze a komentáře