Budovy Sdružení projektových ateliérů Administrativní budova

Vítejte v jedné z nejvíce fascinujících a zároveň diskutovaných částí Prahy 2. Zastavte se na okamžik, nadechněte se a podívejte se před sebe. Stojíte před komplexem, který na první pohled působí jako odvážný matematický experiment v prostoru města. Jsou to budovy Sdružení projektových ateliérů, ale mnozí z nás je znají pod mnohem údernějšími názvy, jako jsou Pragerovy kostky nebo Administrativní areál Emauzy. Vnímejte tuhle neobvyklou atmosféru, kde se střetává přísná geometrie s historií Nového Města. Je to místo, které vás nutí přemýšlet o tom, jak město roste, jak se mění a jakým způsobem může architektura ovlivnit naše vnímání prostoru.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase, abychom pochopili, proč zde tyto budovy vůbec stojí a jaký byl jejich původní záměr. Abychom pochopili přítomnost, musíme znát minulost, a ta je v tomto místě velmi dramatická. Předtím, než se zde začaly rýsovat linie moderních kostek, vypadalo toto místo úplně jinak. Nacházel se zde pivovar Na Slovanech a kino, což byla místa setkávání a každodenního života obyvatel Prahy. Vše se však změnilo v jeden tragický den, konkrétně čtrnáctého února roku 1945. Tehdy dopadl na tuto oblast nálet, který pivovar i kino zcela zničil. Zbyly jen trosky a prázdnota v tkáni města. Právě tato bolestivá stopa z druhé světové války vytvořila prostor pro něco zcela nového.

O mnoho let později, v roce 1966, byla vypsána architektonická soutěž na sídlo Sdružení projektových ateliérů. Cílem bylo vytvořit prostor pro Projektový ústav výstavby Prahy, tedy místo, kde se budou navrhovat budoucí tváře hlavního města. Úkol dostali architekti Karel Prager a Jiří Kadeřábek. Jejich vize byla radikální a moderní. Stavební práce začaly v roce 1968, v době, kdy se v architektuře hledaly nové cesty, jak vyjádřit pokrok a efektivitu. Projekt byl sice dokončen v roce 1973, ale musel být realizován v redukované podobě, než byl celý komplex v roce 1974 oficiálně kolaudován.

Nyní prosím, věnujte plnou pozornost tomu, co vidíte přímo před sebou. Podívejte se na celkovou kompozici budov. Všimněte si té neuvěřitelné pravidelnosti. Celý areál je koncipován v přísné čtvercové síti šest krát šest. Tato matematická preciznost není náhodná. Karel Prager chtěl totiž v tomto komplexu realizovat myšlenku vertikálního města. Představte si to jako město v malém, kde se funkce a prostory nestupují jen vedle sebe, ale vrství se nad sebe, aby se maximalizoval využitý prostor a optimalizovaly se toky lidí. Prohlédněte si průčelí a vnímejte, jak tyto objekty s sebou komunikují. Jsou to v podstatě velké geometrické celky, které vytvářejí vlastní vnitřní svět, oddělený od chaosu okolních ulic.

Když se budete rozhlížet, zamyslete se nad tím, jaký pocit ve vás vyvolává tato architektura. Je to pocit stability, řádu, nebo možná určité přísnosti? Právě v tom spočívá genius loci tohoto místa. Je to architektura, která se nesnaží zapadnout, ale chce definovat nový standard. Karel Prager byl vizionářem, který viděl budovy jako stroje pro práci a tvoření. Společně s Jiřím Kadeřábkem vytvořili prostor, který měl být funkční, moderní a odstupující se od tradičních představ o administrativní budově.

Klíčovými osobnostmi tohoto místa jsou tedy právě tito dva architekti, kteří se odvážili přenést takto striktní geometrii do historického centra Prahy. Jejich práce zde zůstává jako památka éry, kdy se věřilo v rozumné plánování a v sílu architektury změnit společnost. Dnes už budovy neslouží původnímu ústavu výstavby, ale staly se sídlem Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Je to tedy velmi symbolické, že právě zde, v areálu navrženém jako model vertikálního města, se dnes rozhoduje o tom, jak bude vypadat celá Praha v budoucnu.

A nyní vás chci vzít k něčemu, co není vidět na první pohled, ale co tvoří fascinující kontrast k tomu, co vidíte nad hlavou. Existuje zde jedna tajemství, které spojuje moderní kostky s dávnou historií. I když nálet z roku 1945 zničil téměř vše, v hloubi země zůstalo něco zachováno. Pokud byste se dostali do sklepení pavilonu B, zjistili byste, že se nacházíte v jediné zachovalé části původního pivovaru Na Slovanech. Je to neuvěřitelný kontrast, že pod přísnou, moderní strukturou šest krát šest stále dýchají staré pivovarské sklepy. Je to jako by moderní architektura Pragerovy kostky objímala a chránila poslední zbytky minulosti, kterou kdysi zničila válka. Tato vrstevnatost děje je přesně tím, co dělá Prahu tak výjimečnou.

V roce 2017 se areál otevřel veřejnosti ještě více díky vzniku centra architektury a městského plánování. Stalo se tak proto, aby se o architektuře a o tom, jak žijeme ve městě, mohlo diskutovat otevřeně a přístupně. Toto centrum je mostem mezi odborníky, kteří v budovách stále pracují, a vámi, návštěvníky, kteří sem přicházejí obdivovat nebo zpochybňovat tento netradiční prostor.

Když se nyní znovu podíváte na tyto budovy, zkuste je vnímat ne jen jako administrativní komplex, ale jako dialog mezi různými epochami. Vidíte zde tragédii roku 1945, ambice šedesátých a sedmdesátých let a současný přístup k plánování moderního města. Všechno to je vloženo do jedné pravidelné sítě, která nás učí hledat řád v chaosu.

Představte si, jaké to musí být, pracovat v takovém prostředí. Jak ta geometrie ovlivňuje myšlení lidí, kteří zde navrhují budoucí tvář Prahy? Možná je právě tato přísnost tím, co je inspiruje k hledání nových, odvážných řešení.

Nyní, když už znáte příběh tohoto místa, doporučuji vám projít si areál pomalu. Zkuste se zastavit v různých úhlech a sledovat, jak se mění perspektiva těchto kostek. Všimněte si, jak budovy tvoří vnitřní prostory a jak se v nich cítíte. Je to prostor, který vás vítá, nebo vás spíše drží na distance? Každý z nás vnímá Pragerovy kostky jinak a právě v tom spočívá jejich síla.

Děkuji, že jste se mnou na chvíli zastavili u tohoto unikátního komplexu. Doufám, že vám tento pohled za kulisy pomohl lépe porozumět tomu, co vidíte. Nyní už je vám prostor v rúce. Prozkoumejte ho, vnímejte jeho rytmus a nechte se unášet myšlenkou vertikálního města. Přeji vám příjemnou další cestu Prahou a mnoho dalších objevů v jejích ulicích. Na shledanou.