Dům U dvou kamenných stolů Dům

Braunův dům, známý též jako dům U dvou kamenných stolů nebo Salmovský palác, je významný nárožní objekt na Karlově náměstí v pražském Novém Městě. Tato dvoupatrová klasicistní stavba s historií sahající do 14. století tvoří výraznou urbanistickou dominantu naproti věži Novoměstské radnice. Od roku 1964 je budova chráněnou kulturní památkou. Jejíž hodnota spočívá v unikátním spojení gotických, renesančních, barokních a klasicistních stavebních prvků.

Historie osídlení této parcely sahá do roku 1377, kdy zde pravděpodobně stály dva gotické domy. Tyto objekty či jejich části tvořily součást tehdejšího opevnění Nového Města pražského. Z nejstarší stavební fáze se do dnešních dnů dochovaly sklepy a některé vnitřní části přízemí. Zásadní proměna v rozsáhlý renesanční objekt nastala v roce 1585, což dokládá letopočet na dochovaném vstupním portálu. Tuto přestavbu připisujeme architektu Oldřichu Aostalisovi a její stopy jsou dodnes patrné zejména v nádvorních křídlech.

Nejslavnější období domu je spojené se jménem barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Ten objekt zakoupil v roce 1714 za 2915 zlatých a žil v něm i s uměleckou dílnou až do své smrti v roce 1738. Právě z této doby pochází název U dvou kamenných stolů. V šedesátých letech 18. století iniciovala umělcova dcera Marie pozdně barokní přestavbu. Jejím autorem byl buď Antonín Schmidt, nebo Jan Josef Wirch. Tehdy dům získal palácový charakter a jeho atiku podle dobových vyobrazení zdobila řada soch, které se však nedochovaly.

Architektonická podoba paláce je výsledkem klasicistní úpravy z roku 1820. Hlavní devítiosé průčelí do Karlova náměstí člení pilastry vysokého řádu a v přízemí jej zdobí pásová rustika. Výrazným prvkem je asymetricky umístěný portál v šesté ose, který nese renesanční i barokní tvarosloví. Korunní římsa nad ním přechází do trojúhelného štítu. Boční průčelí v Řeznické ulici má nárožní část shodnou s hlavním průčelím, zatímco navazující osmiosý úsek je v patrech jednodušší. V interiéru jsou cenné zejména dochované trámové malované stropy v přízemí čelního křídla a vnitřní dvůr s otevřenou pavlačí v prvním patře, kterou nesou volutové konzoly.

Vlastnická historie objektu odráží společenské proměny Prahy. Po rodině Braunových dům v roce 1796 koupili knížata z Hohenlohe-Kirchbergu. Následně jej získala rodina Salm-Reifferscheidů, která iniciovala klasicistní přestavbu. Od roku 1867 do konce rakousko-uherské monarchie palác vlastnili hrabata z rodu Thun-Hohenstein. Kromě šlechtických rezidencí dům sloužil i charitativním účelům. V letech 1786 až 1831 zde v pronajatých prostorách druhého patra působil nově založený Ústav pro hluchoněmé.

Ve 20. století byl dům využíván pro byty a obchody, což vedlo k necitlivým zásahům, jako bylo proražení výkladních skříní v přízemí. Tyto úpravy dělníci odstranili během zásadní rekonstrukce v letech 1989 až 1991. Po privatizaci objekt získal současnou podobu. Tehdy zrušili parkování ve dvoře a prostory adaptovali pro potřeby advokátní kanceláře a společenské akce. Dnes dva sály a nádvoří slouží pro konference a semináře.

Braunův dům představuje mimořádný doklad stavebního vývoje pražské měšťanské a šlechtické architektury. Jeho návštěva nabízí možnost nahlédnout do míst, kde tvořil jeden z nejvýznamnějších sochařů evropského baroka, a ocenit citlivou syntézu historických slohů v kontextu Nového Města.