Reinwartův dům Nájemní dům

Vítejte v srdci našeho velkoměsta. Stojíte právě v jednom z těch míst, kde se čas zdá být hustší a kde každá cihla a každý kámen mají svůj vlastní hlas. Před vašimi očima se tyčí Reinwartův dům, budova, která není jen obyčejným domem, ale živým svědkem proměn Prahy. Vnímejte tu atmosféru, která vás obklopuje. Stojíte v ulici Vodičkově, v místě, kde se střetává historie s dnešním tepem města. První dojem z této stavby je bezpochyby pocit vznešenosti a stability. Je to dům, který má svou váhu, svou důstojnost a svou jasně vyjádřenou osobnost. Když se na něj podíváte, nemůžete nepochopit, že nebyl postaven jen proto, aby poskytl přístřeší, ale aby vyjádřil úspěch a kulturu svého doby.

Pojďme se nyní společně posunout hlouběji do času a pokusit se pochopit, co všechno se v tomto místě odehrálo. I když se vám budova, kterou právě pozorujete, může zdát jako dílo z konce devatenáctého století, její příběh je mnohem starší. Samotné místo, na kterém tento dům stojí, má kořeny sahající hluboko do čtrnáctého století. Představte si ty čtrnácté století, kdy se pražské město tepalo životem v úplně jiné podobě. První písemná stopa, kterou můžeme na této parcele najít, nás přivádí k muži jménem Peško. Byl to pasíř, tedy řemeslník, který pracoval s drahými kovy, což nám napovídá, že už tehdy byla tato část města důležitým místem pro kvalifikované řemeslníky a obchodníky. Tato historie, stará více než šest set let, tvoří neviditelný základ, na kterém stojí vše, co vidíte dnes.

Nyní však přesuňme pozornost k velkému zlomku v dějinách tohoto místa. Přijdeme do let osmdesátých devatenáctého století. V tomto období se Praha měnila, rostla do velikosti a hledala svůj nový, moderní vzhled. Právě tehdy, v letech od roku tisíc osm set osmdesát čtyři do roku tisíc osm set osmdesát šest, vznikal tento dům v podobě, jakou znáte. Hlavním hybatelem tohoto velkého projektu byl Antonín Reinwart. Nebyl to jen obyčejný majitel nemovitosti, byl to muž, který žil díky slovu. Jako významný nakladatel a knihkupec věděl, jaká síla je v knihách a jak důležité je mít pro ně důstojné místo. Jeho vize byla jasná: vytvořit budovu, která bude sloužit nejen k bydlení, ale i k obchodování a širšímu životu města. Aby se tato vize stala skutečností, svěřil dílo schopnému architektovi, kterým byl Achill Wolf. Wolf byl mužem, který dokázal převést ambice svého klienta do hmoty a kamene, a vytvořit dílo, které by vydrželo generace.

Věnujte nyní pozornost samotné architektuře, která vás právě obklopuje. Když se podíváte na průčelí budovy, okamžitě vás zasáhne její styl. Jedná se o novorenesanci. Tento styl nebyl vybrán náhodou. V té době představoval návrat k ideálům harmonie, vyváženosti a krásy, které byly spojeny s lidským věděním a kulturou. Novorenesanční prvky, které zde vidíte, mají za úkol vyvolat pocit řádu a ušlechtilosti. Vnímejte tu bohatost detailů, která zdobí fasádu. Je to architektura, která se nesnaží být křiklavá, ale chce být důstojná. Když se díváte na tvář tohoto domu, vnímejte tu symetrii a tu jistotu, kterou v sobě novorenesanční styl nese.

A teď vás chci požádat, abyste se podívali ještě pozorněji. Věnujte pozornost jedné z nejkrásnějších součástí tohoto průčelí. Vidíte tam tu sochu? Je to postava bájného pěvce jménem Lumír. Tato socha dodává budově nečekaný, poetický nádech. Lumír, ten legendární zpěvák, se tak stává neviditelným strážcem tohoto domu. Jeho přítomnost zde připomíná, že i v rušném městě a v obchodním domě je místo pro umění, pro mýtus a pro krásu lidského hlasu. Je to detail, který vás nutí zastavit, přestat se spěchat a skutečně si prohlédnout to, co máte před sebou. Tato socha je spojnicí mezi světem hmoty a světem představ, mezi kamenem a písní.

Historie tohoto místa je však spojena s mnoha dalšími jmény. Kromě nakladatele Reinwarta a architekta Wolfa, zde v časech růstu města působili lidé jako Albertina Reinwartová nebo Jan Vejrych. Místo bylo prostorem, kde se střetávaly různé osudy a kde se formovala pražská společnost. I slavný umělec Mikoláš Aleš je v historii tohoto města neoddělitelnou součástí, a i když se jeho jméno přímo neváže na každý kámen tohoto domu, duch umění, který v Praze v té době vládl, je zde cítit v každém detailu.

Možná vás zaujme jedna zajímavost, která dává tomuto místu ještě větší váhu. I když se vám budova může zdát jako relativně mladá ve srovnání s jinými památkami Prahy, v roce dva tisíce osm byla oficiálně uznána jako kulturní památka. To znamená, že její hodnota byla potvrzena státem a celým národem. Je to uznání toho, že Reinwartův dům není jen budovou, ale součástí našeho společného dědictví, které musíme chránit pro budoucí generace. Je to důkaz toho, že to, co v jednu chvíli považujeme za moderní a funkční, může se v čase stát nesmrtelným symbolem kultury.

Nyní, když jste si prošli příběhem tohoto místa, od středověkého pasíře Peška až po velkolepou novorenesanční stavbu Antonína Reinwarta, můžete vnímat tento dům úplně jinak. Už to není jen budova v ulici Vodičkově. Je to vrstevnatý příběh, který se odehrává přímo před vašima očima. Je to spojení řemesla, obchodu, architektury a umění.

Doufám, že vás tento krátký pohled na Reinwartův dům zaujal a že vám pomohl lépe pochopit tajemství, která v sobě toto místo nese. Nechte se dál unášet krásou pražských ulic a pokračujte v poznávání všech těch skrytých pokladů, které toto město nabízí na každém kroku. Přeji vám krásnou a inspirativní další procházku historií Prahy. Na shledanou.