Wiehlův dům (Praha) Dům

Wiehlův dům je novorenesanční budova nacházející se na nároží Václavského náměstí a Vodičkovy ulice v Praze 1. Projekt si navrhl sám významný architekt Antonín Wiehl, který ji postavil v letech 1894–1896. Objekt je pozoruhodný bohatou malířskou výzdobou a využitím konceptu takzvané mluvící architektury.

Dům vznikl na pozemku, který Wiehl odkoupil v roce 1894, a na něm nechal demolovat původní stavbu. Budova byla dokončena v roce 1896 a sloužila architektovi k bydlení i práci. V interiéru uchovával rozsáhlé umělecké sbírky, knihovnu a starožitnosti. V posledních letech života se zde věnoval utřídění svých sbírek i práci na podkladech pro Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy.

Jde o nárožní čtyřpatrový dům s rozložením okenních os 4×11. Střecha je sedlová, zdobená štíty, vikýři a vížkou s ochozem na hřebeni. Průčelí do Vodičkovy ulice je opatřeno portálem. Fasáda kombinuje omítky, štuk a pískovec; v krajní ose druhého a čtvrtého patra se nachází arkýř spojený s balkonem. Původní dispozice zahrnovala obchodní prostory v přízemí, kavárnu v prvním patře a v dalších patrech byty i kanceláře.

Malířská výzdoba fasády je v Praze z konce 19. století unikátní svou rozsáhlostí. Jejíž tematiku a kompozici navrhl sám Wiehl. Ornamentální část realizoval Josef Fanta a figurální Mikoláš Aleš; samotné malby provedli Láďa Novák a A. Hofbauer s asistencí Františka Urbana a Viléma Trseka. Výzdoba využívá motivy české renesance, včetně ornamentů, kartuší, masek, hermovků, florálního dekoru, ovocných festonů i stuh v českých národních barvách. V horních partiích jsou zobrazeny nahé figury v michelangelovských pózách a děti s hudebními nástroji.

Ve výzdobě Wiehl využil sbírku průpovídek, které vnímal jako nositele humoru, moudrosti a morálky. Na průčelí do Václavského náměstí jsou v posledním patře zobrazeny alegorie ctností, zatímco ve štítu ve Vodičkově ulici najdeme amorce, symboly Dne a Noci a pod korunní římsou masky Války a Míru.

Ústředním motivem jsou dva cykly ze života měšťana, zobrazeného jako kupec, vzdělanec a obránce svého města. Celý cyklus doprovází motto Život – pouť k Bohu. Na fasádě Václavského náměstí jsou zleva doprava zobrazeni: sudička s dítětem nad scénou křtu, student s učitelem, polonahá dívka s jablkem nad obrazem snoubenců a měšťan nad obchodníkem s účty. Průčelí do Vodičkovy ulice zdobí rytíř nad scénou pasování na rytíře a stařec v rodinném kruhu s postavou Morany. Obrazy doprovázejí lidová pořekadla, například Strom, jak zroste, tak stojí či Proti Mořeně není kořene.

Antonín Wiehl v domě zemřel a ve své závěti jej odkázal České akademii věd a umění. Od té doby dům patří této instituci a jejím právním nástupcům, současnou Akademii věd České republiky. Budova byla k 3. květnu 1958 prohlášena za kulturní památku a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.

Během květnového povstání v roce 1945 byl dům poškozen německým bombardováním Václavského náměstí, což vyžadovalo opravy v padesátých letech. V letech 1967–1968 došlo k úpravě přízemí při výstavbě podchodu na Václavském náměstí. Tím vzniklo podloubí ve Vodičkově ulici a dům se propojil se stanicí metra Můstek. Původní rustiku přízemí nahradily obklady z leštěného kamene. V roce 2016 proběhla rozsáhlá oprava fasády, střechy i interiérů.

Dnes v domě sídlí nakladatelství Academia, které v přízemí a prvním patře provozuje reprezentativní knihkupectví odborné literatury. Budova je významným turistickým cílem, na jejím průčelí u Václavského náměstí je umístěna informační deska.

Wiehlův dům je jedním z nejvýpravnějších příkladů novorenesance v Praze a představuje unikátní spojení architektury s malířstvím. Je to místo, kde se historie měšťanského života setkává s uměleckým vizionářstvím Antonína Wiehla. Návštěvníkům doporučujeme pozorně studovat detaily fasády a její mluvící symboliku.