Bohumín: městečko u brodu, město u nádraží a meandry Odry

Na soutoku Odry a Olše

Bohumín patří do okresu Karviná a leží v české části historického Těšínska. Hranici s Polskem tu tvoří převážně nivy Odry a Olše, které se v Bohumíně slévají v jednu řeku². Soutok leží u osady Kopytov. Odra tu opouští Česko a Bohumín je posledním českým městem na jejím toku. Území je rovinaté a leží v Ostravské pánvi. Město zabírá zhruba 31 km², nejvyšším bodem je Záblatský kopec (248 m) a nejníže položeným místem soutok Odry s Olší. Podle města je to zároveň nejnižší místo celého Moravskoslezského kraje².

Bohumín tvoří sedm městských částí, které bývaly samostatnými obcemi: Nový Bohumín, Starý Bohumín, Skřečoň, Záblatí, Pudlov, Vrbice a Šunychl s osadou Kopytov. Víc než polovina obyvatel žije v Novém Bohumíně¹. Městský znak s okřídleným železničním kolem je mladý: navrhl ho heraldik Jiří Louda a v roce 1967 ho schválili jako znak Nového Bohumína³.

Městečko u brodu

Bohumín vznikl u brodu přes Odru, kde se křížily obchodní cesty: solná stezka z Moravy do Krakova a jantarová stezka z Uher k Baltu⁴. První písemná zmínka o vsi Bogun pochází z nedatované listiny, kterou městské muzeum klade do let 1256–1262⁵. Nejstarší česká podoba jména byla Bohuň, od osobního jména Bohun, a podle jména se usuzuje, že šlo o slovanské sídlo. Roku 1292 se připomíná farní kostel Panny Marie a tatáž listina je nejstarším dokladem německého jména Oderberg⁴.

Ve středověku patřil Bohumín k Ratibořskému knížectví. Na protějším, levém břehu Odry stál hrad Barutswerde, sídlo pánů panství. Podhradní osada a pozdější město vznikly na pravém břehu, v dnešním Starém Bohumíně⁶. Podle listiny z roku 1373 byl Bohumín poddanským městečkem⁴ a na začátku 15. století byl povýšen na město⁵. Ve 20. letech 16. století získali panství Hohenzollernové. Přijali luterství a v 16. století se luterskou stala i zdejší farnost.

Ve 20. letech 17. století, v době třicetileté války, přešlo panství na Henckely z Donnersmarcku, bankéře a důlní podnikatele⁴. Rod se hlásil k protestantskému pietismu, a proto si v rohu hřbitova u farního kostela postavil vlastní hrobku. Kruhová stavba připomíná románskou rotundu, v podzemí byla hrobka. Dnešní podobu dostala v roce 1752 a posledního mužského potomka bohumínské větve rodu v ní pohřbili 16. března 1803⁷. V letech 2001–2002 ji upravili na kapli Panny Marie. Hrad na levém břehu byl později přestavěn na barokní zámek. Dnes stojí v polských Chałupkách a je v něm hotel⁶.

Hranice na Odře a staré náměstí

Roku 1742 rozdělil mír po první slezské válce Slezsko i Bohumín. Levobřežní část s hradem připadla Prusku, pravobřežní město zůstalo habsburské monarchii a hranice vedla po Odře⁶. Bohumín tak přišel o šlechtické sídlo a stal se pohraničním městem. Z pruské části vznikla obec Annaberg, dnešní Chałupki. Panství nakonec koupili hrabata Larisch-Mönnichové a drželi ho až do roku 1945.

Nejstarším svědkem zdejšího náboženského života je podle městského muzea farní kostel Narození Panny Marie⁵. Zděný gotický kostel nahradil dřevěnou kapli nejspíš ve 14. století a roku 1620 byl renesančně přestavěn. 22. srpna 1850 uhodil do věže blesk a požár těžce poškodil věž i krov a zničil většinu vybavení. Gotickou klenbu pak nahradila nižší valená klenba s freskami, takže kružby dvou gotických oken se dodnes dochovaly na půdě⁸. Korunovace obrazu Panny Marie Růžencové Starobohumínské v roce 2004 vrátila kostelu status poutního místa⁸.

Na náměstí Svobody stojí bývalá radnice, secesní domy a pozdně barokní pískovcová socha svatého Jana Nepomuckého, umístěná zřejmě v roce 1829. Když ji v roce 2002 opravovali, našli v podstavci 54 historických mincí⁹. Starobohumínský poklad dnes vystavuje městské muzeum⁵. U hranice na pravém břehu Odry stojí drobná kaple svatého Kříže, snad z roku 1733. V roce 1756 dostali dva místní laičtí řeholníci povolení zřídit si u ní poustevnu a podle ní se kapli lidově říká Pustyňa¹⁰. Na konci války z ní po bombardování zbyly jen obvodové zdi, dnes je opravená.

Nádraží v bažinatém lese

Zlom přišel v roce 1847. Od Lipníku nad Bečvou dorazila do Bohumína Severní dráha císaře Ferdinanda, která měla spojit Vídeň s Haličí, a 1. května přijel první vlak¹¹. Nádraží ale nevzniklo u starého města. Měšťané stavbu nechtěli, proti stavbě na farských pozemcích se postavil i farář, a tak hraběnka Rudnická prodala dráze svůj bažinatý pozemek v lese obce Šunychl¹², asi tři kilometry jižně od starého města¹³. Starý Bohumín pak postupně ztrácel na významu⁶.

V roce 1848 vedla z Bohumína spojka do pruského Annabergu, a tím i železniční spojení Vídně s Berlínem. Most přes Odru zpočátku chyběl: cestující přejížděli řeku na pramicích a na druhém břehu přestoupili do pruského vlaku. Železniční most otevřeli v roce 1849 a za svou historii byl třikrát vyhozen do povětří¹⁴. Roku 1869 vyjely z Bohumína první vlaky Košicko-bohumínské dráhy, která pak vedla přes Těšín a Žilinu až do Košic. Po celé trati se jezdilo od 18. března 1872¹⁵. Byla prvním a dlouho hlavním železničním spojením českých zemí se Slovenskem.

Bohumín se tak stal jedním z nejvýznamnějších železničních uzlů. Setkávají se tu tratě od Přerova, od Čadce a z Polska. Výpravní budova dostala dnešní podobu při přestavbě v letech 1901–1904¹² a je kulturní památkou. Přes kolejiště vede ocelová lávka pro pěší. Její nejstarší část pochází z 19. století a celá lávka měří bez schodů 170 metrů¹⁶. Při modernizaci v letech 2003–2005 stát do uzlu investoval 2,6 miliardy korun¹⁷. Z Bohumína jezdí přímé vlaky do Polska, na Slovensko, do Rakouska, Maďarska a Německa.

Nový Bohumín z červených cihel

Kolem nádraží vyrostla na katastru Šunychlu nová osada s úředním jménem Šunychl-Bohumín-nádraží. Nejdřív se musela vysušit bažina a vykácet les¹⁸. Osada rychle rostla a brzy předstihla starý Bohumín i mateřský Šunychl. 14. dubna 1924 ji přejmenovali na Nový Bohumín a 16. října 1924 ji vláda povýšila na město¹⁸. Rychlá výstavba bytů, úřadů a dělnických kolonií podle webu města „nenechala vzniknout historicky zajímavým architektonickým památkám, ani dominujícímu náměst퓹⁸.

Výjimkou je skupina novogotických staveb z neomítaných červených cihel. Kostel Božského srdce Páně podle plánů místního stavitele Josefa Bergera vznikl v letech 1892–1894 na pozemku, který zdarma poskytl hrabě Jindřich Larisch-Mönnich. Stál téměř 56 tisíc zlatých a 30 tisíc z nich daroval vratislavský kníže-biskup Georg Kopp¹⁹. Vedle stojí komplex bývalých německých škol, stavěný postupně v letech 1893–1914, ve kterém dnes sídlí radnice²⁰. Ve stejném stylu postavili na pozemku darovaném hrabětem evangelický kostel ve tvaru latinského kříže. Navrhl ho brněnský architekt Julius Leischnig a posvěcen byl 15. října 1901; na stavbu přispěli i věřící z Nizozemska, Německa a Švédska²¹. V Novém Bohumíně žila i židovská obec. Synagogu tu postavili v roce 1900 a hoteliér Viktor Lustig byl v roce 1904 zvolen starostou obce⁵.

Továrny a tramvaj

S železnicí přišel průmysl. Roku 1885 založili berlínský průmyslník Albert Hahn a Heinrich Eisner v Šunychlu velkou rourovnu a roku 1896 vznikla v katastru Pudlova drátovna²². V roce 1958 oba podniky spojili v Železárny a drátovny Bohumín⁵. Na konci 19. a začátku 20. století vznikly také rafinerie minerálních olejů hraběte Larische, rafinerie borové smoly, továrna na mýdlo a svíčky, cihelny a v roce 1904 chemická továrna Rudolfa Goldschmieda²². Z ní se stala dnešní Bochemie, od konce první světové války vyráběla sacharin. Železárny a drátovny se po roce 1989 rozdělily a v roce 2021 skončila tradiční výroba litinových radiátorů. K největším firmám ve městě dnes patří Bekaert, Bochemie, Bonatrans, České dráhy, Rockwool a ŽDB Drátovna².

V roce 1902 vyjela mezi nádražím a náměstím ve Starém Bohumíně koňská tramvaj. Byla to první úzkorozchodná dráha v celé pozdější síti na Ostravsku, s rozchodem 760 mm²³. Koně po necelém roce nahradily parní vozy a v roce 1916 byla trať elektrizována²³. Bohumínská tramvaj dojezdila v roce 1973²³ a na její trasu dnes na několika místech upomínají koleje v dlažbě.

Dvacáté století

Po rozpadu Rakouska-Uherska se o Těšínsko přelo Československo s Polskem. V létě 1920 bylo Těšínsko rozděleno⁵ a celé území dnešního Bohumína připadlo Československu¹³. Olše se stala hranicí s Polskem, Odra hranicí s Německem. Ve Starém Bohumíně vznikla česká obecná škola a v roce 1921 přibylo v Bohumíně i československé reálné gymnázium. 6. července 1930 se čestným občanem Nového Bohumína stal prezident T. G. Masaryk²⁴.

V roce 1936 byl u Bohumína vybetonován pěchotní srub MO-S 5 Na trati, součást předválečného československého opevnění. Je atypický: železniční trať ho rozdělila na dva samostatné sruby, které spojuje 22 metrů dlouhá chodba pod náspem²⁵. Po Mnichovu, v říjnu 1938, zabralo Bohumín Polsko a srub bez boje obsadilo polské vojsko. V září 1939 obsadilo Bohumín nacistické Německo a až do roku 1945 byl součástí Německé říše. Němci ze srubů vytrhali pancéřové zvony a kanónové střílny²⁵. Dnes v něm má muzeum Klub vojenské historie Bohumín. Po povodni v roce 2024 byl srub uzavřen a znovu se otevřel v červnu 2026²⁶.

Synagogu v Novém Bohumíně vypálili v roce 1940²⁷. Holocaust přežila jen hrstka bohumínských Židů. Obětem je od roku 2004 věnován památník na náměstí Budoucnosti²⁷. Za války tu byl i tábor nucených prací pro Poláky, který připomíná památník 104 polským obětem z let 1942–1944²⁸. 28. srpna 1944 bombardovala železniční uzel americká letadla a na konci války ničila ustupující německá armáda nádraží náložemi¹⁷. V roce 1945 byl Bohumín osvobozen Rudou armádou a vrátil se do Československa. Většina německy mluvících obyvatel byla po válce vysídlena.

Po válce se obce začaly slučovat. V roce 1949 byly poprvé spojeny v jedno město s názvem Bohumín, spojení ale nevydrželo a v 50. letech se obce znovu rozdělily. Definitivně se Nový a Starý Bohumín spojily v roce 1973 a o 15 měsíců později se k nim připojily Pudlov, Skřečoň, Vrbice, Záblatí a Šunychl⁵. Město pak těžce zasáhla povodeň v roce 1997, která strhla i Antošovickou lávku přes Odru.

Hraniční meandry Odry

Mezi Starým Bohumínem a soutokem s Olší teče Odra volně v zákrutech. Chráněný úsek je dlouhý asi 7,5 kilometru a má pět velkých meandrů, středem koryta vede česko-polská hranice²⁹. Řeka si koryto mění sama: tvoří štěrkové náplavy, slepá ramena a tůně, a tím mírně posouvá i státní hranici. Pozornost na sebe meandry upozornily při povodni v roce 1997, kdy se jeden z nich protrhl. Po průzkumech za účasti WWF se rozhodlo koryto neopravovat a nechat řece prostor. Od roku 2006 je úsek chráněn jako přírodní památka Hraniční meandry Odry a veřejnosti se otevřela v květnu 2007³⁰.

Žije tu bobr evropský a vydra říční, ve strmých březích hnízdí ledňáček říční a břehule říční. Ornitologové tu podle města zaznamenali 188 druhů ptáků, z nichž 60 zde hnízdí³⁰. Čas od času Odra vyplaví zub nebo obratel mamuta. V roce 2004 našli u soutoku hraniční kámen z roku 1742 s císařskou korunou. Letopočet 1883 do něj vytesali dodatečně při změně hranic a dnes je v městském muzeu³¹. Od roku 2007 se meandry sjíždějí na lodích, které půjčuje městská půjčovna ve Starém Bohumíně.

Bohumín dnes

Starý Bohumín s polskými Chałupkami spojuje ocelový tříobloukový most přes Odru. Stavět ho začali 1. září 1898 a dokončili o 13 měsíců později. V roce 1939 se po výbuchu nálože ustupujících polských vojsk zřítil do Odry první oblouk a silniční provoz obnovili až v roce 1967³². Od září 2026 prochází most celkovou opravou, kterou česká a polská strana dělají souběžně. Českou část z 80 procent platí evropský program Interreg Česko–Polsko³³.

Na náměstí Svobody stojí secesní hotel Grüner Baum z roku 1907. Po válce dostal jméno Národní dům. Zchátralou budovu koupilo město v roce 2008 a v letech 2013–2015 ji nechalo kompletně opravit³⁴. Dnes je tu hotel Pod Zeleným dubem, informační centrum a od 1. července 2016 první městské muzeum⁵. Podle legendy měl v hostinci, který na tomto místě stál dřív, přenocovat polský král Jan III. Sobieski.

V Novém Bohumíně je park Petra Bezruče. Vznikl z části bažantnice, kterou hrabě Jindřich Larisch-Mönnich daroval obci, když se rozhodla postavit pomník císaři Františku Josefovi I. Základní kámen anglického parku položili v roce 1907³⁵. Císařovu bustu po vzniku Československa odstranili. 15. září 1947, v den básníkových 80. narozenin, tu odhalili bustu Petra Bezruče na bludném balvanu a park dostal jeho jméno³⁵.

V Novém Bohumíně se narodil filozof a publicista Milan Šimečka, signatář Charty 77³⁶. Bohumínským rodákem je i mořeplavec Richard Konkolski, který si plachetnici Niké postavil svépomocí v Bohumíně a sám na ní obeplul zeměkouli³⁷. V Pudlově se narodil fotbalista Tomáš Pospíchal, stříbrný z mistrovství světa 1962. S městem je spojen i brankář Pavel Srniček, stříbrný z mistrovství Evropy 1996, po kterém se od roku 2016 jmenuje bohumínský fotbalový stadion.