Český Těšín: předměstí za Olší, které se stalo městem

Dva břehy jedné řeky

Český Těšín patří do okresu Karviná v Moravskoslezském kraji a leží v historickém Těšínském Slezsku, na levém, západním břehu Olše. Státní hranice s Polskem vede středem řeky; takto byla stanovena při rozdělení Těšína v roce 1920. Staré historické jádro Těšína se Zámeckým vrchem a Piastovskou věží leží na polské straně; z českého nábřeží je na ně vidět. Město tvoří sedm částí: vedle samotného Českého Těšína s bývalou obcí Svibice jsou to Dolní a Horní Žukov, Koňákov, Mistřovice, Mosty a Stanislavice. Svibice je dnes jižní čtvrtí města se sídlištěm z 80. let.

Znak města je historický². V modrém štítě na modré vlnité patě stojí stříbrný hrad se dvěma okrouhlými věžemi a nižší věží mezi nimi, nad prostřední věží je zlatá orlice. Vlajku se třemi vodorovnými pruhy, červeným, žlutým a modrým, dostalo město rozhodnutím z 1. února 1994². Symbolem Těšínska i samotného Českého Těšína je jarní rostlina hvězdnatec zubatý, lidově těšíňanka. Kvete jako jedna z prvních, už od března.

Jméno Těšín vysvětluje pověst, kterou vypráví i městské informační centrum³. Tři bratři, synové knížete Leška, Bolko, Leško a Češko, se prý po dlouhém putování šťastně setkali u pramene a na památku toho, jak se ze setkání těšili, postavili hrad a nazvali ho Těšínem. Studna tří bratří dnes stojí v polském Těšíně. Doložené dějiny začínají listinou papeže Hadriána IV. z 23. dubna 1155, která zmiňuje hrad Těšín jako středisko kastelánie⁴. Hrad i staré město leží dnes v Polsku; pro Český Těšín jsou součástí společných dějin.

Předměstí za řekou

Až do roku 1920 bylo území dnešního Českého Těšína předměstím Těšína, sídelního města těšínských knížat⁴. Levobřežní předměstí byla řídce zastavěná a patřila knížecí komorní správě. Ležely tu tři předměstské části: Brandýs, Kamenec a nejmladší Saská kupa. Saskou kupu založil koncem 18. století kníže Albert Sasko-Těšínský, zeť Marie Terezie. Podél cesty od zámku dal postavit desítky soukenických dílen a položil tak základ dnešní Hlavní třídy⁴.

Víc lidí se na levém břehu začalo usazovat po velkém požáru Těšína v roce 1789, po kterém byly zbořeny městské hradby. Předměstí si ale ještě dlouho drželo venkovský ráz s dřevěnými domky krytými slámou nebo šindelem⁴. Z té doby se dochoval empírový dům v Masarykových sadech č. 18 z roku 1833, podle města nejstarší dochovaná nesakrální stavba na území Českého Těšína⁵. Nad vchodem nese nápis Gott segne das Haus, Bůh žehnej tomuto domu. Na Brandýsu stával renesanční zámek, letní sídlo těšínských Piastovců. Ten už nestojí.

Sady kolem domu vznikly na počátku 19. století jako Albrechtova alej, dnes nesou jméno Masarykovy sady⁶. Na předměstí stojí také budova Střelnice. Postavila ji v roce 1882 těšínská Střelecká společnost, založená roku 1795 pod patronací vévody Alberta, a v roce 1890 se tu střeleckých závodů zúčastnil císař František Josef I.⁷ Na předměstí působily také tiskárna rodiny Prochasků, plynárna a ve Svibici továrna na ohýbaný nábytek Josefa Jaworka.

Nádraží celého Těšína

Zlom přinesla železnice. Košicko-bohumínská dráha, která spojila Bohumín s Košicemi, vedla po levém břehu Olše. Její první, 32 kilometrů dlouhý úsek z Bohumína do Těšína byl zprovozněn v roce 1869⁸. Nádraží na levém břehu se stalo hlavním nádražím celého Těšína a kolem něj začala vznikat průmyslová čtvrť. Před první světovou válkou přepravila dráha kolem pěti milionů cestujících a stanice Těšín měla nejvíc cestujících na celé trati⁸.

V letech 1887–1888 vyrostla na východní straně kolejiště nová výpravní budova, kterou pak užívaly dvě železniční společnosti⁸. Navrhl ji architekt Anton Dachler a je z režného, tedy neomítnutého cihelného zdiva⁸, v novorenesančním stylu⁹. Dnes je kulturní památkou¹⁰. Nádražím projížděli významní hosté, mimo jiné císař František Josef I. a bulharský car Ferdinand I.⁹ Podle městského informačního centra sem v srpnu 1906 přijel na svém posledním evropském turné i Buffalo Bill se souborem Wild West⁸. Od 12. února 1911 jezdila z nádraží přes most na Olši do historického centra tramvaj¹¹. Trať měřila necelé dva kilometry¹¹.

Kostel v Masarykových sadech

Na konci 19. století vyrostl v Albrechtově aleji kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Postavili ho z iniciativy jezuitů v letech 1891–1894 podle projektu vídeňského architekta Ludwiga Zatzky¹². Je novogotický, s příčnou lodí a velkou rozetou v průčelí. Vybavení interiéru dodala sochařská firma Ferdinanda Stuflessera ze St. Ulrichu v Tyrolsku¹². Jsou tu uloženy ostatky svatého Melichara Grodeckého, umučeného v roce 1619 v Košicích, kterého v roce 1995 svatořečil papež Jan Pavel II.¹² Dnes je to farní kostel a kulturní památka¹⁰.

V sadech stojí i další památky. Barokní polychromovaná socha svatého Jana Nepomuckého z první poloviny 18. století je podle města nejstarší plastikou na území Českého Těšína⁶. Novorenesanční Fuldovu vilu navrhl vídeňský architekt Julius Mayreder, postavena byla v roce 1899 pro Friedricha Eduarda Fuldu a jejímu průčelí vévodí štít se stylizovanými slunečními hodinami¹⁰. Před druhou světovou válkou v ní sídlil německý konzulát, po válce mateřská škola¹³.

Vlastní kostely mají i bývalé vesnice, které dnes k městu patří. V Koňákově stojí venkovský kostel Prozřetelnosti Boží, jehož areál s alejí a zlidovělými sochami apoštolů je kulturní památkou¹⁰. Ve staré Svibici postavil těšínský stavitel Friedrich Fulda novorománský kostel svaté Hedviky Slezské, vysvěcený v roce 1893. Mše se v něm slouží česky i polsky. Kulturní památkou je i drobná raně barokní kaple zvaná Švédská v Mostech z konce 17. století¹⁰.

Rok 1920: jedno město, dva státy

Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 si Těšínsko nárokovalo Československo i Polsko. Spor měl rozhodnout plebiscit, ten se ale nekonal. O rozdělení Těšínska nakonec rozhodla 28. července 1920 Konference velvyslanců, tedy zástupci velmocí⁴. Hranice vedla přes město Těšín podél Olše. Historické jádro s náměstím, zámkem, radnicí a divadlem připadlo Polsku, levobřežní průmyslová část s nádražím a zhruba třetinou obyvatel Československu.

Rozdělení se dotklo obou stran: polský Těšín zůstal bez nádraží a průmyslových čtvrtí, levý břeh bez historického centra, úřadů a kulturních zařízení. Z předměstí Saská kupa, Kamenec a Brandýs vzniklo nové město Český Těšín, polsky Czeski Cieszyn. Mělo asi 2,7 km² a kolem 8 000 obyvatel⁴. Než dostalo úřední název, používalo se pro ně podle městského informačního centra označení Těšín – nádraží⁸. Na levém břehu stálo nádraží, plynárna i škola, chyběly ale úřady, další školy a byty. Tramvaj jezdila přes hranici dál, důkladné kontroly na mostě ale znemožňovaly plynulý provoz. Naposledy vyjela 2. dubna 1921¹¹. Vozy odstavili ve vozovně na polské straně a později je prodali do Bílska a do Lodže¹¹.

Nové město dvacátých a třicátých let

Z předměstí se stalo okresní město⁴. V roce 1922 mu československá vláda poskytla půjčku 15 milionů korun na stavbu veřejných budov a plán rozšíření města vypracoval v roce 1927 moravský architekt a urbanista Emil Leo⁴. Ve dvacátých a třicátých letech tu vyrostly radnice, pošta, školy, nemocnice, hřbitov, kostely, synagoga, banky, hotely i obytné domy. Stavební rozmach zastavil až rok 1938⁴.

Radnici navrhl ostravský architekt Vilém Richter, jehož návrh s heslem „Braň se“ zvítězil v soutěži v únoru 1925. Firma Eugena Fuldy ji postavila od 2. dubna do 5. prosince 1928¹⁴. Náměstí před ní zůstalo tržištěm a na dlažbě je vyznačen půdorys domu rodiny Tetlů, na jejichž pozemcích radnice stojí¹⁴. U nádraží vyrostla funkcionalistická budova pošty. Budovu gymnázia na Frýdecké ulici, postavenou v letech 1932–1935, navrhl pražský architekt Jaroslav Fragner; od roku 1986 je kulturní památkou¹⁵.

Své kostely stavěly i evangelické sbory. Kostel Na Rozvoji z roku 1927 byl před válkou německým evangelickým kostelem¹⁶. Kostel Církve bratrské na Frýdecké ulici z let 1928–1929 navrhl Eduard David¹⁷. Týž architekt navrhl i kostel Na Nivách z roku 1932 s věží vysokou 50 metrů¹⁸; postaven byl pro polsky mluvící evangelický sbor. Komunální hřbitov na Hřbitovní ulici byl otevřen v roce 1925 a židovská obec na něm měla vlastní část¹⁹.

V roce 1928 postavil ortodoxní spolek Schomre Schabos, tedy Strážci šabatu, podle projektu Eduarda Davida synagogu v dnešní Božkově ulici²⁰. Centrem společenského života se v letech 1933–1939 stala kavárna Avion u mostu pod zámkem, kde hrával stálý orchestr²¹. Z roku 1930 pochází vila Gottlieba a Stelly Fantelových ve Smetanově ulici, inspirovaná anglickým halovým domem, s téměř neporušeným interiérem. I ona je kulturní památkou¹⁰.

Válečná léta

Na začátku října 1938, po Mnichovské dohodě, přijalo Československo polský požadavek a odstoupilo Polsku část Těšínska. Polská armáda město obsadila a Český Těšín byl připojen k polskému Těšínu jako Cieszyn Zachodni, Západní Těšín⁴. Po porážce Polska v září 1939 připadlo celé území Německu a levobřežní část města se za okupace jmenovala Teschen West⁴. Na podzim 1939 nacisté zničili synagogy ve městě¹⁹. Dochovala se jen synagoga Schomre Schabos: stála v řadové zástavbě, a tak ji nespálili, zničili ale její interiér. Za války sloužila jako sklad divadelních kulis¹⁹. Kavárnu Avion poškodil v roce 1939 výbuch mostu a nacisté ji pak zbourali jako židovský majetek¹⁹.

V roce 1941 zřídili nacisté v městské části Kontešinec zajatecký tábor. Byli v něm váleční zajatci z celé Evropy a většina z nich pracovala v dolech²². Na místě tábora stojí od roku 1979 pomník mezinárodní solidarity protifašistické koalice s bronzovými reliéfy vězňů od sochaře Štěpána Mikuly²². Rudá armáda vstoupila do města 3. května 1945 a hranice se vrátila do podoby z roku 1920⁴. Spor o ni definitivně ukončila smlouva mezi Československem a Polskem z roku 1958.

Divadlo, muzeum a dva jazyky

Hned po válce vzniklo v Českém Těšíně stálé divadlo. První premiéru, Noc na Karlštejně, odehrálo 6. října 1945 v nevytopeném sále na Střelnici²³. V roce 1951 k němu přibyla Polská scéna a v roce 1961 se obě scény přestěhovaly do vlastní budovy podle projektu Zdeňka Vávry a Jana Černohorského²³. Od roku 2008 patří k divadlu i loutková scéna Bajka²³. Divadlo, kde pod jednou střechou hraje česká i polská scéna, je v Česku ojedinělé⁹.

První městské muzeum vzniklo v Českém Těšíně už v roce 1925. Po válce bylo 11. června 1948 znovu ustaveno a jeho prvním správcem se stal učitel a vlastivědný pracovník Ladislav Báča²⁴. Dnešní hlavní budova Muzea Těšínska na Hlavní třídě vznikla v letech 1885–1886 jako dům architekta Aloise Jedeka. V letech 2018–2019 prošla kompletní rekonstrukcí a v červnu 2020 se otevřela s expozicí o vývoji Těšínského Slezska²⁵. Střelnice je od roku 1996 sídlem kulturního střediska a k městu patří i Těšínský jazzový festival, pořádaný od roku 1973⁷.

V roce 1960 přestal být Český Těšín okresním městem a stal se součástí okresu Karviná⁴. Na okrajích vznikala nová sídliště, v 80. letech i sídliště Svibice. Sídlí tu Kongres Poláků v České republice²⁶ i Polský kulturně-osvětový svaz²⁷, který v roce 1967 koupil budovu bývalé synagogy²⁰. Vychází tu polský měsíčník Zwrot²⁸²⁹, ve městě jsou polské mateřské a základní školy i Polské gymnázium³⁰ a ulice mají dvojjazyčné česko-polské názvy.

Mosty bez hranic

Podle města byl Český Těšín po celé poválečné období nejfrekventovanějším hraničním přechodem mezi Československem a Polskem⁴. Obě části města spojují dva silniční mosty, severní most Družby a jižní most Svobody. Kontroly na nich skončily v roce 2007, kdy Česko a Polsko vstoupily do schengenského prostoru, a oba Těšíny jsou dnes společně srdcem euroregionu Těšínské Slezsko⁴. Třetím spojením je Sportovní lávka pro pěší a cyklisty v parku Adama Sikory z přelomu let 2011 a 2012. Je dlouhá přes 95 metrů a lidé na ni věší visací zámky³¹.

U mostu Družby stojí od roku 2010 Čítárna a kavárna Avion, kterou navrhl architekt Czesław Mendrek²¹. Je to nová stavba, která na původní prvorepublikovou kavárnu navazuje. V dlažbě je vyznačen půdorys původní kavárny a u vchodu je kámen zmizelých se jménem její židovské majitelky Rosalie Wiesnerové. Před budovou stojí koště Bláznivé Markéty z písně Jaromíra Nohavici²¹. V parku Adama Sikory je zmenšenina Piastovské věže od Viktora Holczaka z roku 1913³², skutečná věž stojí na druhém břehu. V Masarykových sadech byl v září 2010 odhalen pomník T. G. Masaryka od sochaře Martina Kuchaře³³.

Střed města je od roku 2014 městskou památkovou zónou³⁴. Chrání centrum z konce 19. a začátku 20. století se stavbami klasicismu, secese, art deco a tradicionalismu první republiky³⁴. Zóna sahá od Střelniční ulice na jihu po Masarykovy sady na severu a od Nádražní ulice po Olši⁴. V Českém Těšíně se narodili například spisovatel Ludvík Aškenazy, režisér František Vláčil, herec Jaromír Hanzlík nebo chemik a bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš.