Stonava: osady na Stonávce, tři doly a konec černého uhlí

Ves na Stonávce

Stonava patří do okresu Karviná a leží v Ostravské pánvi. Na severu a východě sousedí s Karvinou, na západě s Horní Suchou a na jihu s Albrechticemi. Zabírá necelých 14 km² a celé její území tvoří jediné katastrální území³. Středem obce teče od jihu k severu Stonávka, říčka, která přitéká z Beskyd a za Stonavou se v Karviné vlévá do Olše. Ve Stonavě místy silně meandruje a území po obou stranách jejího údolí se zvolna zvedá.

Strategický plán obce popisuje Stonavu jako typickou slezskou obec s centrálním prostorem a rozptýlenou zástavbou. Dobový popis z roku 1918 ji líčí jako „velkou malebnou obec ve Slezsku s nepravidelnou zástavbou oddělenou od sebe políčky a remízky“³. Místo úředních částí tu lidé znají osady: Hořany, Dolany, Holkovice, Bonkov, Kateřinu, Mexiko, Stavy nebo Nový Svět. Polsky se obec jmenuje Stonawa, německy Steinau. Se svou říčkou sdílí jméno, jehož původ se vykládá různě: jako Stínava, tedy místo ve stínu, nebo podle německého výrazu pro kamennou říčku. Znak a vlajku dostala obec v roce 1994. Znak ukazuje v zeleném štítě stříbrného korunovaného gryfa, který drží zlatý štítek s černým písmenem S⁴.

Středověká ves a Švédský kopec

První písemná zmínka o Stonavě pochází z konce 14. století⁵. Ves měla ve středověku několik šlechtických majitelů najednou a někteří z nich se psali „ze Stonavy“, například Zbyněk ze Stonavy, připomínaný roku 1415³. Patřila k Těšínskému knížectví. O zdejším kostele pochází podle obce první zmínka z roku 1447⁶. V 16. století zvítězila v knížectví reformace a kostel převzali luteráni, katolíkům byl vrácen v polovině 17. století.

Jižně od osady Holkovice stojí v malém lesíku nad potokem uměle navršený pahorek, kterému se říká Švédský kopec. V Ústředním seznamu kulturních památek je veden jako mohyla švédská a chráněn je od roku 1958. Památkový katalog ho označuje za „významnou památku středověké fortifikační techniky“ ze 14.–15. století⁷. Archeologický výzkum v něm rozpoznal drobné opevnění typu motte, tedy stavbu na uměle navršeném pahorku. Zřejmě tu stála tvrz majitelů Stonavy.

S kopcem se pojí pověsti. Podle jedné je to hromadný hrob švédských vojáků z třicetileté války. Podle jiné tu ve švédském táboře zemřel novorozený syn švédského krále a každý voják mu na hrob hodil hrst hlíny. Když si prý před první světovou válkou dva chalupníci chtěli hlínou z mohyly zarovnat pole, co ve dne odvezli, v noci se vrátilo, a do roka oba zemřeli. Výzkum pověst o hrobu nepotvrdil.

Uhlí, přistěhovalci a Dělnický dům

Ještě v polovině 19. století byla Stonava zemědělskou vsí. V roce 1869 v ní žilo 1 516 lidí⁵. Po roce 1870 se začala měnit s rozvojem těžby černého uhlí v okolí. Mnoho obyvatel se živilo hornictvím a přicházeli přistěhovalci, hlavně z podhůří a ze sousední Haliče. Do roku 1910 vzrostl počet obyvatel na 3 952⁵. Při rakouských sčítáních uváděla drtivá většina z nich polštinu jako obcovací řeč, tedy jazyk, kterým se běžně dorozumívali. V praxi šlo o místní těšínské nářečí. Asi pětinu obyvatel tvořili evangelíci. Patřili ke sboru v Bludovicích. V roce 1858 si ale posvětili vlastní hřbitov a v roce 1900 evangelickou školu⁶, ve které se učilo polsky.

Na přelomu 19. a 20. století vzniklo ve Stonavě Spotřební družstvo dělníků a rolníků, polsky Stowarzyszenie Spożywcze dla Robotników i Rolników w Stonawie. Stalo se centrem politického a kulturního života obce a mělo vlastní jatka, pekárnu a síť obchodů. Podle obce své úspěchy završilo výstavbou Dělnického domu³. Budova se sálem a hospodou stojí dodnes.

Dva kostely a kaple

Dominantou obce je kostel svaté Maří Magdalény. Postavili ho v letech 1906–1910 za působení faráře a prvního karvinského děkana Františka Krzystka⁶. Předtím stál v místech dnešního hřbitova dřevěný kostel, který sloužil ještě do března 1913⁶. Nový kostel je podélná jednolodní stavba z režných červených cihel s příčnou lodí, půlkruhovým závěrem a věží vestavěnou do vstupního průčelí⁸. Fasádu zdobí zelené glazované cihly skládané do geometrických obrazců, nad vchodem je rozetové okno. Kulturní památkou je kostel od roku 1992⁸. Stojí na poddolovaném území a potřebuje časté opravy. Generální opravou prošel na začátku 90. let a v roce 1994 restaurátoři opravili a konzervovali jeho interiér včetně výmalby⁸.

Evangelíci se dlouho scházeli ke svým bohoslužbám ve škole. Vlastní kostel si postavili v roce 1938: základní kámen posvětili v červenci a hotový kostel 1. listopadu⁶. Stojí naproti evangelickému hřbitovu, kde je pohřben i stonavský rodák, evangelický farář Vladislav Santarius. Vedle kostela svaté Maří Magdalény a Švédského kopce je třetí kulturní památkou obce drobná kaple Panny Marie u domu čp. 37. Stojí u místní komunikace mezi vzrostlými stromy a má štítové průčelí, půlkruhový závěr a sedlovou střechu. Postavena byla po roce 1836 a chráněna je od roku 1994⁹.

Mezi dvěma státy

Po rozpadu Rakouska-Uherska si Těšínsko nárokovalo Československo i Polsko. Na přelomu let 1918 a 1919 se Stonava ocitla pod polskou správou a v lednu 1919, během krátké československo-polské války, ji obsadilo československé vojsko. Dne 26. ledna 1919 se ve Stonavě bojovalo. Na místním hřbitově je hrob polských vojáků, kteří tehdy padli, a v roce 2019, sto let po bojích, se u něj konalo pietní setkání¹⁰. V létě 1920 bylo Těšínsko rozděleno a Stonava připadla Československu.

V roce 1930 žilo ve Stonavě 4 819 obyvatel, nejvíc v jejích dějinách⁵. Fungovaly tu dvě knihovny, česká a polská. V říjnu 1938 připadla Stonava Polsku a od září 1939 ji okupovalo nacistické Německo¹¹. Za okupace Němci knihy z obou knihoven zabavili jako surovinu na papír. Zachránily se hlavně ty, které měli lidé zrovna vypůjčené. Po válce přišli o majetek Larischové, kterým ještě po první světové válce patřila většina zdejších pozemků³. Zámecký dvůr se zámkem pak užívaly zemědělské organizace.

Obec v obklíčení dolů

Pod Stonavou leží černé uhlí a ve druhé polovině 20. století kolem ní vyrostly tři doly. Na hranici s Horní Suchou se v 50. letech začal stavět Důl Suchá-Stonava, později přejmenovaný na Důl 9. květen, a uhlí se v něm těžilo od roku 1960¹². Ve východní části obce vznikal Důl ČSM, na kterém se těžilo od roku 1968². Na severní hranici obce, u karvinského Darkova, se od roku 1972 stavěl Důl Darkov a první vůz uhlí z něj vyjel v dubnu 1982¹³. Stavba Dolu ČSM se dostala i do filmu. Hraný snímek Začít znova vypráví o brigádnících, kteří přijeli na stavbu jeho jižního závodu. Natáčet ho začal stonavský rodák Vladislav Delong a za nemocného ho v roce 1963 dokončil režisér Miroslav Hubáček¹⁴.

Tři doly tak Stonavu obklopily ze tří stran. Kvůli poddolování zanikla osada Křivý Důl a většina Kateřiny, Dolan a Mexika, v 60. letech byl zbořen i zámek se Zámeckým dvorem. Na počátku 60. let vznikla dvě malá sídliště, na Hořanech a na Novém Světě, pro rodiny horníků a pro lidi, jejichž domy musely ustoupit těžbě. Počet obyvatel klesl z 4 511 v roce 1961 na 1 714 v roce 1991⁵. Podle strategického plánu obce vedla těžba „téměř k likvidaci obce“. Velké části dříve obydlené krajiny se staly neobyvatelnými a nová zástavba se soustředila do malého jádra mezi Stonávkou, areály dolů ČSM a Darkov a silnicí na jihu³.

Neštěstí a konec těžby

Na Dole 9. květen skončila těžba v roce 2016¹². O dva roky později, 20. prosince 2018, vybuchl v Dole ČSM metan. Zahynulo 13 horníků, dvanáct z Polska a jeden z Česka, a deset dalších bylo zraněno. Polsko za své horníky vyhlásilo státní smutek. Obětem je ve Stonavě věnován pomník v podobě slzy, u kterého se konají pietní setkání¹⁵.

V únoru 2021 skončila těžba na Dole Darkov. Pod Stonavou podle obce leží hlavní část jeho důlního pole o rozloze 26 km² a obec tím přišla o náhrady za těžbu v řádu desítek milionů korun ročně¹⁶. Poslední vozík z Dolu 9. květen a vedle něj vozík z Darkova dnes stojí v parku v centru obce. Na území Stonavy pak těžil už jen Důl ČSM, poslední činný černouhelný důl v Česku.

Společnost OKD na něm k 31. lednu 2026 ukončila hlubinné dobývání uhlí v Česku, podle své zprávy po téměř 250 letech². Od roku 1968 se tu vytěžilo přes 124 milionů tun uhlí². Symbolický poslední vozík vyjel 4. února 2026¹⁷. Od léta 2026 se zasypávají jámy dolu, v září přišla na řadu druhá ze čtyř. Technická likvidace má podle OKD trvat do počátku roku 2029².

Stonava dnes

Od roku 1990 se počet obyvatel ustálil, v posledních letech mírně klesá³. Žije tu početná polská menšina: při sčítání v roce 2021 se k polské národnosti přihlásilo 247 obyvatel, zhruba každý sedmý¹⁸. Obecní základní škola učí česky i polsky. První stupeň s češtinou sídlí na Hořanech, druhý v Dolanech a škola s polským vyučovacím jazykem na Holkovicích¹⁹. Místní knihovna v budově školy v Dolanech má přes 13 tisíc svazků, z toho asi třetinu polských²⁰.

Tradiční slavností obce je červencová pouť ke svátku patronky kostela, svaté Maří Magdalény. Podle obce se koná od roku 1911 a přijíždějí na ni tisíce lidí²¹. Patří k ní soutěž v kosení trávy kosou před obecním úřadem, vystoupení Hornické kapely, ohňostroj a mše v češtině i polštině²². Tehdejší starosta Ondřej Feber v roce 2022 řekl, že se na pouť rádi vracejí i Stonavští, kteří kvůli těžbě museli obec opustit²¹.

Spolky navazují na hornickou i polskou tradici. Spolek krojovaných horníků vychází z hornického sdružení založeného v březnu 1914. Místní skupina Polského kulturně-osvětového svazu má kolem 180 členů, pěvecký sbor a dětský folklorní soubor Dziecka ze Stonawy. V předvánočním čase se tu koná mezinárodní festival komorního a ansámblového zpěvu Stonavská Barborka¹¹. Z přírody stojí za pozornost údolí Stonávky a dva památné duby, Dub na hrázi a Dub u Stonávky v osadě Stavy.