Bozkovského dům Dům

Bozkovského dům (č. p. 184) v Prachaticích je původně pozdně gotický měšťanský dům, který byl v roce 1573 renesančně přestavěn. Objekt je pozoruhodný především mohutným rizalitem s malbou rožmberského jezdce a bohatou výzdobou v podloubí. Patří k nejcennějším stavbám městské památkové rezervace a od roku 1958 je chráněnou kulturní památkou.

Současná podoba domu sahá do konce 15. nebo začátku 16. století. Pravděpodobně s ní souvisí požár města z roku 1501. Prvními doložitelnými majiteli byli v roce 1551 Jiří Janček a v roce 1562 Pavel Mokrý. Zásadní renesanční přestavbu v roce 1573 provedl Jiřík Bozkovský, původem z moravských Boskovic. Dům získal v roce 1559 sňatkem s vdovou Kateřinou po měšťanu Mathesovi.

Stavba tvoří komplex zahrnující přední dům u Velkého náměstí, střední křídlo s dvorem a arkádami do Solní ulice a zadní dům v Horní ulici. Dominantou fasády do náměstí je na mohutných pilířích vystupující rizalit s arkýři na krakorcích. Plochu rizalitu zdobí malované iluzivní kvádrování technikou chiaroscura a nástěnná malba rožmberského jezdce. Tato vychází z grafického listu Viléma z Rožmberka z roku 1557. V horní části medailonu je nápis Whilhelmus Rosenberg. Podloubí rizalitu je zaklenuto dvěma poli křížové klenby s hřebínky a obsahuje pozdně gotický obloukově zaklenutý vstupní portál.

Průčelí do Solní ulice je pětiosé; v přízemí se zde původně nacházelo osm vstupů do masných krámků. Fasáda do Velkého náměstí je trojosá s hladkým klasicistním štukem, kordonovými římsami a profilovanou korunní římsou s fabionem. V objektu jsou dochovány gotické konstrukce, například sklepy v přední části, obvodové zdivo přízemí a patra západního traktu. Z renesančního období pocházejí sklepy v zadní části, klenby nad přízemím a prvním patrem, rizalit i malířská výzdoba. Hodnotné jsou také kamenické prvky z prachatického dioritu, zejména vstupní portály a konzoly arkýřů.

Kromě malby jezdce je v podloubí vymalována výzdoba z roku 1611. Obsahuje rodové erby nejbohatších měšťanů v vavřínových věncích s doprovodnými motty v latině a staročeštině. Detaily jako červené růžice odkazují na rod Rožmberků. Pod jedním z erbů se nachází nápis, že někteří majitelé malíři za práci nezaplatili. Podobnost techniky a složení omítek s budovou Staré radnice naznačuje, že na obou stavbách pracovali stejní stavebníci.

Vlastnictví domu se v průběhu staletí střídalo mezi osobnostmi, jako byli Lukáš Bohauf, Štěpán Petrhanzl, Matěj Ubermesser, Štěpán Vajmon, Kašpar Stögbauer či Felix Spinka. Po požáru v roce 1832 byla snesena renesanční atika se štítovými nástavci. Další oprava proběhla v roce 1868. Masné krámy v přízemí nárožního domu byly až do roku 1893 v majetku řeznických rodin. Poté je odkoupili manželé Jakub a Marie Hrbkovi a zřídili zde kavárnu Caffe restaurant Habsburg, kterou provozoval vídeňský Hanz Paupie. Mezi lety 1882 a 1885 v domě sídlila česká škola.

Zajímavostí je, že na nároží domu do Solní ulice byl dříve umístěn železný osvětlovací koš na pohyblivém rameni. Do koše se vkládaly zapálené smolnice, které osvětlovaly ulici a náměstí. Tento předmět je dnes uložen v městském muzeu.

V současnosti v objektu sídlí Kulturní centrum Otto Herberta Hajeka, od roku 1962 zde byla umístěna městská obřadní síň. Dům představuje unikátní spojení gotických základů a renesanční estetiky s prvky pozdějšího klasicismu. Návštěva tohoto objektu nabízí přímý vhled do historie prachatického měšťanstva a vlivu rodu Rožmberků v regionu.