Důl Václav Důl

Důl Václav se nacházel v Porubě u Orlové, v severní části petřvaldské dílčí pánve, jižně při silnici do Rychvaldu. Tento kamenouhelný hlubinný důl představuje důležitou kapitolu průmyslových dějin Slezska.

Dějiny dolu jsou spjaty s expanzí velkého rakouského průmyslového konglomerátu. V roce 1881 vznikla Rakouská alpinská montánní společnost (RAMS), založená iniciativou francouzské banky Union Générale a Rakouské zemské banky. Postupně sdružila desítky důlních a železárenských podniků především v Rakousku a Štýrsku a patřila mezi největší podnikatelské subjekty habsburské monarchie. Součástí RAMS byla firma Innské hlavní těžířstvo s důlními majetky v Porubě.

V roce 1899 byl založen Důl č. I, pojmenovaný podle pořadí zakládání těžebních podniků. Postupně se ustálil jeho název Alpine (Alpineschacht), lidově nazývaný Alpinka či Václavka. Důlní pole mělo dvě jámy: těžní jámu hloubenou v roce 1899 do 340 metrů na úroveň třetího patra a větrní jámu č. 2 vyhloubenou v roce 1903, rovněž na třetí patro. Rozloha pole v roce 1899 činila 180,7 hektarů, do roku 1927 vzrostla na 473,7 hektarů.

Politické změny zásadně změnily vlastnictví. V roce 1926 odkoupil majetek československý stát, o rok později byl důl přejmenován na Václav. V následující dekádě se majitel postupně měnil: v roce 1938 přešel na Československou zbrojovku a.s., v roce 1942 na Severní dráhu Ferdinandovu. Po druhé světové válce, od 1. ledna 1946, se důl stal součástí národního podniku Ostravsko-karvinské doly.

Pod novým vlastníkem probíhala velká rekonstrukce. Projekt sloučení se sousedním dolem Evžen s přesunem těžby na Václav byl připravován již za války. Prohlubování těžní jámy Václav 1 začalo v roce 1945, ale zůstalo nedokončeno těsně nad plánovanou úrovní sedmého patra. Sloučení obou dolů se uskutečnilo až v roce 1955 překopem. Na oba doly pak přešel název Československý pionýr, používaný od roku 1952 pro důl Evžen, přičemž Václav se stal závodem číslo 2.

Technické vybavení odráželo pokrok průmyslové techniky. V roce 1902 byla těžní jáma vybavena parním těžním strojem Gutehoffnungshütte (vyroben 1901 v Andritz, Vídeň). Větrní jáma měla elektrický ventilátor Geissler s výkonem 300 m³/min (vyroben 1901, Breitfeld Daněk Praha). Elektrárna byla vybavena dvěma parními turbínami výkonu 650 kW (jedna od První brněnské strojírenské společnosti z roku 1908, druhá od Bergmannu z Berlína z roku 1912). Kotelna měla původně čtyři kotle typu Garbe; údaje z roku 1938 uvádějí jiné kotle, které vyráběly páru o teplotě 350 °C a tlaku 15 atm.

V roce 1967 byla těžba uhlí urychleně ukončena. Těžní věž byla demolována, technické zařízení odstraněno. Jámy byly zasypány v roce 1973. Z důlního areálu zůstává jeho správní budova, registrovaná jako kulturní památka České republiky, připomínající éru průmyslové činnosti regionu. Podle webu města stály v roce 2011 také kotelna a strojovna, tehdy v havarijním stavu; jejich památková ochrana byla v roce 2010 zrušena.