Dům čp. 693 Dukelských hrdinů Nájemní dům

Vítejte v Holešovicích. Právě teď stojíte před jedním z velmi zajímavých domů této čtvrti, konkrétně před budovou s číslem šest set devadesát tři v ulici Dukelských hrdinů. Podívejte se na tento mohutný rohový objekt, který před vámi stojí. Je to třípatrový nájemní dům, který svou velikostí i vzhledem dominuje tomuto koutu Prahy sedm. První dojem z budovy je pocit stability a elegance, což je přesně to, co chtěl autor budovy vyjádřit.

Pojďme se nyní podívat na to, jak tento dům vznikl a v jaké době se tak stalo. Budova byla postavena v roce tisíc osm set devadesát čtyři. Abychom pochopili její význam, musíme se přenést o více než sto let zpět. Konec devatenáctého století byl pro oblast Holešovic a Bubnů obdobím obrovského rozkvětu. Praha v té době prudce rostla a s ní společně vyvstávaly nové čtvrti. Vznikaly zde takzvané činžovní domy, což byly velké budovy určené k pronájmu bytů. Právě tento dům je skvělým zástupcem té doby, kdy se město modernizovalo a rozšiřovalo svou tvář.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Dům je vyveden v novorenesančním stylu. Pokud se podíváte nahoru na fasádu, uvidíte, že není ponechána prázdná. Je bohatě zdobena. Všimněte si rostlinných ornamentů, které se po stěnách vinutí, a také putti, což jsou ty malé křídlaté postavičky dětí, které dodávají budově lehkost a hravost. Kromě toho jsou zde malby s hrdinskými tématy. Tyto prvky nejsou jen ozdobou, ale mají svůj hlubší význam.

Zde přicházíme k jedné z nejzajímavějších vlastností tohoto domu. Architektura tohoto domu využívá princip mluvící architektury. To znamená, že dekorace na fasádě nejsou náhodné, ale mají za úkol vyprávět konkrétní příběhy. Je to v podstatě jako čísti knihu, jen místo papíru používá autor kámen a barvy. Když se na budovu díváte, snažte se v těchto obrazech a ozdobách najít vyprávění o hrdinství a ctnostech, které v té době lidi inspirovaly.

Kdo byl autorem tohoto návrhu? Za projektem stojí architekt Jan Zeyer. Jan Zeyer nebyl v té době jediný tvořivý člen své rodiny. Byl totiž bratrem velmi významného básníka jménem Julius Zeyer. Je fascinující představa, že zatímco jeden z bratrů tvořil světy slovy v básních, druhý je tvořil v prostoru pomocí architektury. Oba bratři tak přispěli k české kultuře, každý svou vlastní cestou. S tímto místem jsou spojena i další osobnosti, například Antonín Wiehl, což ukazuje, že v tomto prostředí se pohybovali lidé z různých intelektuálních a společenských vrstev.

Zastavme se u jedné zajímavosti, která vám možná unikla. Všimněte si prostoru nad přízemím. Právě zde se soustředí velká část té nejbohatší výzdoby, která má přilákat pozornost kolemjdoucích a ukázat prestiž domu. Celý objekt je dnes zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. To není jen formální zápis, ale uznání toho, že tento dům představuje významný příspěvek k rozvoji celé čtvrti Holešovice-Buben. Bez takových budov by dnešní Holešovice vypadaly úplně jinak a ztratily by svou historickou identitu.

Když dnes stojíte před tímto domem, vnímejte atmosféru místa, kde se střetává historie konce devatenáctého století s dnešním rytmem velkoměsta. Je to památník doby, kdy se věřilo v krásu, v umění a v to, že i obyčejný nájemní dům může být dílem umění. Fasáda nám vypráví o ambicích lidi z té doby, o jejich chuti do života a o touze obklopit se krásou.

Podívejte se ještě jednou naposledy na ty detaily, na ty rostlinné vzory a hrdinské obrazy. Představte si, jak tento dům vypadal v roce tisíc osm set devadesát čtyři, kdy byl úplně nový a možná v té době nejmodernější budovou v okolí. Je to fascinující svědectví o tom, jak se měnila naše Praha.

Nyní už se s ním můžeme rozloučit. Doufám, že vás tento krátký výlet do historie zaujal a že si odnesete pocit obdivu k práci Jana Zeyera a jeho schopnosti proměnit obyčejný dům v mluvící památku. Pozvám vás nyní k dalšímu prozkoumání okolí. Holešovice mají v rukávu ještě mnoho dalších skrytých pokladů, které čekají na vaše objevení. Projděte si okolní uličky, vnímejte architekturu ostatních budov a hledejte stopy minulosti, které vás budou vést dál. Děkuji za pozornost a přeji vám příjemnou pokračující cestu městem.