Kostel Narození Panny Marie (Bitozeves) Kostel

Kostel Narození Panny Marie v Nehasicích je gotická sakrální stavba z 14. století, která se nachází v okrajové části obce v okrese Louny, Ústecký kraj. Tato významná kulturní památka je charakteristická svým pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží a představuje cenný příklad středověké architektury s pozdějšími barokními úpravami.

O nejstarších dějinách stavby se dochovalo málo, ale kostel již v roce 1359 existoval, o čemž svědčí zmínka o tehdejším faráři. Historické prameny naznačují, že stavbu mohl patronovat Jindřich Škopek z Dubé, který v 80. letech 14. století zastával funkci nejvyššího zemského komorníka. Architektonické detaily, zejména kružby v jižním okně presbytáře, potvrzují dataci do 14. století. Od druhé poloviny 15. století kostel spravovali utrakvističtí kněží a po třicetileté válce se z něj stalo filiální sídlo ke kostelu v Bitozevsi.

Budova je obdélný jednolodný kostel s pravoúhlým presbytářem na východní straně. K jeho severní straně je přiložena hranolová věž s dřevěným zvonovým patrem, v jejímž přízemí se nachází sakristie. Do lodi se vstupuje pozdně gotickým portálem v západním průčelí, přičemž jeho původní umístění mohlo být na jižní straně. Presbytář je zaklenut trojonom křížovou klenbou a je osvětlen pozdně gotickým hrotitým oknem s kružbovou výzdobou. V sakristii se nachází osmidílná žebrová klenba, jejíž žebra sbíhají se heraldickým svorníkem s motivem tří podkov. K lodi je na jižní straně přistavena barokní márnice.

V dějinách kostela hrály důležité role různé osobnosti a došlo k několika významným změnám. V roce 1593 Kateřina z Doupova obnovila nehasickou farnost a darovala jí pozemky. Stavební vývoj byl ovlivněn i pozdějšími opravami, například v 17. století byly v kostelních účtech zaznamenány výdaje na opravu štítů a proražení okna do sakristie. V první polovině 19. století byla do lodi vestavěna dřevěná kruchta a v roce 1857 došlo k rekonstrukci části zdiva presbytáře a zvýšení zdiva lodi.

Mezi nejvzácnější dochované prvky v interiéru patří kamenná křtitelnice s reliéfy ze druhé poloviny 16. století a středověká oltářní menza. V presbytáři jsou uloženy mramorové náhrobky rodů Vřesovců a Hrušků z Března, spolu s pískovcovým epitafem rodiny Kostomlatských z Vřesovic. Historie hudebního vybavení sahá až do roku 1737, kdy byl v kostele doložen malý dvourejstříkový pozitiv, který v roce 1843 nahradil nástroj varhanáře Josefa Gröbla z Kadán.

Kostel je chráněn jako kulturní památka od roku 1964. Areál tvoří samotná sakrální stavba, ohradní zeď a přístupové schodiště. Přestože se v průběhu staletí mnoho barokních prvků, jako byly původní oltáře, již v kostele nedochovalo, jeho historická podoba zůstává díky gotickým prvkům a kamenným památkám zachována.

Tato památka představuje cenný historický záznam regionu a její návštěva nabízí vhled do středověkého i barokního období. Je to místo, které stojí za prohlídku díky své autentické architektuře a dochovaným rodovým památkám.