kostel svatého Bartoloměje v Mochově Kostel

Na zvýšeném místě v Mochově, v okrese Praha-východ, stojí chrám, který vypráví devět set let české historie. Kostel svatého Bartoloměje, filiální kostel čelákovické farnosti, je nejstarší dochovanou památkou v obci a chráněn jako významný kus kulturního dědictví.

Příběh kostela začíná na pahorku, kde kdysi stávala malá tvrz s kapličkou zasvěcenou sv. Markétě. V 14. století ji Pešek Nymburský, uznávaný patron kostela, nechal přeměnit na gotický kostel sv. Bartoloměje. Stavba kněžiště si vyžádala stržení jižní stěny původní tvrze; zbývající část pak sloužila jako sakristie. Ačkoliv kostel vznikl přestavbou staršího objektu, měl od počátku statut farního chrámu. Během 15. století přijala mochovská obec utrakvistické vyznání a až do první poloviny 17. století tu působili faráři „pod obojí způsobou". Po bitvě na Bílé Hoře roku 1620 byl farář vyhoštěn a stavba bez vedení postupem času chátrala. Zásluhou iniciativních místních věřících však kostel úplně nezanikl. Na počátku 20. století se projevily vážné statické problémy. V roce 1917 byla stavba ztužena ocelovými kotvami, které zdivo stáhly. Následující rok byl kostel celkově podezděn, omítka otlučena a praskliny opraveny. Od té doby si vnější zdi už omítku nenechaly nanášet s výjimkou zvonice.

Architektura kostela je střídmá a čistě gotická. Stavba se vypíná na pahorku přibližně 200 metrů nad mořem, který má kuželovitý tvar a představuje výraznou krajinnou dominantu. K pahorku vedou dvě schodiště od jihovýchodu – jedno s kamenným zábradlím k zazední západnímu vchodu hřbitova a druhé jednodušší schodiště napříč kopcem k jižní hřbitovní bráně z roku 1777. Samotný kostel tvoří jednolodní obdélníková stavba s rovným stropem, jejíž presbytář polygonálně uzavírá vnitřní prostor. Strop nad presbytářem je rozčleněn na dvě pole se žebrovanou klenbou; jednotlivá žebra širokých 20 až 25 centimetrů mají trojúhelníkovitý průřez a jsou vedena na jednoduchých konzolích. Okna jsou malá a bez dekoračního řešení, stejně tak i portál. Zvonice, stojící jižně od lodi a propojená s kostelem jen průchodem, je jedinou částí stavby s omítkou a plní funkci kostelní věže. Na jejím vrcholu se vypíná patriarchální kříž. V severní stěně presbytáře se nachází malý výklenek sloužící jako svatostánek.

Hřbitov obklopující kostel se již nepoužívá – jeho kapacita selhala již v 19. století. Zbytky dřevěné zvonnice na jižní straně a zasypáná kostnice z roku 1935 připomínají zaniklé stavby. Dnes se v kostele konají bohoslužby jak římskokatolické, tak pravoslavné, čímž opět naplňuje svou historickou roli.