Kostel svatého Kříže a Všech svatých Kostel

Kostel Povýšení svatého Kříže a Všech svatých je římskokatolický farní kostel v Pšově na Lounsku. Kulturní památkou je od roku 1964.

Jeho předchůdcem byl kostel Všech svatých na návrší západně od vesnice, v místech starého hřbitova u křižovatky cest do Podbořan a Dolánek. Podle starobylého zasvěcení a známých majitelů vsi ho mohli založit johanité ve druhé polovině dvanáctého století, nebo Zbraslav z Miletína ve třicátých letech třináctého století. Vedle stála zvonice se dvěma zvony z let 1498 a 1551. Roku 1660 dostala věž novou báň, v roce 1734 musela být celá postavena znovu a roku 1741 přibyl nový krov. Za sedmileté války byl kostel těžce poškozen. Farář Václav Hlava proto v roce 1765 požádal velmistra řádu křižovníků s červenou hvězdou Suchánka o stavbu nového.

Velmistr souhlasil, ale vymínil si, že nový kostel vyroste na návsi. Základní kámen byl položen 21. června 1765. O rok později byl starý kostel zbořen, stejně jako kaple Pěti ran Kristových na návsi. Několik kamenických detailů ze starého kostela se našlo v květnu 1933 v pískovně zhruba půldruhého kilometru západně od Pšova. Předtím posloužily při stavbě sklepa.

Barokní stavba stála pět tisíc zlatých a dokončena byla na podzim 1766. Hlavním zasvěcením se stal Svatý Kříž, původní zasvěcení Všem svatým přešlo na nový kostel jako vedlejší. Přestěhovány sem byly i oba zvony. Dochoval se ten z roku 1551 s latinským nápisem, dílo Tomáše Jaroše brněnského. V roce 1904 kostel vyhořel a poté byl novobarokně upraven.

Je to jednolodní stavba s obdélným půdorysem a trojboce uzavřeným presbytářem. K jeho jižní straně přiléhá přístavek se sakristií v přízemí a oratoří v patře. V ose západního průčelí stojí hranolová věž s předsíní. Fasády i vnitřek lodi člení zdvojené pilastry. Loď má plochý strop na vysokém fabionu, presbytář plackovou klenbu zakončenou konchou.

Zařízení je většinou rokokové z druhé poloviny osmnáctého století. Nad brankami hlavního portálového oltáře stojí sochy světců. Boční tabulové oltáře jsou zasvěcené Panně Marii a svatému Janu Nepomuckému. Dále tu je kazatelna s figurálním reliéfem a barokní křtitelnice ze sedmnáctého století. Z druhé poloviny téhož století pocházejí i dveře hlavního vchodu.

Jižně od kostela stojí na vysokém toskánském sloupu socha sedící Panny Marie z doby kolem roku 1700. O kus dál na návsi je socha svatého Floriána z roku 1715, postavená na místě zaniklé kaple. Obě sochy jsou památkově chráněné.