kostel svatého Martina ve zdi Kostel

Kostel svatého Martina ve zdi stojí na pražském Starém Městě a vděčí svému názvu neobvyklé situaci – jeho jižní stěna přiléhá těsně k historické hradební zdi Starého Města. Podle písemné evidence vznikl mezi lety 1178 až 1187 v tehdejší osadě Újezd, která se právě podle své nejznámější stavby později nazývala Újezd u Svatého Martina. Kostel má charakter gotické přestavby románského jádra, čímž patří mezi stavby zásadní pro poznání středověké architektury v Česku.

Osada připadla vyšehradské kapitule jako dar knížete Soběslava II., a kostelu byla přidělena funkce farního chrámu. Měl být jednolodní stavbou s řadou charakteristických románských prvků, vyzdobenou pravděpodobně nástěnnými malbami. Stavitelé jej vybavili dvěma poli křížových kleneb a postavili z kvádrového řádkovaného zdiva. Při stavbě středověkých hradeb Starého Města ve 30. letech 13. století byla osada rozdelena – větší část připadla Novému Městu, menší se stala součástí Starého Města právě s tímto kostelem. Zeď ohraničila také původní pohřebiště, které se rozprostíralo jižně od chrámu.

Zásadní přestavbu v gotickém slohu prošel chrám po roce 1350 za vlády Karla IV. Roku 1358 byl založen nový oltář. Tehdejší stavitelé zvýšili úroveň podlahy, prodloužili lodní část nově uzavřeným presbytářem, který byl vybaven dvojicí oken – první svého druhu v Česku. Presbytérium zakryla síťová klenba na konzolách a zastřešila valbovou střechou. V průběhu 60. let 14. století přibyla žebrová klenba v presbytáři, považovaná za jednu z nejstarších takových v Česku, ozdobená růžemi a hvězdami na svornících. Loď kostela byla zvýšena a znovu zaklenuta, v jižní stěně proražena nová hrotitá okna.

Při restauraci prováděné Kamilem Hilbertem na počátku 20. století byla znovu objevena a vědecky zkoumána románská vrstva stavby. Zjištění románského jádra vyvolalo vědecký zájem a v roce 1905 vyšla obsáhlá studie historika Josefa Teigeho věnovaná stavbě.

Dnes kostel užívá Českobratrská církev evangelická. Vedle obvyklých dopoledních bohoslužeb německého farního sboru se tu již desítky let každou neděli večer konají české bohoslužby bez formální farní organizace. Ty jsou úzce spjaty s evangelickou teologickou fakultou a pražskou evangelickou mládeží. Zvláště pozoruhodná je tradice otevřené kazatelny – každou neděli na ní stanuje jiný kazatel či kazatelka. Tato praxe nemá v současném českém protestantismu obdobu a činí z kostela místo ojedinělé v ekumenickém dějství.