Kostel svatého Václava a svatého Víta a Panny Marie v Velkých Německicích, okres Břeclav, je farní chrám chráněný jako kulturní památka. Jedná se o raně barokní jednolodní stavbu s výraznou čtyřbokou věží v západním průčelí a polygonálním závěrem kněžiště, která určuje ráz vsi.

Předpokládá se, že chrám zasvěcený Panně Marii stál na tomto místě již v polovině 13. století. Poprvé jej zmínkují písemné prameny roku 1392. Původně románská stavba byla v 15. století přestavěna do gotického slohu, který ji formoval až do její ničivé zkušenosti v 17. století. Nejprve ji zasáhlo tažení Štěpána Bočkaye roku 1605, později pak běsny třicetileté války. Ze staré stavby pravděpodobně zůstaly jen základy a zbytky zdiva.

Obnovu kostela a fary se zasloužil patron Jan Montrochier se svou manželkou Voršilou. Chrám byl prakticky znovu vystavěn v raně barokním stylu a slavnostně vysvěcen roku 1652. Nový hlavní oltář věnovali Panně Marii. V roce 1672 přibyly dva boční oltáře zasvěcené svatému Vítovi a za věrné zemřelé. Roku 1695 byl odlit největší zvon kostela, jenž vážil zhruba 840 kilogramů. Během 17. století byl kostel pravděpodobně zasvěcen také svatému Václavovi, což mu dalo dnešní titul.

V následujícím století se střídaly postupné opravy a úpravy. V roce 1733 založil olomoucký biskup Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu bratrstvo svatého Jana Nepomuckého, které se na zvelebování kostela podílelo až do roku 1770, kdy jej patent Josefa II. zrušil. V 60. a 70. letech 18. století prošel interiér rekonstrukcí v pozdně barokním stylu. Během 19. a počátku 20. století se postupně opravovaly střechy, okna, fasáda a oltáře; roku 1895 vznikl nový hlavní oltář.

Dvacáté století přineslo vážné zkoušky. V roce 1917 byly na vojenské účely rekvírovány tři zvony, včetně slavného zvonu z roku 1695. Během druhé světové války se kostel znovu ocitl v nebezpečí – v roce 1942 byly sebrány další tři zvony z pěti, které kostel měl. Při osvobozování Velkých Německic 15.–18. dubna 1945 jej zasáhlo dělostřelecké ostřelování, které zničilo hodinový stroj a pošodilo části zdí a okna, přestože interiér zůstal relativně nepoškozený. Nové zvony byly odlity a vysvěceny roku 1949.

Od druhé poloviny 20. století obnova pokračovala. Roku 1978 byla odhalena podzemní krypta pod kněžištěm. Zásadní rekonstrukce v letech 1991–1992 přinesla novou střešní vazbu, měděný plech, novou omítku a zdvojená okna, zatímco plynové ústřední topení nahradilo původní akumulační kamny. Střecha věže dostala nové měděné opláštění roku 2000, střešní krytina na lodi se vyměnila roku 2004.

Architektonicky je kostel vzorem raného baroka – jednolodní orientovaná stavba s půlkruhově klenutými okny a cibulovou střechou věže, na níž jsou viditelné ciferníky hodin. Věž v západním průčelí dominuje kompozici. Kostel dnes slouží jako farní chrám a kulturní památka, která svědčí o staletích historie – od středověku přes baroko k modernosti.