Točník se tyčí na Zámeckém vrchu přibližně jeden a půl kilometru severně od města Žebrák v berounském okrese. Vesnice stejného jména leží v jeho u nohou a spolu se zříceninou Žebrák přispívá k siluetě krajiny Středočeského kraje, která údolím řeky Berounky vypovídá o slovesu středověké stavitelské snahy.

Hrad založil na konci čtrnáctého století český král Václav IV. Brzy se stal objektem zájmu a v roce 1425, během husitských válek, úspěšně odolal krátkému obléhání, což svědčí o pevnosti jeho konstrukce. Po husitských válkách se hrad ocitl v rukou zástavních majitelů, kterými byli Kolovratové, páni z Gutštejna a Vartenberkové. Tito šlechtici jej postupně upravili, a to zvláště v pozdně gotickém slohu. Později jej vlastnili Lobkovicové, kteří zde prováděli úpravy již v renesančním duchu. Zatímco za jejich vlády byl hrad ještě poměrně udržován, postupně začal chátrat. Třicetiletá válka urychlovila jeho pád, a během sedmnáctého století byl definitivně opuštěn, až se nakonec proměnil v dnešní zříceninu.

Arch itektonické dědictví Točníka je značné. Hrad patří mezi české hrady, které dosáhly kvalitativní hranice mezi hradem a zámkem. Při inspekci zbytků si návštěvník všimne dvou částečně dochovaných paláců. Ve větším z nich se nacházel druhý největší hradní sál v Čechách, což vypovídá o důležitosti a pompě, kterou si jeho vlastníci přáli propagovat. Menší královský palác stojí nezvyklým způsobem na nejméně chráněné straně hradu; vybaven je kvalitními architektonickými detaily a zejména množstvím východů, jež umožňovaly snadné opuštění paláce i celého hradu.

Dnes je Točník veřejnosti přístupný v návštěvních hodinách. Zajímavostí je, že hradní příkop slouží jako medvědárium, v němž jsou chováni medvědi brtníci Martin a Agáta. Tito medvědi se narodili 13. ledna 2013 v Žatci a později účinkovali v televizním seriálu Méďové na cestách. Každoročně se na hradě koná akce Ve znamení kalicha, která připomíná husitskou tradici a staví ji do kontextu současné kulturní identity místa. Zřícenina tedy představuje nejen historický a architektonický skvost, ale i živý prostor для občanské a kulturní činnosti.