Vila Gočárova pro rodinu Sochorových Vila

Vítejte v Dvoře Králové nad Labem. Právě teď stojíte před jednou z nejvýznamnějších architektonických perel tohoto města. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a rozhlédněte se kolem sebe. Před vámi se tyčí Vila Gočárova, která byla postavena pro rodinu Sochorových. První dojem z této stavby je velmi silný a moderní, i když už více než devadesát let stojí v tomto svažitém terénu. Všimněte si, jak budova přirozeně zapadá do okolí a jak ji obklopuje zeleň zahrady. Vidíte před sebou fascinující hru geometrie. Dominantou je dvoupodlažní budova ve tvaru kubusu, která působí stabilně a odvážně. K ní je připojena nižší, jednopodlažní část, a obě tyto různé objemy spojuje vnější schodiště. Celý tento soubor vytváří unikátní rytmus, který je pro tuto stavbu naprosto klíčový. Abychom pochopili, proč tato vila vůbec vznikla, musíme se vrátit o kousek dále v čase. Vše začalo v roce tysíc devět set čtyři, kdy pan Zdeněk Sochor založil v tomto městě místní tkalcovnu a tiskárnu. Průmyslový rozmach a úspěch v textilnictví přinesly rodině Sochorových prosperitu a touhu po bydlení, které by odráželo jejich společenské postavení a vkus. O mnoho let později, v roce tisíc devět set dvacet osm, byl pověřen slavný architekt Josef Gočár, aby navrhl projekt jejich rodinného sídla. Gočár byl v té době jedním z nejvýraznějších tvůrců v našich zemích a jeho vizí bylo vytvořit dům, který nebude jen krásný, ale především praktický. Stavba byla dokončena v roce tisíc devět set třicet a od té doby definuje svou přítomností tento kousek města. Nyní se prosím zaměřte na samotnou architekturu, kterou vidíte přímo před sebou. Tato vila je ukázkovým zástupcem funkcionalismu. To je styl, který říká, že podoba budovy musí následovat její funkci. Podívejte se na celkové uspořádání domu. Všimněte si, že není symetrické. Levá strana neodpovídá pravé, což byl v té době velmi moderní přístup. Místo staromódních ozdob a zbytečných rváčů zde najdete čisté linie a jasné tvary. Věnujte pozornost oknům. Jsou obdélná, prostá a rozmístěná tak, aby do interiérů pronikalo maximum denního světla. Právě světlo je v tomto domě Treatingováno jako stavební materiál. Pokud se podíváte na schodiště spojující obě části vily, uvědomte si, že architekt Josef Gočár zde použil velmi důmyslné svislé osvětlení. Chtěl, aby se světlo dostávalo hluboko do domu a aby prostor působil vzdušně a otevřeně. Když přemýšlíme o lidech, kteří s tímto místem byli spojeni, v první řadě vidíme rodinu Sochorových, konkrétně Zdeňka a Josefa Sochora. Byli to lidé, kteří věřili v pokrok a modernitu, což se zrcadlí v každém detailu tohoto domu. Ale vila není dílem pouze jednoho člověka. Vedle Josefa Gočára na projektu pracoval i architekt Josef Grus. A nesmíme zapomenout na toho, kdo tyto plány přetavil v realitu z betonu a kamene. Stavbu realizoval stavitel Karel Jarolímek, který musel s precizností dopilovat všechny detaily, aby výsledný efekt odpovídal přísné vizi architektů. Historie vily však není jen příběhem jedné bohaté rodiny. Po roce tysíc devět set čtyřicet pět se život domu dramaticky změnil. S příchodem nového politického systému se změnil i způsob využití budovy. Soukromý rodinný domov přestal být sídlem Sochorových a objekt byl převzat státem. Budova začala sloužit jako sídlo Lesního závodu a později se zde nacházel Dům dětí. Je fascinující představit si, jak se v těchto prostorách měnila atmosféra. Z intimního rodinného prostředí se vila stala místem práce a následně místem pro péči o děti. I přes tyto změny a možné úpravy v interiéru si budova zachovala svou důstojnost a architektonickou hodnotu. Právě proto byla v roce tisíc devět set padesát osm oficiálně prohlášena za památkově chráněný objekt. To znamenalo, že stát uznal její mimořádný význam pro českou architekturu a rozhodl se ji chránit pro budoucí generace. Možná vás bude zajímat jedna zvláštnost, která z této vily dělá něco víc než jen obyčejný dům. Všimněte si znovu toho, jak je vila posazena do terénu. Architektura zde nebojuje s přirodou, ale spolupracuje s ní. Využití svažitého pozemku umožnilo vytvořit rozdělení na dvě části, které jsou sice propojené, ale každá má svůj vlastní charakter. Jedna část sloužila k reprezentaci a společnému žití, druhá byla více soukromá. Tato hra s prostorem a výškou je typická pro nejlepší díla té doby. Záhadou může být pro mnohé to, jak se v takto přísně geometrickém domě lze cítit útulně. Odpovědí je právě to důmyslné osvětlení a propojení s okolní zahradou, které stírá hranici mezi vnitřním a vnějším světem. Nyní, když už znáte příběh této stavby, doporučuji vám pomalu obejít vilu zvenčí. Vnímejte, jak se mění pohled na kubistické tvary v závislosti na tom, odkud se díváte. Zkuste si představit, jak se v roce tisíc devět set třicet lidé dívali na tento dům, který musel v té době působit naprosto futuristicky, skoro jako z jiného světa. Prohlédněte si detaily oken a sledujte, jak linie schodiště vedou vaše oči směrem nahoru. Vila Gočárova pro rodinu Sochorových je více než jen stavbou z betonu. Je to památník lidské ambice, průmyslového úspěchu a odvahy v architektuře. Je to důkaz toho, že funkčnost nemusí být nudná a že jednoduchost může být nejvyšší formou elegance. Děkujeme, že jste s námi strávili chvíli u této krásné památky. Nyní vás zveme k dalšímu prozkoumání okolí a k objevování dalších skrytých koutů Dvora Králové nad Labem. Přejeme vám příjemnou pokračující cestu a mnoho nových zážitků. Na shledanou.