Všeruby Hrad

Hrad Všeruby vznikl jako panské sídlo u románského tribunového kostela svatého Martina. Prvním jistě doloženým vlastníkem byl Hrdibor, královský jídlonoš, zmíněný roku 1212. Jeho syn rovněž jménem Hrdibor a vnuk Vícemil zde sídlili až do roku 1269, kdy jeden z nich nechal na konci ostrožny postavit kamenný hrad. Ještě v témže roce se na hradě za přítomnosti 26 urozených pánů projednávala právní spor mezi plzeňským klášterem a Vavřincem z Pňovan.

Informace o hradu v následujících staletích jsou řídké. Roku 1363 se objevuje zápis, v kterém Anna, vdova po Janovi ze Všerub, potvrzuje manželův odkaz. V 70. letech 14. století část panství patřila bratrům Bavoru a faráři Jindříchovi ze Všerub. Bavor roku 1378 svou část prodal Jindříchovi z Rabštejna a přestěhoval se na Zhořec. Pozemek postupně přechází do rukou dalších větví gutštejnské rodiny – nejprve Půty z Gutštejna, poté jeho bratra Jetřicha, který zemřel roku 1417. Bratři Burjan a Jan, Jetřichovi synové, byli vlivní členy plzeňského landfrýdu, který dlouhodobě čelil husitským vojskům. Bližší zprávy o osudu hradu během husitských válek nejsou zachovány, avšak předpokládá se, že nebyl husity dobyt.

Burjan II., syn Burjana, se zapletl do ozbrojených konfliktů své doby. Údajně se zúčastnil pokusu o dobytí hradu v Podmoklech a když se královské vojsko Jiřího z Poděbrad zmocnilo nedalekého Frumštejna, Burjan jej vedením zelenohorské jednoty zpět obsadil a připojil ke všerubskému majetku. V této éře byl hrad vyzbrojován dělostřeleckými baštami.

Syn Burjanův, Jiří Všerubský z Gutštejna, řešil své spory obvykle vojenskou cestou. Roku 1505 město prodal a králi vypověděl válku. Později jej amnestie vrátila do země. Všerubský hrad koupila hlavní linie gutštejnské rodiny; na hradě pobývala Jiřího manželka Anna ze Smiřic a syn Jan pod dohledem poručníka Jetřicha z Gutštejna. Po Jetřichově smrti prodal Jan roku 1520 Všeruby rytíři Petru Kokořovci z Kokořova. Petroův syn Jiří se posléze přestěhoval na tvrz do Šťáhlav a hrad rychle zpustl. Když se Jiřího synové v roce 1584 dělili majetek, hrad se v dokumentech již neobjevuje.

Z hlediska stavební podoby měl hrad dvoudílné uspořádání. Předhradí s kostelem svatého Martina údajně chránily dva příkopy, ale terén byl od poloviny 19. století upravován a opevnění téměř zaniklo. Vlastní hradní jádro bylo čtverhranné o rozměrech 33 × 38 metrů, nacházelo se níže za kostelem a bylo odděleno hlubokým příkopem vytesaným ve skále. Vnitřní zástavbu neznáme; později byla porušena těžbou kamene. Podle nálezů kostí a střepů se domníváme, že západní strana sloužila jako kuchyně.

Návštěvníci mohou dnes vidět přístupný hřbitov s kostelem v prostoru předhradí. Do vlastního hradního jádra vede pěšina podél západní zdi hřbitova, vedoucí do šíjového příkopu.