Černínská 12 Dům

Dům na Černínské ulici je pozdně klasicistní patrový měšťanský dům čp. 94/IV, ukrytý v severozápadní části Hradčan na nároží ulic Jelení a Černínská, hned severně nad věhlasnou ulicí Nový Svět. Není to náhodné místo – pozemky patří k historickému zázemí samotného Pražského hradu a od roku 1964 je dům registrován jako nemovitá kulturní památka, kterou obklopují vykupované Lumbeho zahrady.

Kořeny lokality saháno do středověku, kdy zde sloužila jako předpolí a zázemí středu moci českých králů. V raném novověku zde vznikaly užitkové zahrady a různé hospodářské stavby, kterou nechával budovat sám Rudolf II. Později se pozemky dostaly do vlastnictví rodiny Černínů. Humprecht Jan Černín si je uvědomil v okrasném smyslu – zajistil vysazení stromů, zřízení skleníků a proměnil území v lustrace zahrady odpovídající své společenské pozici. Na počátku osmnáctého století získala lokalita částečně opevnění – severozápadní okraj zahrád lemovala cihlová hradební zeď barokního vojenského systému, jejíž pozůstatky se dochovaly dodnes.

Vlastní dům, jak jej vidíme dnes, vznikl v první třetině devatenáctého století. Přistavěn byl právě ke zmíněné hradební zdi a k tomu účelu byly upraveny a terasovány horní terasy Lumbeho zahrad. V roce 1852 jej koupil Dr. Josef Tadeáš Lumbe, vlivný pražský politik a profesor Pražské polytechniky. Pro něj dům sloužil jako doplňková rezidence k jeho hlavnímu sídlu v Malé Straně. Lumbeho jméno se s těmito zahradami pojí neodlučně – staly se jeho doménou a částí jeho zemědělských pokusů.

Vstup do domu vede stylově barokní branou v ohradní zdi ze severozápadu – prvek, který připomíná bouřlivější minulost tohoto místa. V roce 1925 dům a přilehlé pozemky odkoupil československý stát od Lumbeho dědiců. Od té doby slouží jako obytný dům a prošel pouze drobnými úpravami – nejcitlivěji počátkem jednadvacátého století, kdy restaurátoři vyměnili barevnost fasády z původní žluté na harmoniově modro-bílou.

Dům dnes zůstává součástí Národní kulturní památky Pražský hrad a představuje typický případ středoevropské měšťanské rezidence devatenáctého století, kterou čas a diskrétní poloha uchránila od větších zásahů. Pro návštěvníka Hradčan je to spíše skrytá perla – místo, které připomíná, jak bydleli a pracovali čeští učenci a státníci v 19. století.