Palác Aventin Palác

Palác Aventin stojí v Purkyňově ulici na Novém Městě pražském a je také znám jako Zedwitzovský, či Zedtwitzovský palác. Jméno Aventinum nese podle nakladatelství, které zde mezi světovými válkami sídlilo a zanechalo stopu v povědomí pražské kulturní veřejnosti.

Historie budovy zasahuje až do patnáctého století, kdy zde stál středověký dům v bezprostřední blízkosti bývalého židovského hřbitova. Postupem staletí prošel stavba postupnými přestavbami odpovídajícími změnám architektonických stylů – renesančními, barokními a později klasicistními úpravami. V roce 1707 se v písemných záznamech poprvé objevuje zmínka o nadzemní části, kterou postavil Karel Arnošt von Bissinger jako obestavění středověkého dvora. Zásadnější změna přišla v roce 1803, kdy se stavba dočkala celkové přestavby podle návrhu architekta Ignáce Palliardiho.

Do roku 1814 se vykrystalizovala podoba, kterou známe z dobových pramenů. Byl to již dobře stavěný dům se dvěma patry. V podzemí se nacházel sklep, v přízemí pak pokoj pro domovníka, vozovna a stáj pro dva koně, panská kuchyně a kůlna. První patro mělo šest pokojů a dvě pracovny, druhé patro pak pět mansardových pokojů. Součástí stavby byl předpokládaně i půlkruhový altán zvaný jako kaple či glorieta, který byl patrně dílem architektury Palliardiho.

V roce 1911 se dům stal vlastnictvím právníka JUDr. Zikmunda, který jej přizpůsobil svým potřebám a zařídil jej jako kanceláře propojené pavlačí. Mezi světovými válkami tu sídlilo Nakladatelství Aventinum, které udělalo z paláce také kulturní středisko. V jeho rámci fungovala výstavní síň zvaná Aventinská mansarda, která hostila osobnosti české umělecké avantgardy a stala se významným místem pro setkávání tvůrců.

V osmdesátých letech dvacátého století zde bylo umístěno středisko Slovenské kultury v Praze. V roce 1989 se domu ujal nový majitel Vladimír Malínský, pod kterým prošla stavba několika menšími opravami. Podstatnou rekonstrukci a modernizaci se dočkala v letech 2006 až 2007, přičemž se podařilo zachovat původní barokní prostorové řešení i řadu gotických prvků, které se z hloubky let dochoval. Budova zůstává součástí husté okolní zástavby Nového Města a představuje svou vrstvitou historií typický příklad pražské architektury.