Sousoší Kalvárie / svatého Vavřince a Donáta Sousoší

Vítejte v obci Sedliště. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a vnímejte klid tohoto místa. Právě teď stojíte před pískovcovým sousoší Kalvárie, které tichý svědkem historie zdobí krajinu u silnice vedoucí ze Starých Hradů do Bystřice. Když se na něj poprvé podíváte, možná vás zaujme jeho zvláštní podoba a pocit, že v tomto prostoru něco chybí. Je to pískovcová stavba, která se tyčí nad okolním terénem a vznímá v sobě ducha doby, kdy bylo umění neoddělitelnou součástí každé cesty a každé vesnice.

Pojďme se společně podívat na to, co vidíte přímo před sebou. Celý prostor sousoší je zasazení do ohradního prostoru, který je vybudován na šesti pískovcových stupních. Tyto stupně vytvářejí přirozený vzestup, který má návštěvníka připravit na setkání s posvátným obrazem. Pískovec, ze kterého je celá stavba vytesána, je materiálem typickým pro naše kraje, v němž se sochařům podařilo zachytit jak jemnost, tak monumentálnost. Všimněte si, jak se tento kámen s postupným stáráním měnil a jak do něj vryla své stopy desetky let větrů a dešťů.

Nyní věnujte pozornost spodní části stavby. Podívejte se na dvoustupňový sokl, který nese celý podstavec. Právě zde se nachází jeden z nejcennějších detailů, který byste mohli přehlédnout, pokud byste jen tak procházeli kolem. Je zde polychromovaný reliéf, tedy výřez v kameni, který byl původně barevně vyzdoben. Zobrazuje anděla, který v rukou drží meč a štít. Představte si, jak tyto barvy v době vzniku zářily a jak přitahovaly pozornost poutníků i místních obyvatel. Anděl s mečem a štítem zde nestojí jen jako ozdoba, ale jako symbol ochrany a duchovního bdění.

Abychom pochopili, proč toto dílo zde vůbec stojí, musíme se vrátit v čase o více než dvě století zpět. Píše se rok tysíc sedm set šedesát pět. V té době zažívalo okolí Jičína a Turnova skutečný rozkvět barokního umění. Baroko bylo stylem plným emocí, dynamiky a touhy po velkoleposti. Právě v tomto období vzniklo i toto sousoší v Sedlišti. Jeho autorem byl turnovský sochař František Fiala. Byl to mistr svého řemesla, který dokázal v tvrdém kameni vyvolat pocit pohybu a života. Pokud byste měli možnost obejít podstavec a podívat se na jeho zadní stranu, našli byste tam potvrzení jeho autorství, protože František Fiala zde zanechal své jméno.

Zkuste si nyní na okamžik zavřít oči a představit si, jak toto místo vypadalo v roce tysíc sedm set šedesát pět. Podstavec nebyl prázdný. Na něm stály dvě vznešené sochy svatých, Donáta a Vavřince. Byli to významní svatí, kteří v lidové moudrosti zastupovali ochranu před bouřemi a zkoušky víry. Celý prostor působil jako ucelený náboženský obraz, který měl připomínat utrpení a naději. Svatý Donát a svatý Vavřinec společně s andělem na soklu tvořili harmonický celek, který v láních obce Sedliště působil jako maják víry a krásy.

Zde však narážíme na jednu z největších záhad a zároveň smutných příběhů tohoto místa. Jak jste si možná všimli, sochy svatého Donáta a svatého Vavřince zde dnes nejsou. Kde se tedy poděly? Historie nám říká, že v určitém čase po roce tysíc sedm set šedesát pět byly tyto dvě postavy přemístěny. Nezmizely však v zapomnění, ale našly nové útočiště na zámku ve Starých Hradech. Je fascinující pomyslet si, že jedna část díla zůstala zde, v otevřeném prostoru, vystavená všem živlům, zatímco druhá část se přesunula do chráněných prostor zámku, kde se stala součástí šlechtické sbírky.

Tato rozdělenost sousoší vytváří zvláštní atmosféru. Prázdnota nad polychromovaným reliéfem anděla nás nutí přemýšlet o pomíjivosti a o tom, jak se v průběhu staletí měnilo vnímání umění. To, co bylo původně jedním celkem určeným pro veřejnost, se rozpadlo na části. Nicméně právě tato neúplnost může být pro nás, návštěvníky, zajímavá. Nutí nás totiž zapojit fantazii a hledat spojení mezi tímto pískovcovým základem v Sedlišti a sochami, které dnes odpočívají v zámku.

Když se znovu podíváte na těch šest pískovcových stupňů, uvědomte si, že každý z nich představuje cestu vzhůru. V barokním pojetí šlo často o symboliku vzestupu k božstvu nebo k vyšší pravdě. František Fiala svou prací nevytvořil jen náboženskou památku, ale vložil do krajiny kousek turnovského umění, které zde přečkalo staletí. Je obdivuhodné, že i přes ztrátu hlavních soch zůstal zachován tento základ a ten drobný, barevný anděl s mečem, který stále hlídá cestu z Hradů do Bystřice.

Pohled na toto sousoší nám připomíná, jak úzce byla v osmnáctém století propojena víra, umění a krajina. Sochař nebyl jen řemeslníkem, byl vyprávěčem příběhů v kameni. A i když je tento příběh dnes rozdělen mezi dvě lokality, stále v něm cítíme sílu barokního období a mistrovství Františka Fialy.

Nyní, než se rozloučíme, doporučuji vám ještě jednou obvíst celý prostor. Vnímejte texturu pískovce pod prsty, pokud vám to okolí dovolí, a znovu se podívejte na detaily štítu a meče v rukou anděla. Zkuste si představit, jak by vypadalo setkání s těmi dvěma svatými, kdyby zde stále stáli. Možná vás tato myšlenka inspiruje k tomu, abyste při příští příležitosti navštívili i zámek ve Starých Hradech a našli tam ty chybějící části tohoto pískovcového puzzle.

Děkujeme, že jste s námi strávili chvíli u tohoto tichého památníku. Doufáme, že jste pocítili spojení s historií regionu Jičína a Turnova a že vás fascinovala práce turnovského mistra. Nyní vás zveme k dalšímu prozkoumání okolí a k pokračování ve vaší cestě. Nechte se vést krajinou a hledejte další skryté stopy minulosti, které na vás v této krásné oblasti čekají. Šťastnou cestu a s ohledem na historii se loučím.