Švehlova kolej s kinem Kolej

Vítejte na Žižkově, v jedné z nejbarvitějších čtvrtí Prahy. Stojíte právě před budovou, která svou velikostí i vzhledem dominuje okolí. Je to Švehlova kolej, místo, které už více než sto let slouží jako domov pro studenty a centrum kulturního dění. Když se na ni nyní podíváte, uvidíte mohutný stavební celek, který v sobě spojuje praktickou funkci ubytovny s vysokým estetickým nárokem. Je to budova, která vypráví příběh o ambicích mladého československého státu a o snaze poskytnout budoucím intelektuálům důstojné zázemí pro studium a odpočinek.

Pojďme se nyní trochu zastavit u toho, jak tato stavba vznikla a proč zde vlastně stojí. Stavba byla zahájena v roce tisíc devět set dvacet tři a dokončena o dva roky později, v roce tisíc devět set dvacet pět. Své jméno nese na počest Antonína Švehly, který byl v té době předsedou vlády. V té době bylo důležité vytvářet instituce, které by podporovaly vzdělání a budovaly identitu nové republiky. Právě proto vznikla tato rozsáhlá kolej, která byla navržena tak, aby pojala velké množství lidí. I dnes v ní stále najdeme kapacitu sedmi set třicet jednoho lůžek, což z ní dělá jednoho z největších studentských domů v centru města.

Nyní vás chci poprosit, abyste věnovali pozornost samotnému vzhledu budovy. Podívejte se prosím nahoru, směrem k horním částem průčelí. Všimněte si detailů, které zde architekt Jan Chládek umístil. Nad hlavním vchodem vaše oči jistě zachytí kariatidy, což jsou sochy ženských postav sloužících jako podpěry. Tyto čtyři postavy znázorňují čtyři roční období, což dodává budově poetický rozměr a připomíná koloběh času, který doprovází studentská léta. Pokud pohled posunete ještě výše, na samotnou atiku, uvidíte kamenné koule, které elegantně zakončují horní hranu stavby. Celý tento styl je významným příkladem takzvaného rondokubismu, což je směr, který kombinuje přísné linie s kulatými, oblými tvary. Je to architektura, která působí hravě, ale zároveň velmi solidně a reprezentativně.

Když se budovy díváte, vnímejte ji nejen jako hromadu kamene a betonu, ale jako místo, kde se setkávaly velké osobnosti. S tímto místem jsou spojena jména, která z historie známe z učebnic. Je to například Jan Opletal, symbol studentského odporu, nebo Bernard Bolzan a Jan E. Purkyně. I Bedřich Hrozný, slavný rozluštitel starověkého písma, je s tímto prostorem spjat. Představte si ty všechny diskuse, hádky o vědě a filozofii, které se v těchto chodbách za desetiletí odehrály. Kolej nebyla jen místem pro spánek, ale skutečným tečnicem myšlenek, kde se formovaly budoucí generace českých učenců a politiků.

Nyní se pojďme posunout k něčemu, co vás možná překvapí. Všimněte si přízemí budovy. Dnes zde sídlí Divadlo Venuše, ale historie tohoto prostoru je ještě mnohem vrstevnatější. V roce tisíc devět set dvacet osm vzniklo v křídle, které směřuje do vnitrobloku, večerní kino Academia. Představte si tu atmosféru tehdy, kdy lidé přicházeli za novým fenoménem, kterým byl film, a v prostorách studentské koleje hledali zábavu a únik z každodennosti. Je fascinující, že jedna budova dokázala tak přirozeně spojit přísný studijní režim s lehkostí kinematografu a divadla.

Pokud budete pozorovat budovu pozorně, všimnete si, že není úplně jednotná. Kromě onoho krásného stylu z dvacátých let zde najdete i novější část z padesátých let. Tato část byla postavena v duchu tehdejší doby, v takzvaném socialistickém stylu, který je mnohem strohéjší a funkčnější. Tento kontrast mezi zdobným pondokubismem a pozdějším minimalismem je jako otevřená kniha dějin našich posledních deseti desetiletí. Je to vizuální záznam toho, jak se měnily ideologie a jak se s nimi měnil i způsob, jakým jsme stavěli naše města.

Vzhledem k jejímu významu a unikátnosti byla budova v roce dva tisíce čtyři oficiálně vyhlášena kulturní památkou. To znamená, že její vzhled a charakter musí být chráněny pro budoucí generace. Je to uznání toho, že Jan Chládek vytvořil dílo, které nestárne, ale získává na hodnotě.

Když se nyní znovu podíváte na celou stavbu, zkuste si představit život studentů před stoletím. Jaké sny měli, když ráno vycházeli z těchto dveří do ulic Žižkova? Jaké filmy sledovali v kině Academia? Tato budova je tichým svědkem tisíců osobních příběhů, které se zde prolínají.

Děkuji, že jste se mnou zastavili u Švehlovy koleje. Doufám, že vás tyto informace obohatily a že nyní vidíte v této budově víc než jen ubytovnu. Pozvám vás, abyste se nyní pomalu rozloučili s tímto místem a pokračovali v prozkoumávání dalších skrytých koutů a památek tohoto fascinujícího obvodu. Nechte se vést zvědavostí a užijte si svůj pobyt v Praze. Na shledanou.