Bechyňská brána v Táboře představuje unikátní svědka středověkého fortifikačního systému města. Je to jediná z původních bran městského opevnění, která se do dnešních dní zachovala. Brána tvoří nedílnou součást komplexu hradu Kotnov a oba objekty jsou spolu chráněny jako národní kulturní památka.

Dnešní podobu získala brána ve třicátých letech 15. století, kdy byla podstatně přestavěna. Původně se jednalo o jednoduchou čtverhrannou věž. V průběhu třicátých let se ke staré věži přistavěla nová přístavba, která byla už výslovně konstruována pro moderní způsob obrany – dělostřeleckou obranu. Tato přístavba vyplnila prostor mezi původní věží a parkánovou hradbou sousedního hradu Kotnov, čímž vytvořila pevnější a funkčnější obranný celek. Průjezd brány byl v téže době vybaven stěžejkovým padacím mostem, což umožňovalo kontrolovat a v případě ohrožení uzavřít přístup do města.

V 19. století prošla brána rozsáhlou rekonstrukcí podle projektu architekta Josefa Mockera. Tato přestavba částečně změnila její původní vzhled, i když základní stavební struktura zůstala zachována.

Stavebně se jedná o dvoupatrovou budovu s neobvyklým půdorysem ve tvaru lichoběžníka. Průjezd je zaklenutý valenou klenbou doplněnou lunetami a jeho charakteristickou črtou jsou dvoje hrotité portály, které jej otevírají. Průjezd zajímavě nevede osou budovy, ale je posunut k její severozápadní straně. Na vnější straně brány se dodnes dochovala vpadlina, která zůstala po padacím mostě, i dva úzké otvory určené pro páky zvané stěžejky, které sloužily k zvedání mostu. V prvním patře na vnitřní straně se nachází hrázděná pavlač pocházející z doby pozdější – z 19. století.

Brána je typickou ukázkou toho, jak se středověké opevnění muselo přizpůsobovat novým požadavkům vojenské techniky. Její návštěva nabízí vhled do praktických řešení, která si středověcí stavitelé pro obranu měst vymýšleli, a připomíná doby, kdy Tábor představoval důležitý vojenský a obranný bod v českých zemích.