V Husitském muzeu v Táboře se dochovala dvojice vzácných oltářních křídel pozdně gotického retáblu, který v sedmdesátých až osmdesátých letech patnáctého století vytvořil neznámý malíř pro farní kostel svatého Václava v Roudníkách u Chabařovic v Ústí nad Labem. Dílo pochází pravděpodobně z některé z tehdejších pražských dílen a má status národní kulturní památky. Oboustranně malované desky jsou výjimečné tím, že obsahují nejstarší dochované české gotické deskovné malířství s vyobrazením mistra Jana Husa.

Každé ze seříznutých křídelních desek měří 162 centimetrů na výšku a 68 centimetrů na šířku. Levé křídlo zobrazuje v horní části Stětí svatého Jakuba Většího, jemuž přihlížejí dvě diskutující postavy – zvláště osoba v brokátu s mitrou představuje velkokněze Abiathra a symbolizuje preláty, kteří Jana Husa odsoudili. V dolní části je zobrazeno Upálení svatého Vavřince s císařem Deciusem. Na vnější straně levého křídla se nachází svatý Jakub Větší s poutnickou holí a svatý Vavřinec držící knihu a palmovou ratolest. Pravé křídlo má vnitřně v horní části Umučení svatého Šebestiána, kterému přihlíží císař Dioklecián s korunou na hlavě, a v dolní polovině Upálení mistra Jana Husa. Toto upálení dominuje postava muže v knížecí čepici – jedná se o falckraběte Ludvíka z Wittelsbachu, kterému císař Zikmund předal Husa k popravě. Na vnější straně pravého křídla jsou svatý Jakub Menší a v dolní části svatý Štěpán. Tímto výběrem světců byl mistr Jan Hus přiřazen k prvomučedníkům křesťanské církve.

Ačkoliv křídla nejsou datována ani podepsána, stylová analýza poukazuje na jejich vznik v sedmdesátých až osmdesátých letech patnáctého století. Malíř měl znalosti z díla Mistra svatojiřského oltáře a čerpal z norimberských předloh Hanse Pleydenwurffa i bruselských vzorů Dircka Boutse. Vzhledem k tomu, že se na obou deskách svatý Jakub Větší vyskytuje dvakrát a Jakub Menší jednou, předpokládá se, že objednavatelem byl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, kterému Roudníky patřily za husitských válek, nebo jeho syn Jan, který získal Roudníky v roce 1467.

Pozoruhodným příběhem je, jak desky přežily nebezpečné období rekatolizace v sedmnáctém a osmnáctém století. Byly druhotně seříznuty a opatřeny vrstvou barokního mramorování, díky čemuž se jejich původní obsah ukryl a dílo tak uniklo zničení. Kostel svatého Václava v Roudníkách, pro který byl oltář určen, je doložen již od roku 1352 jako farní a byl goticky přestavěn v roce 1486, během života Jana z Vřesovic.

Vzácnost těchto desek spočívá nejen v jejich umělecké kvalitě, ale také v tom, že jsou nejstarším dochovaným českým dokladem zobrazování mistra Jana Husa jako prvomučedníka vedle světců. Jejich zachování během nebezpečné doby rekatolizace, umožněné barokním mramorováním, z nich činí jedinečné svědectví husitské zbožnosti patnáctého století.