Blatenský vodní příkop, německy Erbwassergraben (Dědičný vodní příkop), patří mezi unikátní vodní stavby. Jedná se o umělý přivaděč vody vedoucí z přírodní rezervace Božídarského rašeliniště přes horské terény do města Horní Blatné v Krušných horách. Vznikl v jedné z nejdůležitějších epoch české průmyslové historie.

Příkop byl zbudován v letech 1540–1544 stavitelem Stephanem Lenkem na základě praktické potřeby. V 16. století byly v hornoblatenském cínovém revíru nezbytné zdroje vodní energie k pohonu těžebních strojů a ke zpracování rud. Voda sloužila také k transportu stavebního a palivového dříví. Právě výstavba tohoto vodního díla se stala hybnou silou rozvoje důlní činnosti v celé oblasti. Ještě během téhož století se příkop stal výhradním majetkem Horní Blatné. Rozhodujícím momentem byl rok 1570, kdy císař Maxmilián II. vydal zvláštní výnos, kterým garantoval ochranu vodního příkopu a udělil městu dědičné právo vybírat vodní poplatky. Tento privilege dal celému dílu jeho názvu.

Příkop se táhne skoro třináct kilometrů od severního okraje Božídarského rašeliniště přes lokalitu Myslivny, Ryžovnu a Bludnou až na severní úbočí Blatenského vrchu do Horní Blatné. Nachází se v nadmořské výšce 975 až 945 metrů a překonává převýšení 32 metrů. Koryto bylo původně vykopáno v terénu a zpevněno kameny, břehy postaveny jako násypy vysoké jeden metr. Voda proudí s mírným sklonem jeden metr na sto metrů. Původní šířka dosahovala dvou metrů, dnes je na většině trasy zhruba poloviční. Aby se příkop udržel funkční v drsných horských podmínkách, byly kolem něj vysázeny smrky a některé úseky se v zimě zakrývaly větvemi. Systém hráží se stavidly, přepadů a odváděcích kanálů zajišťoval kontrolu průtoku. Údržbu měli na starosti stálí dozorci, kteří dílo po staletí udržovali v provozu.

I když příkop postupně přestával sloužit svému původnímu účelu, pokračovala jeho údržba až do roku 1945. Po druhé světové válce byl nevěnován pozornosti a postupně se rozpaďoval. Na počátku devadesátých let dvacátého století byl téměř zničen. Současná rekonstrukce v letech 1995–2001 vedla k obnově této historické stavby. Projekt vycházel z archivní dokumentace z roku 1929 a byl provázán se změnou vztahu ke krajině – nešlo jen o restauraci, ale také o ochranu životního prostředí.

Dnes je příkop přístupný při procházce po 11,5 kilometru dlouhé naučné stezce s 23 informačními tabulemi. Stezka začíná asi 1,5 kilometru západně od Božího Daru a nad Horní Blatnou se napojuje na naučnou stezku Vlčí jámy. Čtenář zde návidí spojnici mezi průmyslovou minulostí hornatiny a soudobým vztahem k přírodě.