Čepřovice Tvrz

Vítejte u čepřovické tvrze. Právě teď stojíte před tímto pozoruhodným historickým panským sídlem, které se nachází v obci Čepřovice v okrese Strakonice. Zvedněte zrak a prohlédněte si budovu před sebou, která v sobě nese stopy renesančního původu, barokní přestavby i celé řady novodobých zásahů. Možná vás na první pohled překvapí, že tato památka dnes slouží běžnému životu, neboť v osmnáctém století byla budova po několika ničivých požárech rozdělena na obytné domy s čísly popisnými padesát devět a šedesát. I přes tyto proměny si však celá stavba zachovala své zvláštní kouzlo a připomíná nám staletí lidského snažení na tomto kousku jihočeské země.

Pojďme se nyní posunout v čase a poodhalit kořeny tohoto místa. Samotná vesnice Čepřovice má neuvěřitelně starobylou historii, neboť byla založena již na počátku čtrnáctého století významnou historickou osobou, českou královnou Eliškou Přemyslovnou. Uplynulo několik staletí a osud vsi se propojil s dalším slavným rodem. V roce nultém devadesátém pátém šestnáctého století koupil vesnici od posledního velkého pána z tohoto rodu, Petra Voka z Rožmberka, šlechtic Arnošt Vítanovský z Vlčkovic na Nihošovicích.

Tím ale příběh teprve začíná. Na počátku sedmnáctého století, konkrétně kolem roku nultého pátého, se rozhodl syn Arnošta Vítanovského Mikuláš Vítanovský z Vlčkovic založit zde renesanční panské sídlo, jehož součástí byla i kaple. Když stojíte před budovou, zkuste si představit, jak asi vypadala v době svého vzniku. Mikuláš Vítanovský vtiskl sídlu renesanční podobu, avšak dějiny šly dál a s nimi i majitelé. V roce nultého osmdesátého druhého sedmnáctého století prodala tehdejší majitelka Johanka Magdaléna Vítanovská celé panství Františku Jiřímu Doudlebskému z Doudleb. O pouhé tři roky později, v roce nultého osmdesátého pátého, získal statek hrabě Gundakar z Ditrichštejna, který jej připojil ke svému panství ve Vlachově Březí.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře a detailům, které se před vámi rýsují. Všimněte si, jak se na vnějším vzhledu budovy míchají různé stavební vrstvy. Původní renesanční ráz, který zde na počátku sedmnáctého století vtiskl Mikuláš Vítanovský z Vlčkovic, byl během následujících staletí proměněn. Pozdější barokní přestavba zanechala na objektu své stopy, stejně jako celá řada novodobých zásahů, kterými budova v průběhu dvacátého a jednadvacátého století prošla. Když budovu zkoumáte očima, vidíte svědectví o neustálém vývoji a přizpůsobování potřebám lidí, kteří zde žili a pracovali.

Když se zaposloucháte do příběhů spjatých s tímto místem, vystupují před námi osudy lidí, kteří ovlivnili české dějiny. Představte si královnu Elišku Přemyslovnu, která na počátku čtrnáctého století stála u zrodu samotné vsi Čepřovice. Její vznešený duch jako by nad touto krajinou stále bděl. O několik set let později zde zanechali hlubokou stopu příslušníci rodu Vítanovských z Vlčkovic. Ať už šlo o Arnošta, který panství koupil od mocného Petra Voka z Rožmberka, nebo o jeho syna Mikuláše, který zde vybudoval renesanční sídlo s kaplí, všichni tito lidé vdechli místu život. A pak přišli další, jako byla Johanka Magdaléna Vítanovská, František Jiří Doudlebský z Doudleb nebo hrabě Gundakar z Ditrichštejna, kteří rozvíjeli a spravovali zdejší majetek.

Zajímavostí, která k tomuto místu neodmyslitelně patří, je jeho pohnutý osud v osmnáctém století. Budova totiž tehdy několikrát vyhořela. Tyto ničivé požáry radikálně proměnily její tvář a vedly k zásadnímu rozdělení objektu na obytné domy s čísly popisnými padesát devět a šedesát. Představte si ty dramatické chvíle, kdy se obyvatelé snažili zachránit své domovy před plameny, a jak se po těchto tragédiích musela tvář sídla navždy změnit. Právě tato schopnost proměny a přizpůsobení se nepřízni osudu dělá z čepřovické tvrze fascinující svědka minulosti. Dnes je tato historická budova chráněna jako památka, což podtrhuje její význam pro naše kulturní dědictví.

Doufám, že pro vás byla tato zastávka obohacující a že jste si vychutnali atmosféru, kterou čepřovická tvrz vyzařuje. Prozkoumejte ještě okolí vsi, nechte na sebe působit stopy dávných časů a já vám děkuji za pozornost a přeji vám krásný zbytek dne.