Kostel svatého Jiljí stojí v jižní části obce Budislavice, která je součástí obce Mladý Smolivec v okresu Plzeň-jih. Jedná se o filiální kostel Římskokatolické farnosti Kasejovice, chráněný jako kulturní památka. Nachází se na nejvyšším bodě místního území, v relativně rovném terénu, kde tvoří architektonickou dominantu krajiny.

Stavba pochází z konce 13. století. Jejími zakladateli byla mladší větev českého rodu Buziců, vlastníků přilehlých panství. Člen tohoto rodu jménem Budislav obdržel Třemšínsko a území na západ od něj. Kostel se stal farním již v roce 1365, a od roku 1370 jej jako patroni zastupovali Budislavovi synové Filip a Jaroslav. Během svého trvání prošla stavba několika podstatnými architektonickými proměnami. Nejvýznamnější byla barokní přestavba realizovaná v letech 1723 až 1726 stavitelem Janem Václavem Vančurou z Řehnic. Dalších zásadních úprav se dočkal kostel v roce 1797 a pak znovu ve druhé polovině 19. století. Od roku 1747 do roku 1924 byl patronován pražským velkopřevorstvím řádu maltézských rytířů, které zde mělo v držení statky s rozsáhlými polními a lesními pozemky. Během své existence objekt několikrát vyhořel; významný požár byl zaznamenán roku 1791. Restaurační práce proběhly v letech 1913 až 1914. První světová válka měla zásadní dopad – kostel byl konsekrován až v roce 1921. Farnost si postupně zvyšovala svůj význam: plebánie je doložena k roku 1356, povýšení na děkanství však nastalo až v roce 1897. Matriky jsou vedeny od roku 1646.

Z architektonického hlediska je kostel tvořen obdélníkovou lodí a trojboce uzavřeným kněžištěm. Na jeho východní straně se nachází sakristie. Presbytář je sklenut gotickou paprsčitou klenbou, která připomíná původní gotickou koncepci stavby. Během barokní přestavby získal kostel typické prvky tohoto slohu – bohatě zdobené oltáře, štukovou výzdobu a charakteristické tvarování oken a portálů. Západní průčelí zdobí věž s cibulovitou bání a předsíň z roku 1723. Nedaleko kostela stojí klasicistní fara z předpokládané první poloviny 19. století, která s chrámem tvoří harmonický architektonický celek.

Ze tří původních zvonů se dochoval pouze zvon z roku 1550, který vytvořil plzeňský zvonař Mikuláš Konvář. Zbývající zvony byly během První světové války zrekvírovány pro vojenské účely. Před kostelem stojí pamětní kříž z roku 1851 s ozdobeným soklem. V interiéru si kostel uchovává rokokový hlavní oltář z druhé poloviny 18. století s obrazem od pražského umělce Josefa Scheiwla z roku 1859. Votivní obraz Panny Marie Růžencové namaloval Josef Mathauser v roce 1904. Varhany postavil v roce 1866 varhanář Johann Fischpera ze Sušice.

V současnosti se v kostele konají bohoslužby pouze jednou měsíčně. Farnost je spravována ex currendo z Kasejovic pod Arciděkanstvím Nepomuk, které spadá pod Českobudějovickou diecézu.