Pardubické městské opevnění se Zelenou bránou Městské hradby

Městské opevnění v obci Pardubice-Staré Město představuje soubor nesouvisle zachovaných úseků zdí, valů a příkopů z renesančního období. Nejvýznamnějším dochovaným prvkem je Zelená brána. Tato památka svědčí o dřívější vojenské strategii a rozvoji města v raném novověku.

Opevnění bylo pravděpodobně vybudováno v 15. století. V zakládací listině litomyšlského biskupství z roku 1349 Pardubice jako pevnostní město nejsou uvedeny. Proces opevňování pravděpodobně souvisel s nákupem Pardubického panství Vilémem z Pernštejna v roce 1491. Stavební rozvoj se dále zrychlil po velkém požáru města v roce 1507.

Pevnostní systém se skládal ze tří linií hradeb. Do roku 1511 byly před původními zdmi příkopy doplněny zemními valy s nárožními rondely. Druhá linie hradeb byla vybudována na vrcholu těchto valů, disponovala podsebitím a několika baštami. Třetí linií tvořil parkán. Do města vedly dvě brány: na západní straně Zelená brána (původně Pražská) a na východě Bílá brána. Obě věže byly přestavěny po požáru v roce 1538.

Zelená brána je renesanční struktura s věží a předbraním. Její současná podoba je důsledkem historizujících přestavb, na kterých pracovali Josef Mocker, František Schmoranz a Bóža Dvořák.

Během třicetileté války byl pardubický systém hradeb dále zkvalitňován. Díky tomu odolal opakovaným obléháním Švédů v letech 1639, 1644 a 1645, více než sto let po svém vzniku. Vojenský význam hradeb klesl s vybudováním barokních pevností v Hradci Králové a Josefově. Rušení opevnění začalo kolem roku 1770, Bílá brána byla zbourána v polovině 19. století.

Fragmenty hradeb jsou dnes rozprostřeny v různých částech Starého Města. V oblasti Příhrádku se nachází úsek zdi s částí zemního valu ve zdivu sýpky a další úsek mezi domy v ulici Svaté Anežky České. V okolí domů s čísly 30, 40, 41 a 47 jsou zachovány úseky zdiva, některé integrované do staveb s prolomenými v nich okny. U Jonáše je patrná zeď z lomového kamene s kamenným ostěním oken a zaslepeným vstupem na prevét s kamennými krakorci. Za domy číslo 50 a 51 vystupuje torzo zemního valu s klasicistním altánem.

Další úseky s pozůstatky střílnových otvorů nebo valů se nacházejí ve dvorech domů s čísly 56–71 a 63–64. Nejdelší souvislá část originálního opevnění tvoří západní stěna domu číslo 75, vedoucí k Zelené bráně. Tato část má patrné segmentově zaklenuté střílny a odsazení pro bývalý ochoz; byla kompletně rekonstruována v roce 2013.

V blízkosti Zelené brány jsou fragmenty zdiva zazděny mezi budovami knihovny a banky. Další úsek tvoří průčelní stěny domů s čísly 119, 122 a 123, k nimž je přistavěna zvonice kostela sv. Bartoloměje. U severního portálu tohoto kostela je volně přístupný segment hradby s přemostěním městské strouhy, kde jsou viditelné tři oblouky. V Kostelní ulici tvoří severní stěny domů číslo 95–104 součást původních hradeb. Segmenty zdiva jsou rovněž skryty v domě číslo 20 a u věžové brány Příhrádku.

Zachované fragmenty pardubických hradeb a dominantní Zelená brána tvoří unikátní stopu renesančního urbanismu a obranného stavbenictví. Prohlídka těchto nesouvislých úseků umožňuje nahlédnout do původní struktury města, což je místo hodné pro každého zájemce o historii.