Ředitelství pošt a telegrafů Radnice

Vítejte v Pardubicích. Stojíte právě v části města zvané Zelené Předměstí a právě před vašima očima se tyčí jedna z nejvýznamnějších staveb tohoto okresu. Než se pustíme do hlubšího zkoumání, dovolte si na okamžik jen tak stát a vnímat celkovou atmosféru tohoto místa. Podívejte se na tu budovu. Vnímejte její přítomnost, její čistotu a tu zvláštní sílu, kterou z ní vyzařuje. Před vámi stojí Ředitelství pošt a telegrafů. Je to stavba, která v sobě nese ducha doby, kdy se svět měnil, kdy se lidé těšili na nové technologie a kdy architektura přestala být jen těžkou hmotou a stávala se vyjádřením nové, svobodné éry. Tato budova není jen úřední budova, je to symbol pokroku, který v těchto letech tak silně ovládal lidské mysli.

Pojďme se nyní společně vrátit do času, kdy se tyto první kameny a cihly začaly pokládat. Představte si atmosféru mezi lety tisíc devět set dvaadvacet tři a tisíc devět set dvacet pět. Byl to čas velkých změn a velké naděje. Právě v tomto období vzniklo toto místo, aby sloužilo k tomu nejdůležitějšímu – k zajištění spojení mezi lidmi. Pošta a telegraf byly tehdejšími nervy společnosti, způsobem, jakým se informace šířily světem. Aby však vznikla stavba tak důležitá, bylo potřeba vybrat ty nejlepší a nejvizejší mysli. Proběhla velká architektonická soutěž, ve které zvítězil mladý a velmi schopný architekt Ladislav Machoň z Prahy. Jeho návrh byl tak silný a přesný, že jej nebylo možné přehlédnout. Nicméně, tato stavba není dílem pouze jednoho muže. K jejímu výslednému tvaru a k tomu, jak jsou uvnitř rozmístěny jednotlivé prostory, zásadně přispěl i místní odborník, Bóža Dvořák. On právě připravil ty důležité výkresy, které umožnily, aby se vize byla proměněla v skutečnou, funkční a krásnou realitu.

Nyní věnujte svou pozornost samotné architektuře, kterou právě teď pozorujete. Pokud se na budovu podíváte z určitého úhlu, všimnete si něčeho velmi specifického. Její půdorys připomíná písmeno L. Tento tvar nebyl vybrán náhodně nebo jen pro estetický dojem. Architekti se rozhodli, že budova bude věrně kopírovat linii bývalých městských hradeb. Je to fascinující způsob, jakým se nová, moderní architektura snaží spojit s historií tohoto místa. Budova se ne snaží minulost přepsat, ale spíše jí vklínit a s ní spolupracovat. Tímto způsobem získává tato stavba svou naprosto jedinečnou identitu. Je to spojení starého obranu města a nové, otevřené a funkční éry. Vnímejte ty linie, jak se pohybují a jak navazují na okolní prostor. I když se čas mění a svět kolem nás se neustále přetváří, tato budova si svou pevnou a jasnou podobu uchovala. Její význam pro město byl tak velký, že již v roce tisíc devět set šedesát čtyři byla oficiálně prohlášena za kulturní památku. A i když budova stálo už téměř sto let, v roce dva tisíce dvacet jedna prošla velmi rozsáhlou obnovou své vnější části, aby opět mohla zářit v celé své kráse a aby její tvář byla opět tak jasná, jak ji původně navrhli autoři.

Když mluvíme o lidech, kteří toto dílo stvořili, musíme si uvědomit, jak důležitý byl jejich vztah k prostoru. Ladislav Machoň byl mužem, který nebyl afraid, tedy nebyl odvážný v tom, co znamená moderní styl. Jeho práce v Praze i zde v Pardubicích ukazuje, jak moc se architektura dokázala posunout vpřed. Bóža Dvořák zase představuje tu nezbytnou spojující sílu mezi velkými, odvážnými vizi a praktickou potřebou, jak prostor skutečně využít pro lidi. Společně vytvořili dílo, které dnes vnímáme jako jeden pevný a neoddělitelný celek.

A teď vám prozradím něco, co vás možná opravdu překvapí, pokud byste se někdy rozhodli vstoupit do vnitřních prostor této budovy. I když se zvenčí jeví jako přísná, čistá a velmi funkční, uvnitř se skrývá skutečný poklad, který v sobě nese prvek tajemna. V interiéru totiž najdete dvojice mramorových soch. Nejsou to však obyčejné sochy. Jsou to tvory z dávných, prehistorických časů, konkrétně zubři. Představte si ten nečekaný kontrast. Vcházíte do moderního, geometrického prostředí, kde se ozývá jen vaše chůze, a najednou narazíte na tyto mohutné, dávné tvory. Tyto sochy jsou vyrobeny v tom velmi specifickém stylu, který byl v té době nesmírně populární, stylu s výraznými geometrickými tvary a čistými liniemi. Představte si tu krásu – tvrdý, chladný mramor a tyto mohutné tvory, kteří tam trvají v tichosti a dodávají místu pocit nečekané vznešenosti. Je to jako kdyby se historie země, ta nejstarší, setkala s historií moderního města.

Doufám, že vás tento krátký pohled na Ředitelství pošt a telegrafů alespoň trochu inspiroval a že jste si nyní lépe představili, co všechno se skrývá v těchto zdejších zdech. Tato budova je živým svědkem historie, který stále stojí a čeká na další pozorovatele, kteří v ní dokážou spatřit víc než jen cihly a omítku. Pokračujte tedy v procházce po Zeleném Předměstí, dívejte se kolem sebe a nechte se unášet krásou Pardubic. Děkuji vám za vaši pozornost a přeji vám krásný zbytek dne při dalším objevování našeho města.