Staré Zámky Hradiště

Staré Zámky jsou archeologické naleziště v Brně-Líšni. Jde o významné hradiště z doby od konce neolitu až po začátek 11. století. Lokalita leží na skalní ostrožně v jižní části Moravského krasu a je považována za přímého předchůdce Brna.

Osídlení místa začalo již v 5. až 4. tisíciletí př. n. l. Potvrzují to nálezy keramiky z pozdního neolitu až raného eneolitu. V průběhu eneolitu se zde usadil lid kultury nálevkovitých pohárů a později nositelé kultury s kanelovanou keramikou. Tehdy vzniklo hustě zastavěné sídliště obehnané obranným valem a příkopem. K opětovnému osídlení v různých obdobích došlo v době bronzové, laténské a na počátku stěhování národů.

Areál o rozloze asi 13 hektarů leží na slepencové skalní ostrožně, kterou ze tří stran obtéká potok Říčka. Území je rozděleno na centrální část a předhradí. První z nich tvoří trojúhelníková plocha o rozloze kolem 4,5 hektaru. Byla opevněna po celém obvodu, s výjimkou brány v severovýchodní části, která sloužila k přístupu k vodě. Předhradí na severozápadě oddělovalo od hradiska přepažující opevnění. V období velkomoravském vznikl hlinitý val s dřevěnou palisádou. Později zde stála mohutná opevnění, srubové stavby, velmožský dvorec s desetimetrovou dřevěnou strážní věží a pravděpodobně kostel. V terénu je dodnes patrný 320 metrů dlouhý úsek vnějšího valu v lese Haleglétňa. Převyšuje okolí o 2 až 2,5 metru a přiléhá k dvoumetrovému příkopu.

V 19. století pozemek vlastnil hrabě Belcredi. V roce 1875 poprvé zveřejnil nálezy získané při zemědělských pracích. První archeologické výzkumy v 80. letech 19. století prováděl Jan Knies, následně Martin Kříž a Innocenc Ladislav Červinka. V letech 1948 až 1965 probíhaly systematické plošné výzkumy pod vedením Josefa Poulíka, Anny Medunové a Čeňka Staňy z Archeologického ústavu Československé akademie věd.

Největšího rozkvětu hradiště dosáhlo v době Velkomoravské říše. Díky strategické poloze na spojnici centrálních oblastí státu s železářskými hutěmi v Moravském krasu se stalo jedním z jejích významných center. Prostor předhradí sloužil v této době k pohřebním účelům. Konec velkomoravského období poznamenal ničivý požár a násilný vpád nepřátelských vojsk, o čemž svědčí nalezené hroty šípů. Opevnění bylo následně v menším rozsahu obnoveno a hradisko fungovalo až do konce 10. století. Mezi doloženými nálezy jsou mramorové korálky, měděné předměty či kostěné pásové zápony.

V roce 1966 byla lokalita prohlášena za státní archeologickou rezervaci, od roku 1989 je pak archeologickou památkovou rezervací. Památka umožňuje studium kontinuity lidského osídlení v strategické krajině u potoka Říčka.

Staré Zámky jsou klíčovým místem pro pochopení raných dějin Brna a Moravy. Návštěva areálu umožňuje zblízka vnímat stopy dávných kultur v přirozeném terénu.