Vlastní vila Evžena Linharta Vila

Vila Evžena Linharta je významná památka českého funkcionalismu, postavená v letech 1927–1929 v pražských Dejvicích na Hanspaulce na nároží ulic Na Pernikářce, Zvonická a Na Viničních horách. Charakteristická svou geometrickou formou, technickými detaily a historickou kontinuitou zůstala vlastněna jednou rodinou po celou dobu své existence.

Architekt Evžen Linhart navrhl stavbu pro svou rodinu. Hlavním stavitelstvím se zabýval Karel Mužík. Během výstavby v roce 1928 došlo k prasknutí překladu nade dveřmi, což vedlo k dočasnému pozastavení prací. Stavitel musel provést statické přehodnocení a zatěžovací zkoušky konstrukce, aby bylo možné dokončit stavbu v roce 1929. Během realizace došlo k několika změnám oproti původním plánům, například k přemístění kuchyně a umývárny v suterénu, oddělení koupelen od skladu a zřízení prádelny na místě původního sklepa. Světlá výška místností v suterénu byla následně upravena na tři metry.

Architektura vily vychází z emocionální koncepce a opírá se o příklad Le Corbusiera. Dům má půdorys ve tvaru písmene L a skládá se z jednoduchých geometrických objemů. Konstrukce stojí na monolitickém železobetonovém skeletu s devatenácti pilíři, které probíhají celou výškou budovy. Tento systém je vyplněn izostonovými tvárnicemi o síle 25 centimetrů, které nemají nosnou funkci. Linhart tímto způsobem zpochybnil klasickou představu o tíži architektonické hmoty.

Vila zůstala po celou dobu ve vlastnictví rodu Linhartů, což předešlo necitlivým zásahům do její struktury. V roce 1958 byla v suterénu zřízena prodejna a sklad drogerie, pro kterou musela vzniknout šachta pro spouštění zboží z bývalého větracího otvoru v parapetu výkladce. V roce 1985 byl původní kotel na pevná paliva vyměněn za plynový. V roce 1996 byla vila registrována jako kulturní památka. V roce 1997 proběhla rozsáhlá oprava fasády a střechy, která zahrnovala sanaci obvodového zdiva, zateplení a výměnu krycí vrstvy ploché střechy. Postupy byly pravidelně konzultovány s pracovníky Ústavu památkové péče v Praze.

Mezi technické zajímavosti patří řešení zatížení stropu v přízemí. Aby se snížilo zatížení železobetonové monolitické konstrukce, použil se v podlahách třícentimetrový heraklit namísto původně plánovaných jedenácti centimetrů škváry. Další změnou oproti původnímu návrhu byla realizace skládacích garážových vrat místo plánovaných stahovacích žaluzií.

Dnes se vila nachází v dominantní poloze v pohledu z ulice Na Viničních horách. Objekt je chráněn jako kulturní památka a představuje vzácný příklad funkcionalismu, který si díky rodinnému vlastnictví zachoval svou autenticitu. Je to důležitý objekt pro pochopení vývoje moderní architektury v Praze.