vodárna v Obřím dole Vodárna

Vodárna v Obřím dole je unikátní technická památka v historizujícím stylu. Nachází se v centrální části Krkonošského národního parku na katastrálním území obce Pec pod Sněžkou v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Tento objekt byl postaven v roce 1912. Od té doby sloužil k dodávkám vody do České boudy na vrcholu Sněžky pomocí vodního trkače a Peltonovy turbíny. V lednu roku 1996 byla tato stavba prohlášena kulturní památkou České republiky.

Vznik vodárny se datuje do roku 1912. České země se tehdy nacházely v rakousko-uherské monarchii v období bouřlivého rozvoje průmyslu a technických vymožeností. V Evropě tehdy vrcholila Belle Époque a postupně sílilo napětí vedoucí k první světové válce. Objekt na Rudném potoku nechal postavit hrabě Rudolf Czernin-Morzin. Ten po smrti své matky v roce 1907 zdědil rozsáhlé velkostatky v Krkonoších, včetně zámků ve Vrchlabí a Horním Maršově. Před výstavbou vodárny zajišťovalo dodávky vody na vrchol Sněžky dvanáct nosičů. Ti ji pravidelně vynášeli ze Zlatého pramene nedaleko Obří boudy, případně se v zimě rozpouštěl sníh.

Architektonicky se jedná o přízemní kamennou budovu. Je postavená ze žulových kvádrů a má pultovou střechu. Střecha je krytá kameny a zatravněná náletovými porosty. Uvnitř objektu se zachovala podstatná část původního technického zařízení. Patří sem Peltonova turbína, vertikální pístové čerpadlo, mříže a vstupní dveře. Voda z Rudného potoka se sbírala do tří nádrží. Odtud se z výšky 150 metrů pouštěla do turbíny. S ní bylo spojené čerpadlo, které hnalo vodu potrubím o průměru 40 milimetrů do nádrže v podkroví České boudy. Původní výtlačná výška trkače činila 392 metrů. To v dané době představovalo nejvyšší výtlačnou výšku takového zařízení v Evropě. Zařízení dokázalo dopravit na vrchol Sněžky denně dva tisíce až čtyři tisíce litrů vody.

Po hraběti Rudolfu Czernin-Morzinovi převzala v pozdější době správu a vlastnictví Správa Krkonošského národního parku. V provozu byla vodárna až do 50. let 20. století. Kvůli nedostatečné údržbě a špatnému stavu vodovodu tehdy přestala plnit svou funkci. Při nedostatku vody v potoce sloužil k čerpání záložní diesový agregát. Samotná Česká bouda sloužila výletníkům od roku 1868. V roce 1990 byla uzavřena na návrh hygieniků. Posléze ji město Pec pod Sněžkou přenechalo za symbolickou jednu korunu Správě Krkonošského národního parku. Ta zajistila likvidaci této stavby na podzim roku 2004.

Klíčovým mezníkem v historii objektu byl rok 1912 spojený s výstavbou. Dalším byl leden 1996, kdy byl objekt prohlášen kulturní památkou České republiky. Třetím pak rok 2022, kdy Správa Krkonošského národního parku nechala nákladem zhruba čtvrt milionu korun z prostředků Operačního programu Životní prostředí opravit jednotlivé části historické vodárny. Během této obnovy se opravena kamenná střecha, vnější fasáda i vnitřní omítky. Nový nátěr dostala turbína, mříže a vstupní dveře.

Dnes je zrušená vodárna na lesním pozemku v nadmořské výšce přibližně 1230 metrů zvenčí volně dostupná. Vedle ní vede modře značená turistická stezka z Pece pod Sněžkou Obřím dolem kolem bývalé Kovárny vzhůru do Obřího sedla. Trasa z Pece k místu, kde stávala Obří bouda, je pojmenovaná jako Kavinova cesta. Nese památku profesora botaniky Karla Kaviny, který se spolupodílel na založení Krkonošského národního parku. Celková pěší trasa z centra Pece k vodárně měří pět kilometrů. V zimním období je však cesta Obřím dolem uzavřená kvůli lavinovému nebezpečí. V bezprostředním okolí se nachází Rudný potok pramenící v nadmořské výšce 1300 metrů. Jeho podloží tvoří krystalický vápenec. Asi tři desítky metrů severovýchodně od bývalé vodárny začíná soustava vodopádů a kaskád, z nichž nejvyšší měří šestnáct metrů.

Tato památka představuje významný doklad technické vyspělosti a průmyslového rozvoje počátku dvacátého století v horských oblastech. Návštěva Obřího dolu nabízí jedinečnou příležitost poznat historické vodní dílo v autentickém přírodním prostředí Krkonošského národního parku.