Bohumínská železniční stanice na adrese Adama Mickiewicza 67 začala sloužit v květnu 1847. První vlak vjel od Moravské Ostravy 1. května, když byla dokončena poslední část trati Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF) z Lipníka. Nádraží bylo záměrně vybudováno mimo historické město Bohumín na bažinatém terénu v pozemcích, které prodala SDCF hraběnka Roudnická. Tento záměr vyvolal odpor – bohumínský farář Josef Plasuň se ostře postavil proti stavbě mimo farské pozemky.

V počátcích byl provoz jednoduchý. Stanice měla jednu dopravní kolej, několik skladištních, dílnu a další provozní koleje. Celek byl obehnán plotem a vlaky vjížděly velkými vraty. S postupem času se situace měnila – v roce 1848 přibyl poštovní úřad, v roce 1849 telegraf a vlaková pošta Vídeň–Bohumín spustila v roce 1850. V roce 1855 dostala stanice další rozšíření o tři budovy.

Spojení s Pruskem bylo otevřeno v roce 1848. První vlak vyjel 1. září, ale cestující dojeli jen k řece Odře – tam přestoupili na pramice a na druhém břehu nastoupili do připraveného vlaku. Trvalý most přes Odru byl otevřen 3. září 1849. Tento most přežil pruskou okupaci – vojáci jej v roce 1866 zničili, ale v roce 1867 byl obnoven. Od roku 1867 se vedle SDCF stavěla i Košicko-bohumínská dráha (KBD) se vlastní stanicí a provozními zařízeními. Později se obě společnosti dohodly na sdílení výpravní budovy SDCF.

Výpravní budovu navrhl inženýr Karl Hummel a byla dostavěna v roce 1847. Zděná stavba měla dvě kolmá čtyřosá křídla, přízemí a přístřešek podél nádraží. V letech 1868 až 1870 ji přestavěl architekt Theodor Hoffman – upravil střechy na sedlové. Největší přeměna přišla v roce 1901 až 1904, kdy byla budova prodloužena k severní straně a dostala symetrickou podobu s reprezentativním vestibulu v centrální části. Architekt Eduard Kramer kombinoval secesní prvky s původní architekturou. V průběhu dvacátého století prošla stanice několika obnovám – v 1994–1995 byla vrácena do stavu roku 1904, v 2017–2018 byla vyměněna střecha a dveře a nově vybarvena, v 2020–2021 pak proběhla rozsáhlá rekonstrukce za 63 milionů korun zaměřená na okna, dveře, fasádu, vytápění a nový mobiliář.

Stanice řešila i praktické problémy. Od začátku chyběla voda – dovážela se v sudech. Proto byla v roce 1847 postavena první vodárna podle návrhu Karla Hummela. Byl to patrový dům s vodárnou v ose a remízami na bocích. Postupem času přibyly vodovody – ze Záblatí (1872), ze Skřečoně (1894) a tlakový z řeky Odry (1913). V roce 1905 postavila KBD v lokomotivním depu železobetonový vodojem s válcovou nádrží v betonovém plášti zdobené obloučkovou atikou. V třicátých až čtyřicátých létech dvacátého století se přidal dalších unikátní vodojem.

Pro své zaměstnance budovala SDCF komplexní bytové domy a kasárna. Nejstarší typový dům (čp. 135) pochází z roku 1870 – je to dvoupatrový omítaný dům s postranními rizality. Dochoval se také dvoupatrový služební dům z režného zdiva (typový projekt č. 160, čp. 384) a jeho zrcadlová zdvojení vidíme v domech čp. 297 a 239 na Nádražní ulici.

Bohumínská stanice zůstává dodnes jedním z nejvýznamnějších železničních uzlů regionu. Její stavby vypovídají o vývoji železnice – od prvních let s provizorním mostem přes Odru až k secesní architektuře, která si zachovávala podobu po více než sto dvaceti letech. Pro návštěvníka je zde bohatství na historii a techniku zabaleno v každém kameni.