kaple svatého Dismase Kaple

Kaple svatého Dismase stála na východním okraji Nového Města pražského, na Viničných Horách, mezi Vítkovem a bývalou Horskou branou. Postavena byla v roce 1720 jako duchovní útulek pro odsouzené k smrti, popravované na nedalekém Šibeničním vrchu. Její význam spočívá v unikátním spojení barokní sakrální architektury s tragickou minulostí popravního práva. Dnes po ní zůstávají jen historické prameny, neboť byla zbořena při výstavbě železniční infrastruktury.

Zakladatelem kaple byl hrabě Kazimír Ferdinand z Kupperwaldu, který na místě původní malé kapličky nechal postavit větší stavbu zasvěcenou patronovi odsouzených – svatému Dismasovi. Ten, jako jeden z ukřižovaných, byl v katolické tradici považován za ochránce hříšníků, kteří se před smrtí zříkají svých činů. Kaple tak sloužila jako místo modliteb a mší za duše odsouzených. Hrabě z Kupperwaldu zajistil, aby zde každý pátek ráno sloužili kapucíni mši svatou. Sloužila od svátku svatého Jiří do svátku svatého Havla, v zimě pak v kostele svatého Josefa u oltáře Ukřižovaného.

Kaple měla polygonální půdorys s nárožní rustikou a komolou jehlancovou střechou. V interiéru se nacházel oltář Ukřižovaného s 25 lampami kolem jeho hlavy. Po stranách kříže stály sochy Panny Marie, svatého Jana a svaté Marie Magdaleny. Výklenců po stranách oltáře zdobily sochy svatého Petra, svatého Dismase, publikána a marnotratného syna. Kaple disponovala bohatým vybavením – měděným, mosazným a cínovým náčiním, obrazy, stříbrným kalichem a mešními rouchy.

Po smrti hraběte z Kupperwaldu v roce 1728 přešla kaple na jeho dceru, provdanou za hraběte z Bubny. V roce 1746 založila Barbora Kořilová, vdova z Nového Města Pražského, další fundaci na druhou páteční mši. Kaple byla později převedena pod Olšanskou faru, ale po zrušení kapucínského řádu v roce 1786 byla uzavřena a prodána. V roce 1787 ji koupil novoměstský radní Antonín Jan Douša, který ji přeměnil na hostinec s sklepy na pivo a víno.

V roce 1814 hostinec získal Antonín Krenn, který zde vybudoval veřejné sady s květinovými záhony, altánky a pramenem vody. Od roku 1842 se na pozemcích hostince připravoval prostor pro budoucí nádraží. V roce 1845 byla kaple i s hostincem zbořena při výstavbě železniční infrastruktury. Majitel Antonín Krenn přenesl svou živnost do nově postaveného domu na protější straně silnice.

Dnes na místě kaple stojí výtopny Masarykova nádraží. Kaple svatého Dismase tak připomíná tragickou minulost popravního práva a zároveň unikátní spojení náboženské architektury s duchovní péčí o odsouzené. Místo, kde stála, leží v blízkosti Vítkova a Olšanských hřbitovů, což dodává její historii další význam. Přestože objekt již neexistuje, jeho dějiny jsou fascinujícím příkladem, jak se náboženské a společenské potřeby promítly do architektury.