Šilboch Hrad

Šilboch stál na rohu pražských ulic Na Vartě a Na Stráži v Libni, na místě starší usedlosti, kterou střežila vysoká skalka zvaná Čertův vršek. Around ni se táhly staré pověsti – původní lidé věřili, že se zde zámecký pán upsal čertu a skončil v pekle. V polovině 18. století si na této skalce nechal František Ferdinand Hilbert postavit zámeček. Byla to jednoduchá, jednopatrová stavba čtvercového půdorysu se třemi okny na každé straně v přízemí i v patře, s jehlancovou střechou zdobenou malou věžičkou na severovýchodě. Na jihozápadní straně přilehlá terasa dávala stavbě vzdušný obsah.

Název Šilboch má svůj původ v dramatické historii. Roku 1757 se Prusové zmocnili Prahy a právě zde v Libni si zřídili vojenskýpost – vartu. Když po prohrané bitvě u Kolína 18. června téhož roku rychle ustoupili, zde zapomněli jednoho vojáka. Ten se podle pověsti ujala místní dívka, která si jej vzala za muže. Místní comenzali místo nazývat „Na ztracené vartě" a později „Na stráži". Název se postupně zkomolil z německého slova Schildwache (stráž) na Šilboch. Před zámečkem údajně stávala plechová socha pruského vojáka v plné zbroji, která měla být původcem této legendy. Socha se později dostala do městského muzea.

Na začátku 19. století zámeček vlastnil Jan Karl Liebich (1773–1816), intendant a režisér Stavovského divadla. Stal se středem společenského života předních pražských osobností – zde se pořádaly velkolepé večírky pro šlechtice, bohaté měšťany, umělce a učence. Při svých pobytech v Praze sem chodil i skladatel Carl Maria von Weber. Na karneval pořádaný na Šilbochu v únoru 1816 pro něj napsal valčík. Liebich je paměť řadí také mezi prvé šiřitele vánočního zvyku v Čechách – na Štědrý den roku 1812 připravil pro své hosty vánoční stromek zdobený ozdobami. Tento zvyk si přivezl z rodného Německa a postupně se ujal i v Čechách.

V polovině 19. století přestala být obydlím a byla přestavěna na hostinec Na stráží. V roce 1896 jsou poslední majitelé zapsáni Julie a Albert Weissovi. Čtyři roky později, roce 1900, byl zámeček i se skalkou rozbořen. Fyzicky už neexistuje, ale jeho odkaz zůstává ve jménech okolních ulic a prostranství – Čertův Vršek, Na Vartě, Na Stráží, Pod Čertovou skalou a náměstí Na stráží připomínají místo, kde se pojítaly reálná historie a místní legendy.