Vila Barrandovská 60 Vila

Vítejte v Hlubočepech, v jedné z nejkrásnějších a nejvýznamnějších vilových čtvrtí Prahy. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a podívejte se před sebe. Stojíte právě před budovou s adresou Barrandovská šedesát, což je vila Josefa Auerbacha. První dojem, který z ní pravděpodobně vnímáte, je pocit klidu, řádu a neuvěřitelné čistoty linií. Je to dům, který nekřičí, ale svou elegancí a jednoduchostí utahá pozornost. Všimněte si toho, jak se stavba vpisuje do okolí a jak působí svým vzhledem, který je typický pro svou dobu. Pojďme se nyní společně vrátit v čase o téměř století zpět. Je rok tysíc devět set třicet dva a společnost Elektafilm, která v té době ovládala filmový svět, zakoupila stavební parcely právě zde, na Barrandově. O rok později, v roce tysíc devět set třicet tři, byla tato vila dokončena. Její majitelem byl Josef Auerbach, hlavní akcionář zmíněné filmové společnosti. Proč byla tato stavba tak důležitá? Protože v té době nešlo jen o soukromý domov pro rodinu Auerbachových, ale především o místo reprezentace. Představte si, že v těchto prostorách se setkávali nejvýznamnější lidé tehdejší doby, zahraniční filmoví partneři a tvůrci, kteří sem přijížděli z celého světa. Vila měla sloužit jako vizitka úspěchu, modernosti a otevřenosti českého filmu vůči světu. Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Budova je jedním z významných zástupců funkcionalismu. Pokud si tento sloh nevíte přesně spojit s konkrétním obrazem, zkuste se podívat na fasádu. Je puristicky čistá, což znamená, že zde nenajdete žádné zbytečné ozdoby, žádné vymyšlené římské sloupy nebo složité ornamenty. Vše je zde praktické, logické a přehledné. Podívejte se nahoru na střechu. Je plochá, což byl v té době odvážný a moderní prvek, který dům opticky uzavíral a zároveň mu dodával vzhled moderního stroje pro bydlení. Zajímavým detailem, který můžete pozorovat, je způsob, jakým architektura pracuje s terénem. Všimněte si, že se nacházíme ve svažité oblasti. Díky tomu vzniká fascinující optický efekt. Pokud se díváte na dům z ulice, působí jako stavba dvoupodlažní. Je to vnímání, které je velmi klidné a nenápadné. Avšak, pokud byste se nyní přenesli pohledem do zahrady, zjistili byste, že dům má ve skutečnosti tři podlaží. Tato hra s terénem umožnila geniálně propojit vnitřní prostory s přírodou. Všimněte si teras, které slouží jako přechod mezi interiérem a zelení zahrady. A pokud si představíte vnitřní uspořádání, v duchu si vybavte vřetenovité schody, které elegantně propojují jednotlivá patra a dodávají prostoru dynamiku. Když tak stojíte před touto budovou, zkuste si představit, kdo tudy procházel. Vila Josefa a Olgy Auerbachových nebyla jen tichým rodinným hnízem. Byla to centrum společenského života filmové elity. Představte si, jak v těchto prostorách rozestřela své šaty Adina Mandlová, jak zde s svým nezaměnitelným šarmem vtipkoval Oldřich Nový nebo jak zde v diskusích participó Jaroslav Marvan. Byli to lidé, kteří definovali zlatý věk českého filmu, a tato vila byla kulisou jejich skutečných životů. Představte si ty večírní recepce, diskusi o scénářích, plány na nové filmy a atmosféru luxusu, která zde v třicátých letech vládla. Ale historie tohoto místa není jen o filmu a společnosti. Přichází rok tysíc devět set třicet osm a nad Evropou se stahují temné mraky. Československo vyhlášuje mobilizaci. A právě v tento dramatický moment se luxusní vila proměnila v něco úplně jiného. Vzpomeňte si na tu plochou střechu, o které jsme mluvili před chvílí. Právě ona byla v roce tysíc devět set třicet osm využita jako dělostřelecká pozorovatelna. Je to fascinující a zároveň mrazivý kontrast. Místo, kde se dříve diskutovalo o umění a filmu, se stalo strategickým bodem pro sledování nepřátelských pohybů a řízení dělostřelby. Tato změna funkce vily z reprezentativního sídla na vojenský objekt nám připomíná, jak rychle se může změnit svět a jak hluboce jsou osobní osudy spjaty s dějinami celého národa. Tato budova tak nese v sobě dvě zcela odlišné tváře. Na jedné straně je to symbol modernity, optimismu a rozkvětu meziválečného období, na druhé straně je to tichý svědek napětí a strachu z přicházející války. Je to právě tato vrstevnatost, která z vily Barrandovská šedesát tak výjimečný objekt. Je to dům, který přežil svou původní slávu, přežil temná období historie a dopracoval se k tomu, že v roce tysíc devět set devadesát dva byl oficiálně zapsán na seznam kulturních památek České republiky. Tímto uznáním stát potvrdil, že architektura tohoto domu a jeho historie mají nezastupitelnou hodnotu pro nás všechny. Nyní, když už znáte příběhy, které se v těchto zdech skrývají, doporučuji vám, abyste se kolem vily pomalu projšli. Vnímejte její ticho, pozorujte, jak dopadá světlo na její hladkou fasádu a zkuste si představit ten kontrast mezi klidem zahrady a napětím, které kdysi vládlo na její střeše. Podívejte se na to, jak se dům opírá do kopce a jak přirozeně přechází z jednoho podlaží do druhého. Je to lekce o tom, jak může být architektura funkční a zároveň krásná, aniž by musela být složitá. Děkuji, že jste mě doprovázeli u tohoto krátkého výletu do historie vily Josefa Auerbacha. Doufám, že vám tento pohled za fasádu pomohl lépe vnímat atmosféru tohoto místa. Nyní už je vám prostor plně svěřen. ČESKÁ VĚTA: Prozkoumejte okolí, užijte si klid barrandovské čtvrti a nechte se inspirovat duchem doby, kdy byl film největším snem moderního světa. Přeji vám příjemnou další pokračování vaší cesty po Praze. Na shledanou.