Miranka Usedlost

Vítejte, vážení návštěvníci, v srdci pražského Žižkova. Zastavte se na chvíli, zhluboka se nadechněte a vnímejte atmosféru tohoto místa. Stojíte právě před usedlostí Miranka, která se nachází v ulici Husitské. Je to místo, kde se střetává klid starých zahrad s dynamikou městského života a kde se v jedné prostorové souvislosti setkává zemědělská minulost s průmyslovým rozmachu minulého století. Podívejte se před sebe na budovy, které tvoří tento areál. ČESKÁ VĚTA: Možná na první pohled nebudete tušit, že jde o památku, ale právě v té vrstvenosti času spočívá její největší hodnota. Když se nyní rozhlédnete, všimněte si celkového souboru objektů. Vaším pohledem pravděpodobně zaujme výrobní hala, která je dnes spojena s loggií kina Ponec. Podívejte se také na komín z režného zdiva, který vyčnívá do nebe. Právě tyto prvky, společně s hlavní budovou usedlosti, jsou od roku dva tisíce pět chráněny jako kulturní památka České republiky. Tento komín není jen obyčejným stavebním prvkem, je to tichý svědek doby, kdy Žižkov nebyl jen rezidenční čtvrtí, ale místem tvrdé práce, kouře a strojů. Pojďme se nyní společně vrátit v čase, mnohem hlouběji, než kam sahají stěny současných budov. Představte si toto místo v šestnáctém století. Tehdy zde nebyl hluk aut ani betonové cesty. Na území mezi dnešní Trocnovskou ulicí a Kostnickým náměstím se rozkládaly vinice. V té době byla tato oblast vnímána úplně jinak, jako krajina plná zeleně a hroznových keřů. Vinohradnictví bylo zde pevně zakořeněno a v osmnáctém století usedlost vlastnil muž jménem Václav Mirany, od kterého pravděpodobně pochází i název tohoto místa. Když se posuneme do poloviny devatenáctého století, můžeme si představit, jak zde v letních měsících voněly kvalitní sladké hrozny. Bylo to období, kdy usedlost sloužila především k zemědělským účelům a byla součástí širší sítě pražských vinohradů. Jen si představte ty ranní mlhy nad vinicemi a tichý rytmus práce v zahradách. Vše se však změnilo s příchodem nové éry, éry průmyslové revoluce, která změnila tvář celého Prahy a zejména Žižkova. Zlom nastal v roce tisíc osm set třicet dva. Právě v tomto roce usedlost zakoupil Josef Halla. Halla nebyl vinař, byl to podnikatel s vizí. Rozhodl se proměnit klidnou usedlost v místo produkce. Zřídil zde továrnu, která se zaměřila na výrobu dvou produktů, které byly v té době velmi žádané. Prvním z nich byla náhražka kávy, což byl v té době běžný produkt pro lidi, kteří si pravou kávu z dálkových krajů nemohli dovolit. Druhým produktem byl řepkový olej. Představte si tedy, jak se vůně hroznů postupně začala mísit s pachem pražených surovin a lisovaného oleje. Usedlost Miranka se tak stala součástí rozvíjejícího se průmyslového Žižkova. Čas však nestál a potřeby výroby rostly. V roce tisíc osm set osmdesát sedm přišel do hry Rudolf Stabenow. Ten uvědomil si, že původní továrna z dob Josefa Hally již nestačí na moderní potřeby. Nechal tedy původní tovární budovy odstranit a na jejich místě nechal vybudovat továrnu novou, modernější a efektivnější. Právě v tomto období se začala utvrzovat ta podoba areálu, kterou vidíte dnes, včetně těch průmyslových prvků, které jsme si před chvílí zmiňovali. Tento průmyslový rozkvět však netrval věčně. V roce tisíc devět set pět musela výrobna ukončit svou činnost v těchto prostorách. O rok později, v roce tisíc devět set šest, se celý provoz přestěhoval do města Čelákovice. To byl moment, kdy usedlost Miranka ztratila svou funkci jako místo výroby oleje a náhražky kávy. Budovy zůstaly, ale jejich smysl se musel změnit. O několik let později, v roce tisíc devět set devět, pozemky i s budovami zakoupilo Město Žižkov. Tímto krokem se místo dostalo do rukou veřejnosti a začala nová kapitola jeho existence. Nyní, když stojíte před těmito budovami, vnímejte ten kontrast. Na jedné straně máme památku na vinařství a klidný život v usedlosti, na druhé straně stopy po továrním hřuku a ambicích průmyslovníků. Je fascinující, jak se jedno místo může v průběhu několika století takto proměnit. Všimněte si, že architektura není jednotná, protože každý majitel přidal něco svého. I když neznáme jména konkrétních architektů, kteří tyto budovy navrhovali, jejich práce mluví za ně. Vidíme zde praktické přístupy k prostoru, které měly sloužit především výrobě, ale zároveň v nich zůstává určitá důstojnost staré pražské usedlosti. Možná vás bude zajímat, že Miranka není jediným jménem, pod kterým je toto místo známo. Historie je plná různých označení a místní lidé zde používali i názvy jako Bontámka nebo Halovka. To druhé jméno pravděpodobně odkazuje právě na Josefa Hallu, který zde svou továrnu založil. Je to typické pro pražské čtvrti, kde se názvy míst často mění podle toho, kdo je právě vlastní nebo co se v dané budově vyrábí. Zatímco se díváte na fasády a zdivo, zkuste si představit ty všechny lidi, kteří tudy procházeli. Od vinařů sbírajících sladké hrozny, přes dělníky v zaprášených plátnech, kteří lisovali řepku, až po úředníky města Žižkova, kteří se starali o správu tohoto majetku. Každý z nich zanechal v tomto místě svou stopu, i když dnes už nejsou jména většiny z nich známa. Tato usedlost nám připomíná, že Žižkov není jen o oblíbených hospodách a strmých ulicích, ale že má i hluboké kořeny v zemědělství a raném průmyslu. To, že je areál od roku dva tisíce pět chráněn jako kulturní památka, nám říká, že tyto stopy jsou cenné. Jsou to doklady o tom, jak se měnila naše společnost, jak se měnily naše potřeby a jak se měnilo naše město. Podívejte se ještě jednou naposledy na ten komín a na budovu haly. Vnímejte ticho, které zde dnes panuje, v kontrastu s hlukem, který zde musel být před více než stoletím. Je to místo, kde se historie zastavila, aby nám vyprávěla svůj příběh. Nyní vás zveme, abyste se pomalu rozloučili s usedlostí Miranka a pokračovali v prozkoumávání krásného Žižkova. Doporučujeme vám projít si okolní uličky, které možná stále skrývají tajemství podobná těm, která jsme dnes odhalili. Všímejte se detailů na domech, starých nápisů a atmosféry, která je pro tuto část Prahy tak jedinečná. Děkujeme, že jste s námi strávili chvíli u této historické památky. Doufáme, že vám tento krátký výlet v čase pomohl lépe pochopit ducha tohoto místa. Přejeme vám příjemnou další procházku a mnoho nových objevů v našem krásném městě. Na shledanou.