Praha-Satalice Železniční stanice

Železniční stanice Praha-Satalice je historická dopravna na trati Praha–Turnov. Leží na území městské části Praha-Satalice na adrese K nádraží 25/1. Její staniční budova je od roku 2002 chráněna jako kulturní památka České republiky. Tento objekt představuje významnou ukázku železniční architektury spojenou s rozvojem dopravy v devatenáctém století. Staniční budova se zachovala v původní podobě až do současnosti.

Provoz tratě Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy i satalického nádraží byl zahájen v roce 1872. V tomto období probíhal v Rakousku-Uhersku intenzivní rozvoj železniční sítě, která byla klíčovým prvkem pro hospodářský rozvoj regionu. Vlaky zpočátku jezdily na Denisovo nádraží. Po jeho zrušení v roce 1972 končily na nádraží Vysočany. Obec Satalice byla v roce 1974 připojena k hlavnímu městu Praze. Od roku 1976 nese zdejší stanice současný názvem Praha-Satalice. V minulosti na nádraží sloužili přednosta stanice, nákladní pokladník, osobní pokladník a staniční dělník neboli pakr. Dnes jsou ve stanici ve směně pouze výpravčí a signalisté. Ve dvacátých letech dvacátého století bylo ve stanici zřízeno elektromechanické zabezpečovací zařízení s řídícím přístrojem v dopravní kanceláři a dvěma závislými výhybkářskými přístroji, které fungují dodnes. Na odbočku Skály byl zaveden hradlový poloautomatický blok a do stanice Čakovice telefonické dorozumívání, které dnes nahradilo automatické hradlo. Postupem času byly ve stanici zřízeny tři vlečky a nákladiště. Nakládka a vykládka dosahovala velmi vysokých hodnot. V sedmdesátých letech zajíždělo pro přistavení a odvoz vozů do Satalic pět manipulačních vlaků denně. Na dnes již zrušené druhé manipulační koleji byla zřízena kolejová váha. V souvislosti s výstavbou sídliště Prosek byla stanice využívána pro dovoz vybavení bytových jednotek. Od devadesátých let je nakládka v útlumu. Z dnešních tří vleček je tak pravidelně obsluhována pouze jedna, konkrétně společnosti Český plyn, k. s., která vychází z čakovického zhlaví.

Staniční budova se zachovala ve své původní podobě od zahájení provozu v roce 1872. Technické vybavení zahrnuje čtyři dopravní koleje s označením jedna, tři, pět a sedm, po kterých se uskutečňují jízdy vlaků. Manipulační kolej číslo devět slouží pro odstavování vozů a občasné nakládání šrotu z místní sběrny kovů. Výhybky v hlavních kolejích jsou ústředně přestavované ze stavědla a obsluhují je signalisté. Mezi odbočkou Skály a stanicí Satalice fungoval do června 2012 hradlový poloautomatický blok. Ten byl v železniční síti naprostou raritou, neboť byl doplněn o traťové souhlasy vždy v bezsouhlasovém stavu. Návěstidla ve stanici jsou světelná, typu AŽD, s rychlostní návěstní soustavou. V dopravní kanceláři jsou zřízeny indikační prvky přejezdových zabezpečovacích zařízení AŽD 71, která se nacházejí v mezistaničním úseku Praha-Čakovice – Praha-Satalice. Indikační a ovládací prvky na stavědle dva obsluhuje signalista. Výprava vlaků se zabezpečuje postavením hlavního návěstidla na návěst dovolující jízdu.

Výpravní budova přešla od roku 2016 do majetku Správy železnic. Čekárna se otevírá pouze v zimním období a nemá žádný vnitřní inventář. Zpoždění vlaků se vypisuje na tabuli před dopravní kanceláří. Sousedními dopravnami jsou výhybna Skály ve směru do Prahy a železniční stanice Praha-Čakovice ve směru do Neratovic. Stanice a vlaky jsou součástí Pražské integrované dopravy. Zastavují zde osobní vlaky v půlhodinovém taktu, jeden spěšný vlak a osobní vlaky městské linky S34 dopravce KŽC na Masarykovo nádraží. Po jejich zavedení se frekvence cestujících mírně zvýšila, zatímco rychlíky stanicí projíždí. Nákladní přepravu zajišťuje manipulační vlak společnosti ČD Cargo zpravidla v pracovní dny jednou denně.

Mezi hlavní historické milníky patří rok 1872 se zahájením provozu, rok 1974 s připojením obce k Praze, rok 1976 se změnou názvu stanice, rok 2002 s vyhlášením budovy kulturní památkou a rok 2016 s převodem budovy do majetku Správy železnic. Satalické nádraží posloužilo také filmařům. V roce 1999 se pro potřeby německého seriálu přejmenovávalo na Pieschen a několik záběrů se objevilo ve filmu Rodinné trampoty oficiála Tříšky.

Tento památkově chráněný objekt dokládá historický vývoj železniční dopravy a techniky devatenáctého a dvacátého století na území Prahy. Návštěva satalického nádraží nabízí nevšední pohled na fungující historickou dráhu s dochovaným elektromechanickým zabezpečovacím zařízením a originální staniční budovou.